close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

34.PdK

25. dubna 2011 v 23:05 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
A než by o nás ledva věchýtkem zavadil některý z rozzuřených pozůstalých, rozhodly jsme se vypakovat z tohohle času, jak nám to kouzla mé drahé skřítky Sally dovolovaly a ještě ani nedozněla poslední tónina klavíru a ozvěna navracela můj hlas od lesa a zpět, když nás s prásknutím přemístila před vchod do Komnaty nejvyšší potřeby.
V tu chvíli jsme se na sebe podívaly a vybuchly v nezadržitelný smích!

Chytila jsem se okenního parapetu a prohnula jsem se v pase v dalším záchvatu.
Po tvářích nám oběma tekly slzy a rozhodně jsme se to nesnažily zastavit!
Za chvíli už jsem klečela na kamenné podlaze a pěstí bušila do země.
"Už-už dost!" Zahýkala Sophie.
"Já-už-ne-nemůžu!" Snažila jsem se nadechnout a uklidnit. Bohužel naprosto marně!
Nakonec nám trvalo dobrých sedmnáct minut a pětačtyřicet vteřin přesně, než jsme byly schopné se řádně soustředit na nadcházející bitvu!
Vydýchané, vcelku uklidněné a zpět v realitě jsme nastoupily do našeho osobního přepravovače časem a zamířily ku bitvě O Bradavice!
Zatím jsem líčila svůj plán Sophii a přidávala i další záložní, kdyby se zase náhodou něco podělalo.
V pohodlných džínsech a sportovních mikinách se zásobou lektvarů a dalších potřebných vychytávek v kouzelných minikabelkách.
Sáhla jsem po klice a koukla na kamarádku. "A je to tady."
"Je to tady."
A pak jsem otevřela a leknutím zaječela.
Sophie v zápětí taky zaječela, protože se lekla mě, až pak nakoukla přes moje rameno, aby se podívala, proč se držím za srdce a zhluboka dýchám.
V chodbě před dveřmi stál zástup domácích skřítků v čele se Sally.
"Máš pěknou gardu." pochválila jí uznale Sophie a strčila do mě, aby konečně taky mohla vylézt z Komnaty.
Sally se rozzářila. "Už jsem se nemohla dočkat!" Pak ale zvážněla.
Člověk by řekl, že strávila příliš času s Brumbálem a chytla jeho grimasy.
"Před dvanácti minutami opustil pan Severus hrad."
Zatrnulo mi a v tu chvíli šly všechny moje plány do kopru! Vystartovala jsem chodbou a jako šílený sprinter jsem o zlom krk letěla hradem. Nemohla jsem připustit, aby se k němu ten zpropadený šílenec byť jen na kilometr přiblížil! V tomhle jsem byla tedy pěkně majetnicky žárlivá. Rozrazila jsem několik skupinek studentů a dalších kouzelníků v chodbách a na schodištích, kteří sotva zalapali po dechu.
Vstupní síní se v zápětí na to rozezněl Sophiin pronikavý křik. "Síri! Zastav jí!"
Ozvěna rozprskla jednotlivá slova, která se odrážela od stěn, od podlahy až ke stropu.
Oslovený, nebo spíše zařvaný dotyčný se dost překvapeně otočil na schodiště, po němž jsem se právě řítila bez mozku dolů.
V závěsu, o několik schodů nade mnou, vlála blonďatá hříva mé předrahé přítelkyně a horda domácích skřítků, u nichž jsem postrádala alespoň jakés-takés logické myšlení, jelikož mě mohli zastavit kouzlem nebo se přemístit přede mě. No, asi bych toho chtěla hodně, ale o tom jsem v momentální chvíli vůbec nepřemýšlela, já vlastně nemyslela vůbec! Prostě jsem chtěla jen zachránit Severuse bez ohledu na situaci, podmínky nebo následky mého jednání.
No, než se stejně Siriusovi mohla rozhýbat kolečka v mozku, prolétla jsem davem Vstupní síně a rozrazila bránu, ovšem tentokrát můj příchod naštěstí přežila bez následků.
Z nádvoří odnikud vycválala Angela a sladila se mnou krok.
Raz-dva-hop!
Kde je ta trojka? Zeptala se kousavě.
Bez komentáře!
Kupodivu poslechla a tryskem se řítila z kopce k Prasinkám.
"Jdu tam sama!" křikla jsem sotva slyšitelně přes rameno, aniž bych čekala na odpověď a vrazila do Chroptící chýše právě v okamžiku, kdy se na hrůzou strnulého Severuse valila obří světelná koule s hadem.
Ani jsem nestačila nic víc, než ho srazit stranou a táhnout ho k zakrytému tajnému vchodu.
Voldy byl tak překvapený mým skutečně náhlým vpádem, že asi vteřinu nebo dvě zkoprněle zíral do prázdného místa, kde ještě před okamžikem stál můj drahý.
"Utíkejte!" zařvala jsem na trojici studentů, o nichž jsme si byla takřka sto padesáti procenty jistá, že tam jsou.
Odkopla jsem bednu, která vchod zakrývala a táhla Severuse za sebou.
Naštěstí mezi nimi byla i ženská, takže na zpomalené reakce pánů jsme nedoplatili.
"Pohněte!" zaječela jsem trošičku hystericky, když vlivem kouzla těsně za námi spadl kus stropu.
O zlom si nohu nebo něco dalšího jsme se řítili tunelem a Voldy i ta jeho zmutovaná anakonda za námi a na můj vkus se dost rychle přibližovali!
"Pomoz nám!" zakřičela jsem zdánlivě na nikoho.
V tom se však jako odezva na mou prosbu zepředu a se shora vymrštila silná lana, která nás všech pět obmotala a vynesla skrz zem na povrch.
Ve skutečnosti to však byly kořeny Vrby Mlátivé, my se ocitli z nenadání na Bradavických pozemcích a vstříc nám chvátala nesčetná armáda v čele s panterkou Sophií, která se alespoň tak zuřivě tvářila, jako by jí někdo kradl koťata.
Pracně jsme se sesbírali na nohy, ale i tak se Harry samozřejmě musel pustit do profesora Snapa.
"Přejdi k plánu C!" zakřičela jsem na Sophii.
"Zabiju tě!" zařvala na mě zuřivě přes půlku školních pozemků.
"Seš v pořadí!" Vrátila jsem jí smečem a zatrhla bitku těch dvou kohoutů po explozi kouzelné osobnosti plné nabubřeného ega a gejzíru hlíny, která vybuchla jen několik sáhů od nás, v níž se samozřejmě zjevil sám Temný páníček se svým hádíčkem. Oba jsem je nekompromisně chytila za ruce a trhnutím je přiměla, aby se rozeběhli vstříc naší záchraně.
Zmrzačit se můžou až potom, jestli nás nechytí Voldík nebo jestli je vzápětí nezabiju já nebo Sophie.
"Tohle je další z tvých skvělých plánů?" prsknul na mě Snape.
"Na co plány? Improvizace za pochodu." odpověděla jsem mu bez dechu. "Udělej něco!" zařvala jsem, když mi škrtlo jedno z kouzel o bolavé rameno.
"Co takhle plán D?" nadhodil Harry o málo jedovatěji, než předtím Severus.
"Di do díry!"
"Za to zaplatíš ty děvko!" rozezněl se mnohonásobně hlasitěji lordův hlas a já na okamžik zapochybovala, k čemu to přiřadit.
"DPM!" vytrhla jsem se oběma mužům ze sevření a otočila jsem se.
Samozřejmě taky museli zastavit, i když jim to trvalo nějakou dobu, než si uvědomili, že je nikdo nevede za ručičku.
"Běžte!" okřikla jsem je, když tasili hůlky.
"Ne!" zaječela už naprosto vytočená Sophie.
Pozdě holka. Angela konečně oběhla tu dálku kolem lesa z vesnice až sem a zamířila se mnou na zádech menším obloukem, než by mi bylo zadobře, kolem Voldyho směrem k Zapovězenému lesu.
"Co to zase dělá?!" slyšela jsem Severuse dost zlobně se ptát.
"De po ní nebo de po něm." zaslechla jsem ještě jak Sophie nejistě odpovídá a pak mi v uších už jen zněl zuřivý vřískot Nejmenovaného-Dítěte-Kterému-Vzali-Hračku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama