close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

36. PdK

2. června 2011 v 12:45 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Tak opět pro slávu Nebesům, mám zase svůj počítač zpět "vcelku" Smějící se, stačí tedy jen přepsat můj škrabopis do toho mého zázraku a poslat Vám :)
Mějte se mnou prosím trpělivost, přeji hezké počtení ;)
****

Vystřelili jsme z lesa, kdesi na břehu jezera.
To už se k naší pomalu se rozrůstající armádě přidali i kentauři, hypogryfové, testráli a další drobnější obyvatelé lesa, které svolávala Angela.
Můj dosavadní oř byl venku na prostranství jako první a zamířil směr hrad, ovšem do cesty se nám postavila jakási osoba, nebo spíše osoby.
Akromantule strnula vprostřed pohybu, vlivem jakéhosi kouzla a vzhledem k nepřítomnosti nějakých úchytů jsem přeletěla její hlavohruď a opět přistála na obličeji před nohama oněch postav. "Kruci fixa!" vyplivla jsem hlínu s trávou, která se mi dostala do pusy.
V tu chvíli mi uši naplnil ničím nezaměnitelný Sophiin výbuch smíchu a k němu se postupně, jak jsem se škrábala marně na nohy, protože mi nohy špinavé od bahna podkluzovaly, přidávali i další.
"Skvěle! Opravdu skvěle!" soptila jsem a asi po jedenácté jsem ztratila tak v polovině zvedání rovnováhu a opět upadla. "Nechcete mi radši někdo pomoct!?!"
"A-ani ne!" vyprskla Sophie smíchy.
Zaťala jsem zuby, abych nevykřikla bolestí, jak mi o sebe zaskřípaly dvě zlomená žebra.
No jindy bych se asi určitě smála taky, ale momentálně mi tedy do smíchu opravdu nebylo.
Při pomyšlení na zuřivý výraz ve Voldyho tváři a to, že je mi pořád někde hodně blízko za patami mi tedy nepřidal. "K čertu!"
"Jak je tvým přáním!" zasyčel z leva právě pomyšlený a jakási síla mě smetla do jezera.
Hladina se nademnou zavřela, tak rychle, že by nikdo, kdo by nesledoval jezero a pohlédl by tam jen o setinu vteřiny později, nespatřil by ani vlnku.
…a po mladičké dívčině zavířilo se v hlubině.
Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v širá kola a - u jezera u školy čar- mizera Voldy zavýskal!
Zamrkala jsem, ale kolem mě byla voda strašlivě zakalená!
Pokusila jsem se kopnout nohama, abych se dostala zpět k hladině, ale neposlouchaly! Ani nohy, ani ruce, ani zbytek mého zchromlého těla! Poplašeně jsem zamrkala.
Cítila jsem kolem sebe sílící tlak vody, její chlad, prázdnotu, hebkost.
Pomalu se kolem mě hnědočerná stěna rozplynula a vystřídala jí šedozelená třpytící masa. Vodní svět. Hlubina. A kdesi nade mnou probleskovalo světlo. Podivné duhové záblesky. Příliš vzdálené.
Kdybych byla Rusalkou, vodní žínkou, voda by mě posílila, vyléčila zranění a zrušila kouzlo. Takové spojení však se mnou vodní živel nesdílel.
Ze rtů mi uniklo několik bublin a zamířilo vzhůru ke světu, který jsem poznenáhlu opouštěla.
Zamrkala jsem, abych rozehnala mžitky, ale stíny se rozšířily.
A vodní ticho se změnilo v ticho mnohem výraznější a tišší.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama