close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

35. PdK

3. května 2011 v 15:00 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Tak opět po dlouhé době pokračování -počasí se umoudřilo a leje a leje!!

*******

Křídla zašustila, údery kopyt o tvrdou zem ustaly a trysk se změnil v let. Do vzteklého řevu vznešeného lorda se posměšně rozřehtala Angela a já se taky rozesmála. V další chvíli mě ten smích ale přešel a hrdlo se mi sevřelo strachem, protože se mi něco mihlo v zorném poli, a když jsem se tam prudce podívala, hleděla jsem přímo do rozlícených očí Pána Temnoty! Nevykřikla jsem, jelikož mi hlas uvízl někde v polovině krku, takže jsem jen zalapala po dechu jako ryba na suchu.
Naštěstí Angela přijala okamžitě moje myšlenky a hlavně vycítila přítomnost zla, takže prudce klesla a střemhlavý let vyrovnala těsně nad vrcholky nejvyšších špiček korun stromů Zapovězeného lesa.
Jenže když jsem se ohlédla, Voldy byl docela blízko za námi.
"Přidej!" křikla jsem polohlasně a zalkla jsem se ledovým větrem.
Kobylka se vrhla mezi stromy a já se jen stěží udržela na jejím hřbetě. Křečovitě jsem se tiskla k jejím bokům a krku, s tváří zabořenou v její hřívě, abych se chránila před větvemi, které bičovali naše těla.
A pak mě zasáhlo nějaké kouzlo. Odtrhlo mě od Angeli a já se proletěla skrz větve, listí, jehličí, ptačí hnízda, pavučiny a přistála na kořenech porostlých mechem a lišejníky.
Zakřupalo to.
Se zasténáním jsem se převalila a nadzvedla. "Asi jsem si něco zlomila."
Odpovědí mi byl další praskot větví nad mou hlavou.
Prudce jsem vzhlédla, až mi louplo za krkem a pak zlomeniny nezlomeniny, dala jsem se na úprk. Při mé šikovnosti jsem zakopla hned o první kořen a natáhla jsem se jak dlouhá tak široká s nosem zabořeným do tlejícího listí. No bezva! Znovu jsem se vydrápala na nohy a bez ohlížení jsem se vrhla vpřed.
Skok! Hop! Nebo trop!
Znovu jsem zakopla, ale tentokrát jsem to ustála za pomoci jednoho z blízkých stromů.
A pak se najedno přede mnou otevřela propast a já to nedokázala ubrzdit.
S výkřikem jsem se po hlavě řítila do hustě porostlého svahu a kutálela jsem se dolů jako podivná změť rukou, nohou a torza.
Pomalu ale jistě se na mě nabalovalo vlhké listí, větvičky a šlahouny popínavých rostlin, spolu s nánosem bahna.
Má eskapáda najednou náhle skončila s hlasitým CÁK!
Jak dlouhá tak široká jsem se tváří rozplácla do rašelinového jezírka!
Pracně a prskajíc jsem odlepila nejdřív obličej a pak i ruce. Čvachtavě jsme se doplazila na trošku sušší povrch a špinavou rukou jsem si vytřela oči, alespoň natolik, abych viděla na cestu. Rozhlédla jsem se a trochu pajdavě a přihrbeně jsem se vydala nejpravděpodobnějším směrem, o kterém jsem předpokládala, že by se mohl možná nacházet hrad, ale má hlava po kutululáním lesem byla trošku pomotaná.
Něco za mnou bylo!
Rozeběhla jsme se.
I když lépe by to vystihl popis opičími přískoky vpřed!
Náhle jsem měla nutkavý a velice neodbytný pocit se ukrýt. Vyposlechla jsem ho a zapadla, za nejbližší strom.
"Vím, že jssi tu." ozval se dost inteligentně.
Ušklíbla jsem se. Jestli si myslíš, že vylezu, tak mě dost podceňuješ. Slyšela jsem šustění jeho pláště. Z mě neznámých důvodů mi srdce bušilo tak silně, že jsem měla chvílemi pocit, že mi prorazí hrudní kost a uteče někam do hlubin Zapovězeného lesa. Jak z toho ven?
A najednou se z vrcholu stromu před můj obličej sneslo třpytivé stříbřité vlákno, tlusté asi jako můj palec.
Pomalounku jsem vzhlédla a spatřila asi stopu nad sebou obří kusadla!
"Avada Kedavra!"
Kolem mého stromu proletěl zelený paprsek a zasáhl dalšího obřího pavouka.
A následoval další!
"Utečte!" křikla jsme na Akromantule.
A ony poslechly, i když vlastně ne tak úplně.
Ta nade mnou se odrazila od kmenu a přistála přede mnou. Dost vyzývavé gesto a já ho bez řečí využila a naskočila na její hřbet.
Kolem nás se hemžilo dalších tisíce nohou všech velikostí a po chvíli se k nim přidal i dusot kopyt.
Ani v tom zmatku nebylo příliš těžké zahlédlnout bílé tělo Angeli.
"Přeskoč!" zacvakla vedle mě kusadly ještě asi tak třikrát tak velká pavoučice, než na níž jsem seděla do teď a já jí poslechla.
Ohlédla jsem se po Angele.
Ani náhodou! K mé srsti se nepřiblížíš! Odpověděla rázně a snad i možná trochu zhnuseně?!? A zařadila se ke stádu jednorožců.
Co jí kruci přelítlo přes nozdry?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama