close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

31.PdK

13. dubna 2011 v 16:52 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
A tak, aniž bychom se někoho ptaly, s někým prodiskutovaly, anebo se loučily, opět jsme se vypařily na dobu určitou.
Tentokrát jsem však osobně dohlédla na správnou dobu přesunu, jelikož jsme Místnost nejvyšší potřeby musely opustit dřív, než jí použijí Smrtijedi ke svému průniku do hradu.
Bylo šero, ale naštěstí všechna okna, kolem kterých jsme procházely, směřovala na západ a tak nám cestu osvětlovaly poslední krvavé červánky.
Pomalu volným krokem jsme došly na Astronomickou věž a kochaly se výhledem na jezero a Zapovězený les.

Foukal tady docela studený vítr a tak jsme se po chvíli schovaly do učebny Astronomie, kde jsme měly čas si všechno podrobně rozvrhnout.
Jenže jak jistě víte, věci nikdy nejdou tak jak bychom chtěli, hlavně když to nejvíce potřebujeme. Asi je to paradox, nebo nám zase někdo čumí pod rukou do karet.
Stalo se následující nebo lépe, nejprve vám nastíním, co a jak jsme si naplánovaly a jak to mělo proběhnout dle našeho "dokonalého" scénáře.
DOKONALÁ ALTERNATIVA:
Na věži se objevil Draco a ve chvíli, kdy vyčaroval nad hradem Znamení zla, jsem ho omráčila úderem do týla tupým předmětem, kterým byl jeden z těžkých hvězdářských dalekohledů profesorky Sinistarové.
Společnými silami jsme ho odtáhly do učebny a svlékly ho ze školního hábitu.
Z batohu s veškerou potřebnou výbavou, který jsem si zařídila přes Komnatu nejvyšší potřeby, jsem vytáhla provaz, jímž jsme mladíka pevně spoutaly, šátkem mu zavázaly oči a do úst nacpaly roubík- to pro případ, že by se probral a dožadoval se pomoci. Následně mu Sophie utrhla vlas a hodila ho do lahvičky s Mnoholičným lektvarem, který jsem jí podala. Nakonec na ochozu sebrala jeho hůlku a ukryla se za jedním sloupem v očekávání návratu pana ředitele.
Já si zatím oblékla jeden ze zcizených hábitů Severuse, vybavila se Omdlévacím prachem, o kterém ovšem Sophie neměla ani tucha, že ho mám, a s další dávkou Mnoholičného lektvaru jsem se ukryla v mezipatře za brnění.
Netrvalo to moc dlouho a z hradu se ozval křik, kletby a rány (tedy v opačném pořadí). Nakonec kolem mě proběhlo několik lidí.
Čekala jsem, až zazní na schodišti kroky podruhé, na něž jsem netrpělivě čekala a ve chvíli, kdy kolem mě zašustil jeho hábit, jsem akčně vyskočila a vysypala jsem mu celý obsah saténového sáčku na hlavu.
Okamžitě se odporoučel k zemi, ale naštěstí jsem alespoň trochu zmírnila jeho pád, nejen kvůli hluku, ale za způsobené případné zlomeniny nebo otřes mozku, by mi příliš nepoděkoval. Stačilo, že si i takhle přivodil (nebo spíš já mu přivodila) několik modřin. Pro jistotu jsem mu do obličeje dosypala zbytky prachu, pracně ho ukryla za brněním a s jedním jeho vlasem v lektvaru, který jsem vypila na ex, jsem mu zula boty a sebrala hůlku. Pak jsem rychlostí blesku vylétla na vrchol věže a zpražila přítomné svým (tedy jeho) pohledem, až někteří jedinci couvli.
Draco (tedy Sophie) ustoupila o krok stranou.
"Severusi." ozval se nezvykle slabý a zoufalý hlas Santy.
Pohlédla jsem na něho.
"Severusi, prosím."
A já si v tu chvíli vybavila všechno, co tímhle mohl Severusovi způsobit, až po jeho smrt. "Avada kedavra!" Vyletěl z hůlky zelený paprsek světla a narazil bláznivému Brumbálovi do hrudi.
No, samozřejmě, že to nebyl smrtící paprsek z hůlky, ale větší leaser se zelenou žárovkou.
To, co Brumblu doopravdy odhodilo na kamenné cimbuří a po čem se bezvládně sesul k zemi, byl vodní provaz, který nenápadně vytvořila Sophie a který mu v tu chvíli podrazil nohy a praštil s ním o zem, přesně takovou silou, aby ztratil vědomí.
Šlehla jsem velitelským pohledem po Smrtijedech, chytla Sophii za ruku a táhla jí dolů z Astronomické věže.
Za námi pospíchali i ostatní.
Díky Severusově výšce jsem nemusela utíkat, téže rychlosti jsem v téhle podobě dosáhla jen rychlou chůzí.
Doslova jsme proletěli davem bojujících a mířili k bráně, odkud se všichni Smrtijedi začali přemisťovat.
Sophie mě předběhla a z kapsy Dracova hábitu vytáhla bouchací kuličku a Prášek neviditelnosti, kterým nás obě zahalila, po prásknutí petardy.
Na dalších několik desítek vteřin jsme se ukryly za sloupy vstupní brány a počkaly, až se všichni Smrtijedi přemístí pryč. Poté už ve vlastních podobách, jsme se rozeběhly zpátky na hrad a na Astronomickou věž, kde stále nehybně ležela tři omráčená těla, a stálo jedno zkamenělé pod neviditelným pláštěm.
Probrala jsem Severuse a v rychlosti ho obeznámila, co se stalo.
Sophie rozvázala Draca a nechala, aby ho Severus uzdravil.
Pak jsme rychle probraly k vědomí i ředitele a až následně zbavili Harryho strnulosti, který si už potřetí vyslechl, co se tady skutečně odehrálo.
Severus se s Dracem vydali za Voldym, sklidit ovace za vraždu, které se nejen neúčastnili, ale při níž ani nikdo nezemřel.
A tak to mělo být, ale úplně to tak nebylo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama