close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

32.PdK

14. dubna 2011 v 13:00 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Naše plány se začaly hroutit skoro okamžitě, kdy se objevil Draco Malfoy na věži!

Tiše jsem se vykradla z učebny a kráčela s napřaženým dalekohledem nad hlavou k úderu. Zbývalo mi jen asi dva a půl metru, když se mladík otočil a vytřeštil na mě překvapeně oči. Zarazila jsem se v polovině pohybu, což způsobilo, že do mě Sophie zezadu vrazila a vyrazila mi dalekohled z rukou, který se s hlasitou ránou rozletěl na desítky kousků po kamenné podlaze.
Sophie leknutím vykřikla.
Já se lekla Sophie a zaječela jsem taky.
Draco na náš řev reagoval naprosto stejně a ruply mu, už tak napjaté nervy, že mu vypadla i hůlka.
"Do prdele!" zaklela jsem, ale ještě dost duchapřítomně jsem po Dracovi hodila pytlík s Uspávacím práškem, který se při dopadu na jeho obličej roztrhl a zasypal nebohého studenta, který se v zápětí skácel k zemi.
Obě jsme se k němu vrhly.
"Myslím, že má otřes mozku!" konstatovala dost vyplašeně Sophie, když jsme ho táhly do učebny a zanechávaly za sebou krvavou stopu.
"To je teď fuk, pak mu to někdo vyléčí." Zaprotestovala jsem a skropila rychle krvavou podlahu proudem vyčarované vody, která odtekla po schodišti. "Dělej!" Ztrhala jsem z Draca hábit a boty a podala kamarádce Mnoholičný lektvar.
Vypila ho a pak se zakuckala, jak byl lektvar nechutně odporný. I v bledé Dracově tváří bylo jasné, že je bledší než obvykle a možná i trochu nabírá jeho tvář zelenkavý odstín.
"Zvládneš to?" zeptala jsem se nejistě, když jsem viděla, jak jí dělá potíže jen vstát.
S pevně semknutými rty přikývla a natáhla ruku po hůlce, kterou jsem jí pohotově podala a s obavami jsem sledovala její vratkou chůzi směrem k úkrytu.
Dlouho jsem se však nemohla zdržovat, přehodila jsem si přes ramena příliš veliký černý plášť a bosa jsem seběhla na inkriminované odpočívadlo, které zelo prázdnotou. Sprostě jsem zaklela a rozeběhla jsem se dolů z věže. Jen těsně jsem vklouzla do výklenku, mimo pohledy přicházejících Smrtijedů. Ani jsem nestihla vydechnout a už tady byl i Severus! Jenže já neměla ani prášek, kterým bych ho uspala a ani nic příhodného po ruce, s čím bych ho mohla praštit po hlavě. Zoufale jsem se rozhlédla po chodbě, ale nikde ani uvolněný kamínek ve zdi! Vyskočila jsem před vstup na schodiště a zatarasila mu cestu.
Překvapeně zamrkal, ale než stačil něco říct nebo udělat, tak jsem spustila já.
Rozhodně jsem se zapřela o jeho hruď rukama a pohlédla do očí. "Nemůžeš tam jít! Máme plán! Na nic se neptej a zuj si boty!" S tím jsem mu vyškubla ne jeden ale hned asi dvacet vlasů, že vykřikl a vhodila je do připravené lahvičky, kterou jsem do sebe kopla dřív, než mi v tom stačil zabránit. Bože! Takovej hnus! Prohnula jsem se a měla jsem dojem, že mu pobleju nohy.
Stále obuté nohy!
"Tak-" Víc ze mě nevyšlo. Tedy abych byla přesná, vyšlo, ale byla to moje svačina.
Severus mě dost nešetrně přimáčknul ke zdi. "Co jste zase provedly?" zasyčel mi zuřivě do obličeje, až jsem málem dostala strach.
Jaké zase? "Máme plán." Pípla jsem přiškrceně.
"Nebudu to opakovat!" A namířil na mě hůlkou. "Legilimens!"
V tu chvíli se mi před očima promítl zděšený výraz Draca a proměňující se Sophie s momentální zelenou tváří Malfoye juniora. Pak už jsem viděla jen jeho mizející záda a rozevlátý plášť na schodišti. Mátožně jsem se vydala vratkou chůzí za ním a plazila se co nejrychleji po schodech vzhůru.
Díky chladu, který v těchto místech panoval mě naštěstí nevolnost rychle opouštěla a já zrychlovala. Bosé nohy na mokrých kamenech schodů studily, ale naštěstí to byla moje vykouzlená voda, takže mi spíše pomáhala vzhůru.
Ovšem u Severuse to nebylo podobně.
Někde na prázdném temném odpočívadle jsem zaslechla slabé zaklení a ránu.
Ještě rychleji jsem se rozeběhla, abych vzápětí spatřila bezvědomé tělo svého drahého v kaluži vody, po které uklouzl. Neubránila jsem se pobavenému úšklebku a za pomoci stejné kaluže, která mi dopomohla k jeho omráčení, jsme ho odsunula stranou.
Díky za jeho černé vlasy a oblečení! V té tmě v koutku byl velice snadno přehlédnutelný.
Zabavila jsem mu nejen boty, ale i hůlku a vyběhla zbývající poschodí na velice větrnou věž mezi sešlost, která se bavila jako, kdyby se nechumelilo.
Vlastně, když jsem se vyškrábala konečně na nezastřešený ochoz věže, zjistila jsem, že se pěkně rozpršelo.
"Máme tu problém Snape," ozval se tlustý Smrtijed. "ten kluk zřejmě nedokáže…"
