9. kapitola Stráž
Lena klidně spala, stejně jako Mimi na druhé posteli.
Každou hodinu je chodila kontrolovat madame Pomfreyová.
Za okny se pomalu začalo smrákat.
Před několika minutami dorazil vzkaz od Brumbála, že poslal spěšnou sovu na Ministerstvo, odkud mu obratem odpověděl vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, že posílá do Bradavic tříčlenný tým Bystrozorů, aby celou záležitost patřičně vyšetřil. Ovšem nemůžou poskytnout nepřetržitý dozor nad jednou ze studentek školy v době jejího pobytu v Bradavicích, pouze obě zraněné vyslechnou následující den.
A tak profesor Snape seděl u dívčina lůžka a vrhal zamračené pohledy hned na dveře, hned na spící Lenu a na šednoucí nebe za okny.
Nejprve byl nezlomně přesvědčen o vinně Rudolfuse Blacka, ale po tom, co si vyžádal vyšetřování Bystrozorů přímo v Bradavicích, když byl Brumbál více než ochotný celou záležitost smést ze stolu, od něho odvracelo podezření.
Navíc, jak by se dostal k Potloukům mezi jednotlivými tréninky. Vždyť jeho kolej nebyla letos na hřišti jako první.
Po tom incidentu při tréninku okamžitě oba Potlouky osobně prověřil.
Kletba na ně byla použita asi jen půl hodiny před začátkem tréninku, a jak zjistil, v té době byl pan Black na Ministerstvu kouzel v záležitosti jakéhosi pochybného obchodu z Urugwaici.
Pojednával o tom dlouhý článek v Denním Věštci.
Buďto měl Black zaangažovaného komplice, nebo se muselo jednat o někoho ze školy, který hrál svou vlastní hru!
Kouzlo, které bylo použito na její koště, však bylo jedno z těch, které se nachází v těch nejtemnějších knihách a přítomnost takové literatury ve škole byla takřka nulová. Navíc dotyčný nepoužil jen toto kouzlo, ale nebál se experimentovat a zkombinoval další tři kletby z černé magie.
Mohl samozřejmě v pozadí stát samotný Black, který tahal za nitky, ale stejně to musel provést někdo velice chytrý. To musel profesor uznat.
Tím se zúžil možný okruh podezřelých na profesorský sbor a poslední dva ročníky.
Také musel chtě nechtě připustit, že tohle nedělal nikdo z Nebelvíru, ne pro jejich hloupost a tupohlavost, z níž je usvědčoval den co den, ale nikdo z těch trollů by se nesnížil k tak podlému činu. Kdyby se Leně chtěl někdo z nich pomstít nebo jí i zabít, zvolil by otevřený souboj, jak domýšlivé od nich, aby byly všem na očích! Odfrkl si pohrdlivě.
Tohle skoro vypadalo na jeho kolej, jenže, kdo z nich by chtěl zabít všemi obdivovanou chytrou a krásnou primusku a kapitánku svého famfrpálového družstva?
A co ten idiot Golden?
Ne, na to je až příliš přízemní a navíc, proč by zahazoval takovou příležitost, když byl jedním z těch, komu byla nabídnuta Lenina ruka a věno?
Z úvah ho vytrhlo tiché zasténání.
Otočil hlavu.
Lenina tvář byla stažená strachem a na tvářích se jí třpytily slzy. Znovu sebou zacukala a tlumeně vykřikla.
Natáhl se k ní, aby jí vzbudil z noční můry, ale jak se k ní naklonil, zavrzala jeho židle a Lena se s výkřikem probudila a prudce se posadila.
***
Bylo zarážející slyšet strýcův hlas, naplněný tím, co se dalo považovat z jeho strany za obavu. A to, co ztropil, kvůli ní, to bylo samo o sobě na pováženou! Povolat Bystrozory do školy! Sedělo by k němu, že se jí chce zbavit, především po tom, co se mu odvážila říct.
"…jsi Blacková! Budeš se řídit mými pravidly!"
"To tedy nejsem!" křičela zpět. "Nemáte žádné právo-"
"Co si myslíš?!" zasyčel rudý vzteky a jediným rychlým pohybem vytasil hůlku.
Nezaváhala ani na okamžik a vytrhla i svou ze svetru. Než se však mohla pokusit o obranu, neverbálně jí odzbrojil.
"Já tě naučím dobrým způsobům!
Crucio!"
Celým tělem jí projela strašlivá bolest.
Zahnala zlou vzpomínku a soustředila se na rozhovor mezi profesory a strýcem.
Ve chvíli, kdy jí profesor opustil, dostala strašlivý strach, že k ní strýce pustí, ale když promluvil a pak se dokonce nabídl, že jí bude hlídat, nemohla se ubránit splašenému tlukotu svého srdce a lechtivého hejna motýlků v žaludku, kteří radostně třepetali křídly.
Když se k ní Snape vrátil a rozhostilo se ticho, poddala se účinkům lektvaru, kterému celou svou vůlí vzdorovala a usnula beze strachu.
Jenže některé strachy nelze tak snadno vymazat z mysli pouhým přáním, lektvarem na spaní a přítomností mocného čaroděje.
Její vlastní mysl jí zradila, když vyprchal lektvar na uklidnění a ona se ponořila do snu.
Probudila se doma ve své posteli. Překvapeně zamrkala a rozhlédla se. Pak se usmála sama nad sebou, když si pomyslela, že všechno to byl jen zlý sen a žádný Temný pán nevládne a ona není u matčina bratra v jeho děsivém honosném sídle. Zhluboka si oddechla a vesele vyskočila z postele, že půjde hned převyprávět svůj sen rodičům.
Předpokládala, že už jsou v jídelně a snídají, protože ložnice byla otevřená a prázdná, stejně jako pokoj její starší sestry.
Byla v polovině schodiště, když se v hale pod ní objevili Smrtijedi!
Chtěla varovně vykřiknout, ale nedostával se jí najednou hlas.
Najednou byli maskovaní černokněžníci všude kolem ní!
Z pokoje její sestry se ozval strašlivý křik.
Chtěla se tam rozeběhnout, když najednou spatřila svého otce v temně modrém županu, jak se pokouší dostat k ní ze své pracovny a probíjí se přes několika-početnou skupinu Smrtijedů.
Právě stoupal na první schod, když v tom zaskřípaly hlavní dveře a v nich stanul sám lord Voldemort a z jeho hůlky vyletěl zelený smrtící paprsek.
Zaječela a pokusila se skočit k otci, ale najednou se tam objevil profesor Snape a chytil jí.
"Musím ho zachránit!" vykřikla a pokusila se vzepřít jeho rukám, které jí objímaly.
"Byl to jen sen." Snažil se jí uklidnit profesor, protože mu bylo jasné, že ještě stále vězí ve snu a mohla by si ublížit.
Chvíli jí trvalo, než k ní pronikl význam jeho slov a dalších několik vteřin, než jí došlo, co je skutečnost a tahle pravda na ní náhle dolehla ohromnou silou. Nebýt jeho rukou, které jí stále pevně držely, muselo by se jí nutně rozskočit srdce!
Náhle se k němu přitiskla, objala ho rukama a zabořila tvář do černého hábitu, naplněného důvěrně známou uklidňující vůní. Po tvářích jí stékaly slzy a ze rtů jí unikaly tiché vzlyky.
Jeho ruka se jí ocitla ve vlasech.
Stejně jako tenkrát, aby utišil její štkaní. "Už je to pryč." zašeptal do jejích vlasů. "Skončilo to." Cítil, jak zavrtěla hlavou.
"P-pro mě ne." vzlykla a zvedla k němu tvář.
Na Ošetřovně bylo šero, ale i přesto viděl třpyt slz a lesk jejích tmavých očí. Lomcoval s ním vztek, a ač se ten pocit snažil přičíst všemu jen ne důležitosti, kterou pro něho měla jeho primuska, nedokázal ho v tu chvíli úplně skrýt před jejíma uplakanýma očima. "Slibuji, že už vám nikdo neublíží."
Překvapeně pootevřela ústa v protestu, na který se nezmohla. Místo toho ho objala kolem krku a znovu se k němu přitiskla.
Takovouhle reakci rozhodně nečekal, ale přesto jí objetí opětoval.
Najednou si přála, aby tahle noc neskončila a aby směla zůstat v jeho objetí napořád. Věděla, že je to bláznovství a čirá šílenost, že jí nikdy nebude milovat, ale záleželo mu na ní, i když jen jako na nejlepší studentce. Přestože věděla, že tohle nikdy nedojde a ani nesmí dojít dál než na "profesore Snape" a "slečno Fightrová" i přesto zůstaly sny.