Trvalo delší dobu, než mi vodou zalehlé uši znovu začaly úplně fungovat a já si dokázala uvědomit, že kolem nás dvou se netočí celý svět ani vesmír, ale hned několik desítek čarodějů a kouzelných tvorů, kteří mezi sebou válčí na život a na smrt.
Stále ještě mě držel v náručí, ale několikrát od nás odrazil kletbu, kterou na nás vyslal některý z jeho bývalých Spolu-Smrtijedů.
Žila jsem, a i když jsem neměla sebemenší tušení, jak je to vlastně možné, nepřemýšlela jsem o tom! To přeci nebylo důležité, ale jen on a to, že se mi konečně rozsvítilo!
Divíte se?
Já už ničemu!
"Miluju tě! Miluju tě! Tak strašně moc Severusi!" Objímala jsem ho kolem krku a ochraptělým nakřáplým hlasem jsem mu říkala stále zas a znova jako mantru. "Odpusť mi všechno!"
Zvedl mě ze země a zpoza štítu vyslal několik kouzel, aby nám prorazil cestu dál od hlavního boje.
Měl být mrtví, uvědomila jsem si v zápětí, anebo teprve zemřít má? Pojem času byl mimo mě, stejně tak jako realita Voldemort.
Už nezáleželo na tom, co jsem chtěla předtím, bylo to skutečné, skuteční lidé, skutečný život a velice skutečná smrt, což celou dobu nějak běželo mimo mě. Hrály jsme si s osudem a s životy jako nějací mistři loutkáři!
Vyklouzla jsme mu z náručí a prudce se otočila, tak, abych ho mohla zaštítit před čímkoli, co by mu chtělo ublížit. A byla tady jedna osoba, která o to velice stála a ta stála přímo přede mnou!
Rudé planoucí oči, rozšklebená ústa v zuřivém šklebu plného ostrých špičatých zubů.
Nezáleželo mi na mě samé, ani na tom zda vyhraje dobro či zlo, ani na skutečném Osudu, kterému jsme nabouraly celý harmonogram událostí, jež se staly a nestaly. My! To bylo to, co mě udrželo při životě.
Cítila jsem jeho ruku, která mě napůl podpírala, abych na vratkých roztřesených nohou neupadla.
Jeho hůlka mířila neochvějně na Temného pána a hůlka Temného pán zase na nás dva.
Stiskla jsem mu ruku, kterou mě objímal a stejně odhodlaně pohlédla na lorda Voldemorta.
Jeho šarlatové oči se zúžily do tenkých štěrbin a rozeklaný jazyk zakmitl sem a tam.
Bitva kolem nás pouze koexistovala, jako když vypnete zvuk a běží jen rozostřený obraz v pozadí a vaše pozornost je plně upnuta k postavě před televizí.
Blesky proťaly oblohu, do teď šedavou soumrakem a hradba temných olověných těžkým obřích mračen se přihnala s lijákem a vichřicí, vrhla se lačně na bojující bytosti světa kouzel a snažila se je smést z povrchu země.
Zaduněl hrom, až se zdálo, že se samotná Země zachvěla a další blesky šlehaly jako biče otrokářů kolem nich.
První kouzlo z Voldemortovy hůlky vyšlehlo, stejně jako blesk a neomylně mířilo k nám.
První úder srdce.
Severus něco vykřikl, něco čemu jsem nerozuměla a před námi se objevil modravě zářící štít, do něhož kletba udeřila a štít jako by se roztřásl, ale vydržel.
Severus se mě pokusil dostat za sebe, ale já nehnutě stála jako vtesaná a přirostlá k zemi bosými chodidly a k jeho hrudi svými zády. Byla jsem jeho živý štít! A nehodlala jsem ustoupit za žádnou cenu!
Cítila jsem sílu, která se zrodila někde v mé hrudi a stoupala a klesala, rozprostírala se do celého mého těla, má bytost se propojovala se Zemí a s Vesmírem. Cítila jsem zvláštní záplavu tepla i chladu shora a zespodu. Neviditelné jiskřičky energie se rozeběhly po mých pažích a nohách k žaludku a krku, po tvářích až ke konečkům dlouhých mokrem zvlněných vlasů.
Druhý úder srdce a k nám se řítila další a mnohem prudší ohnivá kletba, která se tentokrát obalila kolem Severusova štítu a pohltila ho, avšak on stačil vyčarovat silné protikouzlo a oheň se se zapraskáním proměnil v dusivý černý oblak kouře.
Země pod mýma nohama se zachvívala, cítila jsem její dech, jako by údery srdce samotné Matky Přírody.
Třetí úder srdce.
Zakolísala jsem pod náhlou změnou vědomí.
Vidění se mi změnilo během zlomku vteřiny, jako by se mi rozšířilo zorné pole do stran, nahoru i dolů a barvy se staly tak jasné jako na přesvícené fotografii, ostré a jasné hrany, pohyby tak plynulé a jasně patrné, všechno má mysl zaznamenávala a zpracovávala.
Uši mi naplnil každý ostrý zvuk, rozložený do všech vrstev, z nichž byl složen a zároveň znělo vše jaksi tlumeně a tiše, jako by se mé uši rozhodly nezatěžovat mou mysl okolními vjemy.
Hlava se mi z toho zatočila a těla se zmocnila jakási malátná únava, ale nohy se nepohnuly z místa, stejně tak zbytek mého těla.
Uvědomila jsem si, že ač jsem stále ve svém těle, už nejsem jeho pánem.
Síla, která se mého těla zmocnila, byla tou nejčistší esencí energie života.
Stal se ze mě divák.
Čtvrtý úder srdce a mé tělo se pohnulo, má ústa se otevřela, ale nevyšel z nich můj hlas, ani slovo, ani křik, ale jek podobný vytí hurikánu, valící se laviny sněhu, cunami nebo ohnivému magmatu deroucímu se napovrch z hlubin vulkánu.
Mračna nad našimi hlavami se shlukla do skoro hmatatelné temně šedé masy a vichr se roztočil tak mocně, že vtáhl mraky do víru, který v další chvíli pohltil vše pod sebou!
Celé pozemky Bradavického hradu se v okamžiku ocitly v samotném srdci supertornáda!
Skoro fyzicky jsem pocítila hrůzu, která se zmocnila všech bytostí kolem mě.
Do očí mi vyhrkly slzy.
Země pod mýma nohama se hluboce nadechla a s výdechem se začala pohybovat, chvět, třást, bortit, praskat, sesouvat.
Jedna má ruka stále svírala tu Severusovu a v tom okamžiku jsme byli jediný pevný bot v celém širém okolí, které zachvátila ničivá síla rozzlobené Země.
Severus mě otočil k sobě a pevně mě objal, aby mě ukryl ve svém náručí.
Všechno zčernalo a něco neuvěřitelně silného mi sevřelo plíce. Dusila jsem se. Pokusila jsem se vytrhnout z jeho obětí, ale moje ruce někdo sevřel, tak pevně, že jsem jimi jen bezmocně škubala.
Kyslík mi došel a temnota se zmocnila mého vědomý a ve chvíli, kdy jsem si myslela, že už je konec, se se mnou všechno zatočilo a do plic jsem opět nabrala hltavě vzduch, až mě celý dýchací systém zabolel.
Zamrkala jsem a uvědomila si, že ležím na zemi a nade mnou se sklání Sophie.
Její oči se třpytily slzami a slzy na jejích tvářích se rudě leskly od planoucího slunce, které se pomalu sklánělo k obzoru.
Trvalo mi jen asi pět vteřin, než jsme si s hrůzou uvědomila, že to nebylo skutečné! A že já nejsem ani schopná pohybu, pouze jsem otočila hlavou po výkřiku kouzla z úst muže, kterého jsem toužila zachránit, abych spatřila jeho černý rozevlátý hábit a záblesky kouzel, kterými se častoval s Pánem Zla!
Srdce mi zaškobrtlo.