Mrkla jsem po Sophii, která rozhodně nevypadala na to, že by dokázala udělat jediný krok, natožpak někoho zabít. Ve stavu v jaké byla, byla ráda, že udrží svůj žaludek, tak jak je.
"Severusi…" zachraptěl Brumbál a já měla co dělat, abych překvapeně neotevřela pusu.
Žádný smích, žádné sladké řečičky! Tohle znělo dost zoufale.
Udělala jsem několik kroků, abych stála před Sophií a nepozorovaně jsem v druhé ruce sevřela leaser.
"Severusi… prosím…"
Zhnuseně jsem se zamračila, protože mi proběhla hlavou vzpomínka na to, jak tenhle ala přítel donutil mého Seva k vraždě a kam až ho dohnal! "Avada kedavra!"
V tu samou chvíli, kdy světelný paprsek narazil Brumblovi do hrudi, Sophie přiměla provazce vody, aby mu podtrhly nohy.
Jenže jak bylo mé nejdražší přítelkyni opravdu zle, tak neodhadla sílu svého kouzla.
Podlaha, která byla úplně mokrá, ho vymrštila několik desítek centimetrů nad zem a dešťová stěna ho smetla z věže někam do prostoru.
Chvíli to vypadalo, že ho kapičky deště unesou, ale pak se skoro líně propadl někam do prázdného prostoru.
Hups! Prolétlo mi hlavou, ale pak jsem si uvědomila, že ač se náš plán už dávno zbortil, tak nesmíme rozhodně prohrát! Když už jsme to jednou rozjely, dotáhneme to dokonce. "Pojďme, rychle!" vyštěkla jsem a prudce jsem se otočila na polozhroucenou Sophii, chytila jí pod paždím a vlekla jí za sebou dolů po schodech.
Jelikož jsme obě byly promočené jako myši, měly jsme dost velkou zásobu vody, kterou jsem použila jako štít a zároveň jako beranidlo, kterým jsem rozháněla davy bojujících před sebou. "Je po všem, honem pryč!" zařvala jsem na bojující, abych dostala Smrtijedy, co nejrychleji z hradu.
Chudák Sophie klopýtala za mnou. Už podruhé jsem svou silou vyvrátila vstupní bránu z pantů a vyvlekla jsem i kamarádku na chladný vzduch před hrad a dolů po svahu k bráně.
Sophie konečně nabrala trochu víc síly a rozeběhla se krapet rychleji.
Už mi bylo naprosto putna, co dělají ostatní Smrtijedi, jen jsme se se Sophií musely, co nejdříve ukrýt a počkat na naši přeměnu a vrátit se za Severusem!
A v tom na nás zezadu zaútočil Harry, na kterého jsem naprosto zapomněla!
Jeho kletba mě minula jen o vlásek.
"Utíkej!" křikla jsem na kamarádku a sama jsem se otočila.
Než mi mohl něco způsobit, srazila ho na záda vodní vlna, která mu podrazila nohy.
"Cruc…"
Za mnou zahučely plameny, které nutně musely vyšlehnout z krbu a zachvátily celou hájenku.
Znovu ne! Blesklo mi zděšeně hlavou, když jsem si uvědomila své emoce, které jsem kvůli strachu o Severuse nedokázala udržet na uzdě. "Všichni okamžitě vypadněte!" zařvala jsem a jediná Sophie postřehla paniku, která v mém hlase byla obsažená.
Vykašlala jsem se na Pottera a rozeběhla jsem se ke kamarádce, která stála u brány, a myslím, že měla napůl nakročeno ke mně. V poslední chvíli, než se nám vrátila naše původní podoba jsem jí strhla za sloup a nechala nás zahalit bez prásknutí Práškem neviditelnosti.
Najednou musela Sophie táhnout ona mě.
Zády mě přimáčkla k nejbližšímu stromu.
Naše podoby byly zpátky.
Skoply jsme příliš veliké boty a shodily hábity a vyběhly vstříc Smrtijedům, kteří už obklopili Voldyho, který stál na okraji pozemků před bránou a kochal se dílem zkázy, které jsem povětšinou způsobila já a Sophie.
Jeho posměšný smích naplnil můj mozek a srdce.
Plameny zahučely, nekontrolovatelně vyšlehly několik metrů vysoko a stočily se jako smyčky hada a stejně rychle, jako aligátor, vystřelily ke Smrtijedům a jejich pánovy.
Koutkem oka jsem viděla, jak od hradu přibíhá skupina několika postav a jejich nezřetelné hlasy.
Hukot plamenů se slil do jediného děsivého tónu spolu s chechotem lorda Voldemorta, mým jekotem, křikem Sophie, zděšenými výkřiky čarodějů na straně dobra i Smrtijedů na straně opačné.
A oheň stoupal a stoupal a narůstal v objemu a mohutnosti. Ozařoval najednou hrad i všechny kolem jako rodící se slunce.
Bystrozorové, profesoři, studenti i Fénixův řád se zastavili.
Voldy se přestal smát, ale já nepřestala vřískat.
Čert ví, jak jsem mohla ječet tak dlouho a nepřetržitě!
Smrtijedi strnuli hrůzou a začali se hromadně přemisťovat.
A než stačil můj táboráček dorůst ke svému vrcholu, zmizel i Voldík.
Přišel tak o přenádhernou ohnivou show, jelikož jednolitý sloup se odtrhl od země, rozprostřel se nad Bradavickými pozemky jako mrak a rozpadl se na déšť rudých jiskřiček, které se těsně nad nejvyššími korunami stromů vytratily.
"Sally." Zašetala jsem skoro neslyšně a cítila, jak mě opouštějí veškeré síly.
S prásknutím se vedle mě objevila.
"Postarej se o Seva s Draca a pošli je za Voldym." A s tím jsem se odporoučela k zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama