7. kapitola Zmijozel proti Havraspáru
Na ošetřovně zůstala ne několik dní, ale hned pár týdnů! V duchu zuřila, částečně na sebe, že nebyla opatrnější, částečně na lé-kouzelnici, která jí odsud nechtěla pustit, částečně na kluky, kvůli potloukům a pak taky na Severuse Snapa. Ano! Vlastně jí do celé téhle situace dostal on a jeho udání!
Po pravdě bylo mnohem snazší svádět vinu na někoho jiného, než spílat své vlastní hlouposti a tvrdohlavosti.
"Zvládneš ten zápas?" zeptala se jí odpoledne Janet, když jí přinesla kopie zápisků z hodin a úkoly.
"Samozřejmě." Přikývla rozhodně Lena. "Hrajeme přeci proti Havraspáru, ne?" Ušklíbla se. "To bych zvládla i celá zasádrovaná."
Obě se rozesmály.
Pak však Janet zvážněla. "Tohle ti zase posílá Golden. Vážně promiň, ale je děsně neodbytný." Podala jí se znechucením krabičku, na kterou okamžitě Lena namířila hůlkou.
"Deletrius!" A dárek ve stříbrném papíře zmizel v obláčku kouře. "Nejradši bych to samé udělala s ním!" procedila vztekle skrz zuby, a aby se rozptýlila, začala se probírat seznamem úkolů.
"Někde ve spod máš taky správu od profesora Snapa." Vzpomněla si při odchodu a jen co za kamarádkou zaklaply dveře prázdné ošetřovny, rychle rozhodila pergameny po pokrývce, ve snaze nalézt inkriminovaný dopis.
Byla pravda, že se na něho zlobila, ale možná to bylo jen ve snaze zakrýt něco jiného.
Nedočkavě, jako malé dítě, roztrhla obálku a rozložila dlouhý arch pergamenového papíru, pokrytý důvěrně známým drobným rukopisem. Trochu zklamaně se pročítala seznamem úkolů, které mu má vypracovat a vzorky lektvarů, které po víkendu chce mít odevzdané k překontrolování.
Úplně na konci seznamu však byla ještě menším písmem připsaná poznámka, nad kterou jí srdce poskočilo, i přes to, že se to pokoušela popřít.
Věřím, že pro Vás tento zápas nebude žádný problém. Hodně štěstí.
***
"První zápas sezóny! Ten nejzajímavější, který se snad letos chystá!" zněl z tribuny komentář. "Naši primusové jako kapitáni svých mužstev proti sobě! Přivítejme Zmijozelský tým v čele s krásnou Lenou Fightrovou a Havraspárský tým se skvělým Ernestem Goldenem!"
Za bouřlivého ohlušujícího potlesku vyletěla Lena v čele svého družstva a ukázkově obletěla tribuny.
Bylo příjemné zase cítit vítr ve vlasech. Především po dlouhodobém věznění ve zdech Ošetřovny. Záměrně přelétla nad tribunou, v níž seděli profesoři, a pokusila se setkat se s pohledem svého kolejního ředitele. Místo toho však pohlédla přímo do očí svému strýci!
Srdce jí klopýtlo a ruce křečovitě sevřely násadu koštěte. Polil ji ledový pot. Proboha co ten tady dělá?! Běželo jí hlavou, když zaujímala předepsanou pozici.
Golden na ní významně zamrkal.
Znechuceně odvrátila pohled a zaměřila se na Camrál v rukou madam Hoochové, který právě vyletěl do vzduchu. Okamžitě se za ním bez zaváhání vrhla. Protože Golden se více staral o úsměvy, kterými jí častoval, dostala se s přehledem k míči jako první a jako šipka vystřelila vzhůru a zamířila přímo k Havraspárským obručím.
Když jí Ernest společně s druhým střelcem dolétl, jako by náhodou upustila Camrál a rovnou do náručí Janet, která jako by kolem jen proletěla a vhodila první gól.
Ozval se potlesk a pískot ze Zmijozelské tribuny.
Bylo dohodnuto, že Mimi musí Zlatonku chytit stůj co stůj, co nejdříve, ale plánovaní je krásné, ale ne vždy je to k něčemu dobré.
A tak už po několikáté těsně minula další ze šílených Potlouků. Měla vtíravý pocit, že na nich je napsáno její jméno, či co.
Už hráli půl hodiny a skóre bylo dvacet ku třiceti.
Druhý i třetí gól vstřelila Lena a stejně tak dva góly nevychytal Walle od Goldena.
Leně skoro připadalo, jako by se zápas točil jen kolem nich dvou. Neustále slyšela z amplionů své a Goldenovo jméno! Lezlo jí to krkem, stejně jako přítomnost strýčka. Neměla však příliš času na úvahy, jelikož opět měla Camrál v rukou ona a obratně kličkovala v pronásledování mezi tribunami.
Golden jí podletěl a tak prudce zvedla koště a ve vteřině se ocitla vysoko nad hřištěm.
Chtěla se vrhnout k brankám, když sebou její koště prudce zacukalo.
Camrál jí vypadnul z rukou.
Ale o ten se teď nestarala, protože jen tak tak se chytila oběma rukama koštěte, aby nespadla.
V tom okamžiku z násady vyrazily výhonky a obmotaly se Leně pevně kolem zápěstí, čímž jí naprosto připoutali ke koštěti.
Pokusila se vytrhnout, ale místo, aby pouta přetrhla, způsobila, že se koště vzneslo ještě o několik stop výš. Zatrnulo jí.
To už u ní, ale byla Mimi a vytahovala hůlku.
Než jí Lena stačila zastavit, přiblížila se příliš blízko a z koštěte vyletěl dlouhý šlahoun, který udeřil Zmijozelskou chytačku tak prudce, až se v bezvědomí zřítila z koštěte.
Lena zaječela, ale Edmund zareagoval dostatečně rychle a ani ne o pět vteřin později, zachytil bezvědomou kamarádku pevně do náruče. "Nepřibližujte se!" zakřičela varovně na Janet a Louise, kteří k ní přilétali.
Janet už držela hůlku v pohotovosti.
Jenže v tu chvíli, jako by koště vycítilo nebezpečí, začalo neuvěřitelnou rychlostí stoupat ještě výš.
Dole pod ní se najednou tribuny zdály tak malé jako krabičky od zápalek v barvách čtyřech kolejí.
Oba dva její přátelé se jí pokusili následovat, ale tohle zpropadené zakleté koště, jako by žilo vlastním životem.
Viděla, jak Janet vyslala jakési kouzlo, které se neomylně zabodlo do koštěte.
Na kratičký okamžitě, jako by znehybnělo a pak se i se spoutanou Lenou začalo řítit k zemi!
Uši jí naplnil zděšený výkřik své nejlepší kamarádky, když jí chtěli zachytit s Louisem, ale kolem ní se vytvořil jakýsi neprostupný štít a odrazil jakoukoli jejich snahu o její záchranu.
Tohle nemohlo dopadnout vůbec dobře a silně pochybovala, že vyvázne jako při svém prvním tréninku.
***
Edmund přistál s bezvědomou Mimi na zemi a hned je obklopilo několik lidí, včetně ošetřovatelky, ředitele a profesora Snapa.
"Co se stalo?" chtěla vědět madame Pomfreyová.
"Leny koště se zbláznilo." vydechl Edmund a pohlédl vzhůru, kde se jako zelené tečky pohybovali v ohromné výšce tři jeho přátelé.
"Lena-to koště!" probrala se konečně z bezvědomí Mimi. "Je připoutaná k němu!"
"Co to má znamenat?!" vložil se do toho Lenin strýc ostře.
Brumbál se ho okamžitě snažil uklidnit.
"Chci okamžitě-" Co chce, se však už nikdo z přítomných nedozvěděl, protože profesor Snape najednou na své poměry nezvykle sprostě zaklel.
"Dejte to sem!" Vyškubl právě přistávajícímu Goldenovi koště a vyletěl vzhůru.
"Dělejte něco!"
Tribunami se nesl šup, který se místy změnil ve zděšené výkřiky, když konečně ti s dalekohledy spatřili Lenin pád.
Když profesor Snape viděl záblesk kouzla, okamžitě věděl, co bude následovat. Vytrhl tomu imbecilovi Goldenovi koště z ruky a bleskově vyrazil vzhůru. Jednou rukou vytrhl z hábitu hůlku a ve chvíli, kdy si byl naprosto jistý, že nemine, vyslal kouzlo. Měl jen jediný pokus, kdyby jeho kouzlo selhalo, nebo kdyby minul, Lenu by už pak jen mohly seškrabovat z trávníku za pomoci čistících kouzel!
Červený paprsek narazil do štítu kolem primusky a obklopil ho.
Na vteřinu si profesor pomyslel, že kouzlo selhalo, ale pak se dvojbarevná bublina zachvěla a zmizela. Pak už stačilo Lenin pád zbrzdit a zachytit jí!