close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

37.PdK

3. června 2011 v 13:57 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Tak já bych to spíš nazvala úvahou a zamyšlením, ale možná, že to tak ani není.

***
Víte, tohle dobrodružství bylo vážně skvělé zpestření našeho příliš upjatého studentského života. Jediné, co nás mohlo rozptýlit, bylo páteční opíjení se do bezvědomí v barevných vírech šílenství a mlhavých vzpomínkách vodních dýmek a doutníků.
Noční sny, z těch vás ráno nemilosrdně vytrhne zvonění Arakainů nebo Abby. Život si plyne a někdy letí kupředu ve zkouškovém období jako vichřice, která vás snadno smete a vláčí školními třídami, mezi inženýry, profesory, docenty a "pomvědy". Nebo si naopak hlemýždím tempem razí cestu monotónními hlasy přednášejících. Zpestření se koná občas v jídelně, kde místo pěti chodů z technických důvodů dostanete na výběr ze dvou pochybných, anebo náhlá nemoc kolegy vyučujícího. Utíkat v každé volné chvíli k příběhům s hrdiny a úžasnými velikášskými činy byla má možnost nezešílet a nezačít se smát absurdnosti dvanácti různých slovníků, popisujících jednu a tu samou věc jinými slovy.
Od přírody mě přitahuje nebezpečí a hrůzu nahánějící věci jako magnet špendlíkovou drť, tak neomylně, jak se mění roční období a odliv s přílivem.
V mnoha chvílích tohoto dobrodružství jsem se měla jistě zastavit a zamyslet se nad svým jednáním, které ohrožovalo ne jen můj život, jenže já byla plná dojmů, které jsem si mylně pletla s pojmy a zmateně zabředávala do šílenství tohoto světa, který mě tak děsuplně vzrušoval.
Dívat se do očí Smrti a smát se, bylo padlé na hlavu, ale dalo se snadno vyváznout, ale hledět na ní s děsuplnou pravdou, která vás drtí svou váhou a táhne do hlubin zapomnění, to potom člověka nedrží při životě nic, ani smích, ani touha žít, ani láska, ani naděje, ani víra. Strach vše přemění a vidíte jen temnotu a bezednou prázdnou nicotu svého chatrného bytí, tak konečného a pomíjivého.
Po celou dobu mě humor neopouštěl ani v těch nejhorších chvílích, kdy moudří a všeznalí padali hrůzou na kolena. Nyní mě něco zastavilo, něco mi uzmulo ze rtů úsměv a zadusilo smích hned v počátku jeho zrodu.
Strach a zloba jdou ruku v ruce a strach a zloba plodí jen další strach a zlobu, dokud je nezastaví, nezničí a nepřemění láska v lásku!
Padám do hlubiny času a prostoru, myšlenky letí světelnou rychlostí a přeju si, vidět tu jednu jedinou tvář s úsměvem, který patří jen a jen mě, plný hřejivého citu, lásky a odpuštění.
Konec?
Konec?!
Konec!
KONEC!
Výkřik do temnoty. Poslední zašátrání rukou po stéble, které je v takové dálce, že ani Saxána by nedokázala po něm sáhnout včas.
A místo mě se chechtá umrlčí lebka.
Stále ještě jsem čekala na záchranu v poslední chvíli, jenže ten okamžik pominul už před velice dlouhou dobou.
Voda se nade mnou zavřela.
Drahá Hope vám zmizela.
Už si pro mě nepřijdou.
Chtěla bych ho vidět, přála bych si říct, že ho navždy miluji. Napořád od nepaměti.
Zapomnění se blíží a stahuje se kolem mě jeho náruč. Mizící svět lidí nade mnou už zavírá své dveře. Všichni se otočí a odejdou a snad bolest na okamžik zastře jejich srdce. Jsem pošetilá i ve chvíli své vlastní smrti a tak trochu naivní.
Kruci no a co?! Vždyť umírám!
Ale je to podivná smrt.
Něco není tak jak by asi možná mělo být, nebo ne?
Otevřu oči a vidím to, co jsem vidět chtěla. Své přání jsem si zhmotnila, byla to skutečnost nebo jen klam mého umírajícího vědomí?
Skláněl se těsně nade mnou. Jeho ruce držely mé třesoucí se tělo, prochladlé a prokřehlé, černé temné oči plné strachu a něhy. To se mi musí zdát! Zlobí se, nenávidí mě…
"Severusi… ještě nechci umřít! Ne dřív než-"
Umlčel mě jediným prudkým pohybem, kterým mě k sobě přitiskl, tak pevně, že jsem měla pocit, že je ten tlak ještě silnější než vody kolem mě.
Nebo je to ta voda, co mě dusí ve svém náručí a jen můj mozek bez kyslíku hraje mému srdci poslední divadelní představení?
Ale je to tak skutečné!
Jeho ruce, vůně, hlas a slova, která šeptají, říkají, křičí!
Ne je to skutečné!
Musí to tak být, a jestli není, tak ať zůstanu v tomto světě mezi životem a smrtí navěky!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama