close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

40. PdK

9. června 2011 v 13:00 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Tak se pravděpodobně chýlý k závěru této předlouhé povídky. Po pravdě ještě nevím, jak dopadne, takže můžete očekávat naprosto ale naprosto cokoli.
Možná byste mohli rozhodnout o šťastném nebo slzavém konci Vy!


*********************
Buď anebo.
Čas ani prostor neexistoval pro nás dva.
Nebyli jsme vázáni hmotou. Pro tento okamžik jsme byli na stejné úrovni.
Zdánlivě.
On byl pokřivená ubohá bytost, jen drobný, jako by ohořelý klokan středně velkého vzrůstu a já… vlastně ani nevím, jak jsem vypadala, dokud se v gejzíru a spršce jezerní vody nevyvalila ohromná jiskřivá stěna a já na ní na kratičký okamžik nespatřila svůj podivný obraz!
V další chvíli se už ale před námi tyčila bezduchá démonská schránka a mi oba do ní v jediném zlomku nanosekundy vklouzli.
Pokřivená hora masa, kostí, rohů, drápů a zubisek se s děsuplným řevem vynořila z hlubin a přikovala všechny přítomné hrůzou a děsem.
Bylo to podivné, ne bylo to jako zlý sen!
Tyčila jsem se nad kouzelníky a kouzelnými bytostmi tohoto světa a zdáli se mi tak nepatrní proti mé síle, kterou jsem najednou oplývala. Než jsem se však stačila pořádně rozkoukat ve svém nově nabytém těle, ucítila jsem silnou a lepkavě nechutnou černou a zvráceno mysl lorda Voldemorta, která se natlačila těsně vedle té mé.
Nastal boj dvou myslí, ale nebylo to to samé jako, když jsem vyhazovala démona ze svého těla. Ne! Bylo to silnější, děsivější- pokusil se ovládnout mě samou a já mu jen těžko odolávala.
V první okamžik mě odhodil někam do pozadí a ovládl démonské tělo.
Obluda zvedla svou ohavnou hlavu a zaměřila se na Severuse a Harryho těsně pod ní. Otevřela tlamu a okolí ohlušil řev.
Vyletělo několik kouzel, ale nějaká zářivá duhová aura kletby pohltila!
Voldemort zavil radostí.
Předčasně!
Rozhodně jsem nehodlala sledovat, jak zabíjí Severuse právě, když jsem si uvědomila, co pro mě znamená on a život s ním!
Ta ochranná aura patřila mně!
On byl jen chabí stín v porovnání s mou září a krásou!
Z chřtánu tvora, v němž jsem se společně s Voldíkem snažila bojovat, se ozval můj skutečný hlas, ne řev zrůdy ani šíleného Voldemorta, ale prapodivná ozvěna, v níž zurčela horská bystřina, na jejíž hladinu dopadal jarní déšť, šumění větru v korunách stromů a kvetoucí louky, hlasy života Země!
Před Severuse skočila Angela a zařehtala mi v odpověď, stejně jako se sborově přidávali jednorožci, pegasové, hypogryfové, testráli a další obyvatelé okolních lesů, luk a vody.
Kentauři a jezerní lidé kolem mě se váhavě zastavili uprostřed pohybu s luky, oštěpy, kopími a trojzubci, připravenými k útoku.
Čarodějové však žádnou zábranu nepocítili a dál pálili bezhlavě jedno kouzlo za druhým. Proti mému štítu však byli bezmocní!
Znovu se dostal k vůli těla Voldy a démon opět vydal pekelný skřek, při němž tuhla krev v žilách!
Provedla jsem výpad, ale odrazil mě.
"Utíkejte!" Vyslala jsem k Angele výkřik, který poslala dál, až zněl z kentauřích úst a volal na kouzelníky.
Otočila jsem obří tělo od bytostí na břehu, ale temnota se mě snažila spoutat.
Zastřela mi zrak i sluch, a když jsem obnovila konečně své vnitřní světlo, Voldemort vypochodoval s démonským tělem na břeh.
Všude kolem utíkali zmateně všechny bytosti kouzelného světa a umírali!
Vykřikla jsem a ten výkřik byl skutečný a hmotný.
Pod démonem se podlomili nohy a převalil se na bok, zmítán prapodivnou křečí.
Obalila jsem Voldemorta fialovým světlem a měnila ho v růžovo-zelené. Zářivé, jasné, oslepující!
Plíživé stíny mě strhly a znovu oslepily. Lepkavé spáry zla a strachu se obtočily kolem mého srdce.
Démon znovu povstal a zaútočil.
Viděla jsem Sophii s mým bezvládným tělem v náručí, jak klečí a zalyká se bolestí a zoufalstvím. Kolem ní byla temná a hutná aura, ale tak tenoulinká, že bylo jen s obtížemi jí rozeznat od jejího hmotného těla.
Démon pozvedl spár, aby jí zabil!
Diabol se vrhl před svou svěřenkyni a bojovně zařval.
Angela zařičela.
Za Sophií se objevil Severus se Siriusem a vyslali několik neúčinných kouzel.
S dalším nádechem jsem obnovila světelnou kouli, do níž jsme uvěznila Voldemortovu duši, ale snadno jí zničil a pohltil.
Se smrtelnou hrůzou jsem sledovala, jak zabíjí mé milované!
Tak moc jsem chtěla žít a držela jsem se tohoto světa, že jsem přestala milovat samotnou existenci bytí. Nemělo mi záležet na mě, ale na nich!
Znovu jsem viděla zničující tvář Matky přírody ve svém snu.
Bojovala jsem se stínem a stávala jsem se stínem, kvůli boji. Dospěla jsem, když jsme měla zůstat dítětem.
Záře zesílila, a i když se jí Voldemort pokusil znovu pohltit, nepodařilo se mu to, zalykal se světlem a dávil se, pak už ho bylo tolik, že se v něm ztratil.
Zelená s růžovou se prolínaly, tak sebejistě a přirozeně, tak samozřejmě a hmatatelně.
Chtěla jsem ho porazit temnotou, místo abych milovala.
Teď jsem ho však zahltila láskou a nejen jeho, ta láska proudila ven z démonského těla, přesahovala hranice duhového štítu kolem těla a zalévala jezero, jeho břehy, louky, svah, hrad i les a všechno živé kolem.
Lidské oči ho nemohly spatřit, jen Sophie zvedla slzami zbrocenou tvář a od pláče rudé oči.
Přála jsme si jejich život, toužila jsem po jejich štěstí a jediná možnost byla skrze sebe samou, srze své vlastní bytí. Rozdat se jim bezezbytku a bez očekávání něčeho nazpět.
Cítila jsem jak hmotné tělo, v němž jsem už byla jen já, pomalu zaniká, rozpadá se a mění v prach, který se mísil se zemí a vodou.
Zbyla jen má duše, zahalená světlem, to světlo byla láska a já byla tou láskou, která pronikala do všeho života v okolí a zaplňovala je po okraj srdcí.
Pochopila jsem, otevřela jsem konečně oči. Přeci jen jsem prozřela a uskutečnila svůj sen.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama