Tak opět po dlouhé době pokračování -počasí se umoudřilo a leje a leje!!
*******
Křídla zašustila, údery kopyt o tvrdou zem ustaly a trysk se změnil v let. Do vzteklého řevu vznešeného lorda se posměšně rozřehtala Angela a já se taky rozesmála. V další chvíli mě ten smích ale přešel a hrdlo se mi sevřelo strachem, protože se mi něco mihlo v zorném poli, a když jsem se tam prudce podívala, hleděla jsem přímo do rozlícených očí Pána Temnoty! Nevykřikla jsem, jelikož mi hlas uvízl někde v polovině krku, takže jsem jen zalapala po dechu jako ryba na suchu.
Naštěstí Angela přijala okamžitě moje myšlenky a hlavně vycítila přítomnost zla, takže prudce klesla a střemhlavý let vyrovnala těsně nad vrcholky nejvyšších špiček korun stromů Zapovězeného lesa.
Jenže když jsem se ohlédla, Voldy byl docela blízko za námi.
"Přidej!" křikla jsem polohlasně a zalkla jsem se ledovým větrem.
Kobylka se vrhla mezi stromy a já se jen stěží udržela na jejím hřbetě. Křečovitě jsem se tiskla k jejím bokům a krku, s tváří zabořenou v její hřívě, abych se chránila před větvemi, které bičovali naše těla.
A pak mě zasáhlo nějaké kouzlo. Odtrhlo mě od Angeli a já se proletěla skrz větve, listí, jehličí, ptačí hnízda, pavučiny a přistála na kořenech porostlých mechem a lišejníky.
Zakřupalo to.
Se zasténáním jsem se převalila a nadzvedla. "Asi jsem si něco zlomila."
Odpovědí mi byl další praskot větví nad mou hlavou.
Prudce jsem vzhlédla, až mi louplo za krkem a pak zlomeniny nezlomeniny, dala jsem se na úprk. Při mé šikovnosti jsem zakopla hned o první kořen a natáhla jsem se jak dlouhá tak široká s nosem zabořeným do tlejícího listí. No bezva! Znovu jsem se vydrápala na nohy a bez ohlížení jsem se vrhla vpřed.
Skok! Hop! Nebo trop!
Znovu jsem zakopla, ale tentokrát jsem to ustála za pomoci jednoho z blízkých stromů.
A pak se najedno přede mnou otevřela propast a já to nedokázala ubrzdit.
S výkřikem jsem se po hlavě řítila do hustě porostlého svahu a kutálela jsem se dolů jako podivná změť rukou, nohou a torza.
Pomalu ale jistě se na mě nabalovalo vlhké listí, větvičky a šlahouny popínavých rostlin, spolu s nánosem bahna.
Má eskapáda najednou náhle skončila s hlasitým CÁK!
Jak dlouhá tak široká jsem se tváří rozplácla do rašelinového jezírka!
Pracně a prskajíc jsem odlepila nejdřív obličej a pak i ruce. Čvachtavě jsme se doplazila na trošku sušší povrch a špinavou rukou jsem si vytřela oči, alespoň natolik, abych viděla na cestu. Rozhlédla jsem se a trochu pajdavě a přihrbeně jsem se vydala nejpravděpodobnějším směrem, o kterém jsem předpokládala, že by se mohl možná nacházet hrad, ale má hlava po kutululáním lesem byla trošku pomotaná.
Něco za mnou bylo!
Rozeběhla jsme se.
I když lépe by to vystihl popis opičími přískoky vpřed!
Náhle jsem měla nutkavý a velice neodbytný pocit se ukrýt. Vyposlechla jsem ho a zapadla, za nejbližší strom.
"Vím, že jssi tu." ozval se dost inteligentně.
Ušklíbla jsem se. Jestli si myslíš, že vylezu, tak mě dost podceňuješ. Slyšela jsem šustění jeho pláště. Z mě neznámých důvodů mi srdce bušilo tak silně, že jsem měla chvílemi pocit, že mi prorazí hrudní kost a uteče někam do hlubin Zapovězeného lesa. Jak z toho ven?
A najednou se z vrcholu stromu před můj obličej sneslo třpytivé stříbřité vlákno, tlusté asi jako můj palec.
Pomalounku jsem vzhlédla a spatřila asi stopu nad sebou obří kusadla!
"Avada Kedavra!"
Kolem mého stromu proletěl zelený paprsek a zasáhl dalšího obřího pavouka.
A následoval další!
"Utečte!" křikla jsme na Akromantule.
A ony poslechly, i když vlastně ne tak úplně.
Ta nade mnou se odrazila od kmenu a přistála přede mnou. Dost vyzývavé gesto a já ho bez řečí využila a naskočila na její hřbet.
Kolem nás se hemžilo dalších tisíce nohou všech velikostí a po chvíli se k nim přidal i dusot kopyt.
Ani v tom zmatku nebylo příliš těžké zahlédlnout bílé tělo Angeli.
"Přeskoč!" zacvakla vedle mě kusadly ještě asi tak třikrát tak velká pavoučice, než na níž jsem seděla do teď a já jí poslechla.
Ohlédla jsem se po Angele.
Ani náhodou! K mé srsti se nepřiblížíš! Odpověděla rázně a snad i možná trochu zhnuseně?!? A zařadila se ke stádu jednorožců.
Co jí kruci přelítlo přes nozdry?!
