close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

47. PdK

14. července 2011 v 11:46 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Tak jak to asi dopadne?

***********************************
Pravou nohou mi projela palčivá ostrá bolest. Polohlasně jsem vykřikla a narovnala se, tak zprudka, že se po celém psacím stole rozsypal stojánek na tužky, miska se sušenkami a na zem stékal pomerančový džus, který ještě předtím stačil nasáknout učebnici. "Do háje!" Vyskočila jsem a shodila na zem mourovatou kočku, která uraženě zaprskala a vyběhla z pokoje. Roztržitě jsem popadla mokrou učebnici a postříkala s ní celý monitor počítače. "No do-" Otevřela jsem okno a přehodila knihu přes parapet. Pak jsem popadla první hadr, který byl po ruce a začala s ním rozmatlávat lepkavou šťávu všude po stole a podlaze.
Ještě asi tak osm vteřin mi trvalo, než mi došlo, že jsem si právě zničila nové tílko od babičky!
"To se mi snad zdá!" hodila jsem "hadr" na zem rozčíleně a vykročila ke dveřím, když v tom se mi do zorného pole dostala postava na ulici před oknem v černém vlajícím plášti. Zarazila jsem se v půlce pohybu.
Tohle bylo jako dost ubohý vtip!
Nečekala jsem však na další pokračování celého příběhu a vyrazila z pokoje a chodbou k hlavním dveřím. V tu chvíli mi podklouzly nohy na té zatracené vytřené podlaze a já se jak dlouhá, tak široká natáhla mezi misky plné granulí a vody!
Psi se štěkotem probudili a sesypali se na mě jako špačci na vinnou révu.
Než jsem se jich zbavila a opět se vydrápala na nohy a konečně rozrazila domovní dveře, už na ulici nestála jen jedna osoba! Chtěla jsem zakřičet jako prvně, ale slova mi uvízla někde na půli cestě v krku, následně však vyražená řítící se smečkou psího spřežení, která se prodrala přese mě ven, podrazila mi nohy a já se se zděšeným výkřikem odporoučela opět směr matka země, tentokrát však na betonové schody.
Na okamžik se mi naprosto zatmělo před očima a mrkáním jsem horko těžko zaháněla roj hvězdiček, tančící mi divokého kozáčka před obličejem.
"Co to tady vyvádíš?" otázal se mě známý hlas.
"Chtěla jsem si tady ustlat!" odsekla jsem naštvaně, ale můj nakřáplý hlas vyzněl dost komicky.
Dvoje silné ruce mě zvedly jako nic a podepřely mě, když se pode mnou zhoupla zem a hrozilo, že do třetice všeho dobrého skončím v poloze ležmo.
"Ještě tě nikdo nenaučil chodit po schodech?" otázal se jedovatě druhý hlas nalevo ode mě.
Pokusila jsem se odpovědět, ale jako by nějaký permoník otočil můj žaludek naruby a zase zpět, rychle jsme si to rozmyslela a nechala pusu pevně zavřenou.
"Myslím, že má otřes mozku." Zhodnotila vcelku očividné má sestra. "Neměli bysme jí odvést do nemocnice?"
Z leva se ozvalo jen pohrdlivé odfrknutí a zprava posměšný smích.
Opatrně mě položili, jak jsem podle rozostřených duhových barev kolem mě, poznala do mé vlastní postele.
"Pár kouzel to spraví." ubezpečil všechny přítomné Tichošlápek.
Několik nesrozumitelných slov a zase jsem mohla normálně rozeznávat pohybující se předměty kolem, které jsem s úspěšností identifikovala jako Lucy, Sophii, Siriuse a Severuse. Co mi hlava ale zatím nebrala, bylo, jak se tady ocitli a jak jsem se sem dostala vůbec já!
Po dalších několika mávnutích hůlkou se mi uklidnil i zdivočelý žaludek a já se mohla ptát. "Co se stalo?" Vážně inteligentní dotaz, že?
"Spadla si ze schodů, když-" začala vysvětlovat sestra.
"Jak jsem se sem dostala?" Další velice chytrá otázka, vskutku!
"Odnesli jsme tě sem."
Bože umlčte někdo tu blonďatou hlavu!
"Předtím."
"Co předtím?" otázala se Sophie.
"Po té nehodě?"
"Kterou máš konkrétně na mysli?" chtěla vědět má přítelkyně.
"Mou autonehodu, mou smrt, tu černou díru, jak jste-" zarazila jsem se uprostřed rozhořčeného výčtu událostí, při pohledu na jejich překvapené a nechápavé tváře, i když u Lucy by se dalo spíš přiklonit k lehce soucitnému. "Nic z toho se nestalo?" zeptala jsem se vcelku zbytečně.
"Černou díru máš asi v hlavě." utrousil jedovatě Severus.
Sophie i Sirius po něm šlehli pohledem.
"A bitva o Bradavice?"
"Hned jak to bylo možné, tě Sirius přemístil sem a s několika lé-kouzelníky tě dávali dohromady. Hrozně jsem se o tebe bála!" Sevřela mi pevně ruku. "V jednu chvíli jsem vážně myslela, že ses utopila."
Takže sem mě vrátil. Do chvíle, kdy mě probudila Lucy, jenže…
Něco tady nehrálo!
Zamračila jsem se.
"Bolí tě ještě něco?" zeptala se s obavami Sophie.
Zakroutila jsem záporně hlavou a zavřela oči. Takhle to nebylo! Určitě to takhle nebylo! Někde byla chyba! Jenže kde?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama