close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

48. PdK

3. srpna 2011 v 17:45 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Takže nakonec žádných sto stran, ale jen kulatých padesát kapitol, jak jsem původně plánovala. Nakonec proč to tak stále natahovat Mrkající Otevřený konec si myslím zase tak příliš otevřený není a kdyby někdo nepochopil, tak mileráda dovysvětlím.

Poslední kapitolku bych chtěla věnovat všem, kterým se tahle povídka líbila a dočetli jí Usmívající se Doufám, že nashle u další!

*****************************************************
Trochu se nám šoupla realita, všimli jste si?
Když jsem se setkala poprvé tváří tvář se Severusem byla to má přítomnost a zvláštní shodou okolností jsem se s ním přenesla zpátky o pár let do Školy čar a kouzel v Bradavicích, jenže až o dva dny později. Po této době v mé přítomnosti se Sophie přenesla za pomoci černé magie a jiných blíže nespecifikovaných praktik svého nyní už ex-přítele za mnou, aby mě právě včas dostala ze spárů démona.
Za spolupráce Sophie a Komnaty nejvyšší potřeby jsem se posouvala tak různě minulostí směrem ku své přítomnosti.
Zašmodrchaly jsme a nabouraly veškerý řád věcí a tak se nám to "Ti nahoře" pokusili vytrhnout z rukou tím, že po tom divadle u jezera, vrátili vše do starých kolejí, tedy časově jsem se ocitla zpět já ve chvíli svého zmizení a i Sophie v den, kdy to začalo vše pro ní.
Takže, když jsem volala Sophii z auta, ještě jsem mluvila se Sophií, která v minulosti nebyla, jelikož ta se tam ocitla až o několik dnů později.
To se nám to tím trochu zamotalo!
Samozřejmě, že naši dva inteligentní mužové pochopili, co se asi tak stalo, jenže nějak jsem se s nimi musela minout, když jsem uháněla ulicemi města ke své kamarádce a než se stačili dostat ke mně i se Sophií o dva dny starší, byla jsem po fyzické smrti.
Jenže pokud se neodehrála bitva já vs. Voldy, tak kdo tedy s ním bojoval? A kdo vyhrál? Je vůbec Voldy doopravdy mrtvý?
Než jsem však znovu mohla otevřít pusu s přívalem dalších otázek, zamotala se mi hlava a já se odporoučela do říše snů a nevědomí/bezvědomí.
***
V uších mi vytrvale zvonilo jako na poplach! Zasténala jsem a přetáhla si peřinu přes obličej. Jenže alarmující hlas zvonku se tím rozhodně neumlčel! Naopak se k němu přidalo vytrvalé bušení na domovní dveře a štěkot.
"Hele ono to ještě spí! Koukej vylézt z té postele, kamarádko!" Strhla ze mě rozhodně peřinu Sophie nešetrně.
"Nech mě ještě spát!"
"Ále! Hele musím ti říct úžasný sen, co se mi zdál! Mohla bys na to napsat povídku." Drmolila nadšeně.
Prudce jsem se posadila. "Severus a Sirius!"
Zmateně zamrkala. "Jo! O nich." Přikývla.
Jako šílená jsem si začala osahávat hlavu, ale po nějakém zranění nebylo ani památky. Samozřejmě to musela způsobit hojivá kouzla. Napadlo mě, když jsem se štrachala z postele a vrhla jsem se pod nechápavým dohledem Sophie k psacímu stolu.
Sklenice s džusem byla poloprázdná, učebnice otevřená a suchá, tílko přehozené a čisté přes opěrku židle. Další kouzla samozřejmě! Říkala jsem si stále v duchu dokola, ale kolem srdce se mi začala stahovat těsná smyčka.
Už se mi do očí začaly drát slzy, když mi zrak padl na rozsvícený monitor příručního počítače. Byl tam otevřený neuložený dokument a v jeho záhlaví stála tři slova. Uchychtla jsem se a zatřásla hlavou.
"Co je?" chtěla vědět Sophie.
"Taky jsem dneska měla divoké sny." odpověděla jsem jen. "Už jsi snídala?"
"Ne, ale myslela jsem, že zajdeme do té nové kavárny. Vždyť jsme se na tom přeci včera domluvily, vzpomínáš?"
Přikývla jsem a rychle se převlékla, upravila a sáhla pro kabelku, ležící vedle stolu.
Sotva dva bloky od domu jsme přeběhly silnici k nově otevřené kavárně U kouzelné mušle. Jako první jsem vzala za kliku, ale dveře v tu samou chvíli otevřel někdo zevnitř. Zbrkle jsem se zarazila a vzhlédla k vysoké postavě.
Na kratičký okamžik se naše oči setkaly, než otevřel úplně a ustoupil stranou, abychom moly vejít.
"Děkujeme." Usmála jsem se mile a vesele se mi zablesklo v očích, když jsem kolem něho procházela.
Na okamžik jsem měla pocit, že mi úsměv oplatil, ale stejně tak dobře se na mě mohl jen koutkem úst ušklíbnout.
Posadily jsme se k prvnímu volnému stolku.
"Proč se tak culíš?" vytrhla mě z myšlenek Sophie.
"Jen jsem si na něco vzpomněla." utrousila jsem nekonkrétně a objednala si černou kávu bez mléka s jednou kostkou cukru ve tvaru srdíčka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama