close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

33.PdK

21. dubna 2011 v 21:20 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Tuhle kapitolu bych mileráda věnovala svému nejdražšímu dvojčeti, bez jejíž pomoci bych jí nikdy nenapsala, protože ona byla mou inspirací a taktéž i skutečnou Sophií vraždící pana ředitele!

------------------------------------------------------------------------------------
Když jsem se probudila, bylo kolem mě spoustu vzruchu. Jak jsem nejprve postřehla, opět jsem ležela na Ošetřovně a vedle mě seděla Sally.
Když viděla, že jsem vzhůru, nevesele se na mě usmála a tichounce mi zašeptala do ucha. "Dovolila jsem si panu Severusovi a jeho kmotřenci upravit paměť."
To stačilo, abych naprosto pochopila, nastalou situaci, která se mi tedy rozhodně pořádně vymkla z rukou!
"Nazdar." Objevila se zpoza závěsu Sophie, zachmuřeně a posadila se ke mně na postel.
"Asi to nevydejchal, co?" zeptala jsem se na osud citronového staříka a jeho vzduchový výlet.
Sophie se uchychtla nad tou poznámkou a zavrtěla provinile hlavou. "Já to fakt ale neudělala schválně!" Bránila se naprosto zbytečně.
"Kdy vypukne ta poslední párty?" chtěla jsem vědět a jen horko těžko jsme se držely v linii vážnosti.
"Zítra." Cukaly nezadržitelně Sophii koutky.
Přikývla jsem. "Bude asi narváno, co? Doufám, že jsme pozvaný."
"Máme reserve v první řadě.
Sally trošičku zakouzlila a máme s ním osobní rozloučení." Při těch slovech jí nebezpečně zajiskřilo v očích.
Bylo mi naprosto jasné, že má drahá polovička něco vymyslela!
Ač jsem byla dosti vyčerpaná, tak na pohřbu jsem nemohla chybět a ani mnohem více zranění přátelé jeho osoby.
-----
Stály jsme se Sophií na břehu jezera a sledovala přípravy.
Opodál se skřítci postarali o sezení a výzdobu, která spočívala v nekonečných řadách židlí, mezi nimiž se táhl temně rudý koberec jako krev, na jehož konci stál mramorový katafalk.
Už několik minut jsme sledovaly příchozí a usedající zástupy davů v převážně černých róbách a oběma se nám honila hlavou stejná myšlenka: Tohle rozhodně není jeho styl!
Počkaly jsme ještě asi deset minut, než se usadili i studenti a profesoři.
"Sally, už." řekla jsem polohlasně, když se na začátek koberce postavil Hagrid s neforemným balíkem plátna v náručí.
Přesně ve chvíli, kdy poloobr vstoupil na koberec, se jeho temně rudá barva změnila v zářivě žlutou.
Za klavír, který se objevil vedle podstavce, se způsobně usadila Sophie, ve stejně citronovém hábitu, jako já a vyloudila z kláves, kouzlem zmnohonásobený první tón následující písně, kterou jsme obě s chutí zazpívaly.
"COS TADY BYL PLATNEJ? ...PRD…PRD…COS TADY UDĚLAL? ...PRD…PRD…"
Všichni byli tak ohromeni, že nikdo ani nehlesl a Rubius, pravděpodobně ani nevnímal, že někdo hraje a zpívá, takže pomalým krokem donesl ředitelovo tělo a položil ho na připravený lůžkový trůn.
Na můj povel Sally zašantročila ministerského úředníka, který měl přednést pohřební řeč a místo toho jsme se toho ujaly my se Sophií.
Nechtěla jsem, aby to byl přesný opak toho, co by náš milovaný Citronový Vševěda chtěl, i když možná to byla kompenzace za to, že jeho jsme nezachránily, ale naopak se ho zbavily.
Hbité prsty Sophie přeběhly po klávesách.
"Hospodin je milosrdný a milostivý,
shovívavý a nadmíru dobrotivý.-"
-že nás konečně zbavil citronového staříka-
"Nejedná s námi podle našich hříchů
ani podle našich vin nám neoplácí.-"
-odpustí nám, že jsme se ho zbavily v zájmu vyššího dobra-
"Jako se smilovává otec nad syny,
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.-"
-kdyby se nesmiloval, většina jeho stáda by skončila v blázinci-
"Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni,
má v paměti, že jsme jen prach.-"
-prach, který mlčí a nedívá se, hromádka popela, na kterou zapomenou, až všichni odejdou-
Plameny objaly hedvábnou látku, do níž bylo zahaleno tělo. Byly však tiché, nehybné. Ne rudé, ale zářivé žluté!
Po nich zbyla jen šedočerná hromádka prachu.
"-Dni člověka jsou jako tráva,
kvete jak polní květ.-"
-tohle byl velice dlouhý a namáhavý den, ještěže už skončil-
"-Sotva ho vítr ovane - již ho není,
nezbude po něm ani stopa.-"
-jestli zafouká vítr, nevím, jak to tady budeme všichni honit-
"-Hospodinova láska však od věků na věky,
pro všechny, kdo se ho bojí.-"
-ještě, že z něj máme strach, jinak bychom o jeho náklonnost přišly a pak by se naše plány takhle skvěle nezvrtly-
"-A jeho spravedlnost jde z dětí na děti,
pro ty, kdo zachovávají jeho smlouvu.-"
Kradmo jsem přejela pohledem všechny studenty Bradavické Školy Čar a Kouzel.
-běda vám jestli jí porušíte a budeme nuceny ho zase oživovat-
"-Kteří pamatují na jeho přikázání,
tím, že je plní."
-nezabiješ-
Sophie se přehmátla a já po ní vrhla krátký pohled, abych se ujistila o tom, že jí hlavou prolétají stejné myšlenky na dav honosných kouzelníků, kteří běhají kolem jezera a sbírají rozfoukaný popel Albuse Brumbála, zase ho dávají na hromádku a tvarují do původní podoby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama