close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

13. kapitola SaČ

9. května 2011 v 13:00 | SandraP |  Povídka HP(SS) - Smrtijed a čarodějka-dokončeno
Musím se na závěr přiznat, že poslední kapitolu této povídky ozdobyly slzy a nebylo jich zrovna málo!
Nakonec jsem se rozhodla ukončit to, tak jak jsem jí ukončila, protože další slova by byla zbytečná.

---------------------------------------
(poznm.autorky: dlouho jsme vybírala písničku, která by se k této kapitole hodila... nakonec jednoznačně hned po prvních slovech vyhrála tato)
*********************************************
"Otevře se na konci." promluvil těsně u něho Harryho hlas.
Vzhlédl.
"Bylo na ní napsáno- otevřu se na konci." Vysvětlil mladík.
"Je konec." zašeptal nakřáplým hlasem Snape a vrátil se pohledem zpět k míčku. "Tohle je konec!" zařval na ní z blízka frustrovaně a zoufale, jako by byla pouze nahluchlá nebo natvrdlá studentka.
A najednou se Zlatonka rozskočila a do klína mu spadl malý černý kámen.
Všichni překvapeně pohlédli na ten kus obyčejného oblázku, který nyní Severus držel v ruce.
Jeho oči však okamžitě sklouzly k nehybné Susan.
Jakoby ledová ruka drtící jeho srdce malinko povolila.
"Nedělejte to." promluvila Hermiona opatrně. "Bude to jako v tom příběhu.
…Vytáhl kámen, který měl moc k tomu, aby vzkřísil mrtvé a třikrát jím otočil v ruce. K jeho nesmírnému úžasu a potěšení se před ním najednou objevila postava dívky, kterou doufal, že si vezme. Bohužel zemřela předčasně. Nyní mu však připadala smutná a chladná, jako by ji od něj dělil nějaký neviditelný závoj. A přestože se vrátila do smrtelného světa, nenáležela do něj a trpěla tím.
Nakonec to druhý bratr nevydržel a, hnaný šílenstvím a beznadějnou touhou se k ní připojit, se zabil."
Všichni tři muži na ní hleděli a těžko říct, co v kterém z nich právě svádělo svůj boj.
Třikrát ho otočil v dlani… Běželo Severusovi hlavou a při tom hleděl na kámen a zároveň do Susaniny tváře.
Kámen se otočil jednou.
"Profesore, prosím."
Kámen se otočil podruhé.
"Susan! Strýčku Severusi!" Tři výkřiky a troje nohy, které se málem přerazily o hadovo mrtvé tělo.
Ticho.
Kámen v jeho dlani překryla jiná, drobná.
Další dvě dlaně zavřely slepé oči.
"Nechme ji spát." řekla Lydia a jedna její ruka jemně pohladila, teď už spící tvář a druhá bledou mužovu, po které stejně tiše klouzaly slzy bolesti. "Její sen se splnil. To je dobře ne?" zeptala se s dětským úsměvem a podívala se po sourozencích.
I ti se usmáli.
"Smrt je další velké dobrodružství." pověděl Luk s kapkou závisti a pohladil Susan stejně jako Lydie.
"Bylo by nefér chtít po ní, aby se vracela. S námi si užila už dost." Přikývla Lena a vlepila Susan pusu na čelo, jako by skutečně jen šla spát po dlouhém únavném, příliš náročném dni. A byl to opravdu namáhavý den, tenhle její život.
Severus jen zavrtěl nepatrně hlavou.
Teplá drobná dlaň mu uzmula z ruky chladný černý kámen.
Lena mu stáhla z ramen polospadlý neviditelný plášť a Luk se sehnul pro bezovou hůlku, ležící vedle Susaniny hlavy, kterou krátce a elegantně mávl.
Susanino oblečení se změnilo v bílé třpytivé šaty poseté perlami, její tělo se vzneslo několik stop nad zem a obklopilo ho na kratičký okamžik bledé světlo.
A pak, když přítomní opět nabyli zrak, spatřili, že tři děti i Relikvie zmizely a na mramorovém podstavci leží v křišťálové rakvi překrásná spící Susan.
Spící a snící svůj nekonečný sen.
"Život, to jsou sny, které nechceme snít. Sny jsou život, který chceme žít. A smrt, ta je odpoutáním od všech bolestí a hranicí, kterou naše utrpení již nepřekročí. Smrt nás ukládá do toho klidu, kde jsme spočívali před svým narozením." Přečetla Hermiona nahlas nápis, který byl vyryt z boku stříbrným písmem a až úplně na konci se zalkla vzlykem.
Ne, nebylo to fér. Jenže k němu život nikdy nebyl fér. Měl by být on fér k životu? Ne. Ale k životu, který byl jejím darem ano! A nikdy není nic definitivní, takže ani život ani smrt, ani odloučení.
Válka skončila. Skončil i strach. Jen zůstala upomínka v srdci na bolest, kterou čas otupí a smrt smaže.
Prozatím je ale nutno žít a jít usměrnit tu bandu tupohlavců, kteří si myslí, že vědí jak naložit s pochytanými Smrtijedy a jak nastolit pořádek.

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | Web | 7. června 2011 v 21:45 | Reagovat

Ahoj, ta povídka byla skvělá, ale jak jinak než smutný konec.. achjo.. mrkni na můj blog jestli nechceš být moje SB ;) píšeš super

2 Sandra Prynslová Sandra Prynslová | Web | 8. června 2011 v 13:58 | Reagovat

[1]: Emily, moc děkuji, ale neboj všechny konce nekončí smutně ;) to mě jen občas přepadne melancholie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama