close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

30. PdK

12. dubna 2011 v 21:56 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Probrala jsem se. No, pouhé konstatování situace, nebo spíše mého aktuálního stavu vědomí. Byla jsem sice vzhůru, ale nikdo jiný o tom neměl ani páru. To mi poskytlo skvělou příležitost zjistit více o svém postavení. Dle mých matných vzpomínek jsem asi možná mohla být zpátky v Bradavicích, ale taky to mohl být jen sen. Především mi připadalo krajně nepravděpodobné, že by na mě staříček Mrazíček mohl vyslat kletbu! Anebo že by se konečně vybarvil?

Zaposlouchala jsem se tedy do debaty, trochu tlumenou nějakou překážkou.
"Kdyby ti na ní nezáleželo, nechal by si nějakého poskoka, aby se jí zbavil." říkal právě první hlas.
"Aby si mě pak mohl obvinit, že nejsem věrný Brumbálovi?" odpověděl druhý.
"Nikdo by tě samozřejmě z ničeho neobviňoval." Vložil se do toho třetí. "Naopak ses takto vystavil nebezpečí prozrazení."
Odpovědí mu bylo pohrdlivé odfrknutí druhého mluvčího i nevraživé zavrčení prvního.
Třetí řečník si povzdechl.
To se toho tedy moc nedozvím. Napadlo mě a chtěla jsem se konečně podívat, ale předešla mě hlasitá rána, jak někdo ze tří osob bouchl dveřmi.
Nastalo ticho, v němž se mi v hlavě vytvořily tři možné scénáře odchodu.
První a nejpravděpodobnější varianta byla, že odešel Severus, kterého bezpředmětná debata a společnost Siriuse vydeptala.
Druhou možností byl uražený Sirius, který nebyl schopen přijmout postoj Brumbála vůči Severusovi.
A třetí nejméně pravděpodobný odchozí byl drahý bláznivý Santa Claus s hůlkou. Jeho důvod odchodu jsem si mohla jen domýšlet, jelikož jak jsem teď na vlastní kůži mohla pocítit, byla jeho povaha a jednání naprosto nepředvídatelné.
Snad uražen z výrazů naprostého pohrdání a nezájmu z jedné i z druhé strany, to psychicky neustál a vykašlal se na oba dva mladší čaroděje. Co se bude na stará kolena namáhat!?
Vzhledem k tom, že v následující chvíli jsem nad sebou ucítila známou vůni kabinetu lektvarů, čímž se vyvrátila první možnost a v dalším okamžiku jsem překvapeně zalapala po dechu, když Sophie prohlásila: "Drahoušku, nemá cenu se hádat mezi sebou."
No, na okamžik jsem v mysli podržela opravdu absurdní obraz mé drahé přítelkyně a starého vetchého citronového staříka. "Myslím, že mám horečku." promluvila jsem dost chraplavým hlasem, když mi Severus položil ruku na čelo.
Tázavě pozvedl obočí, očekávaje důkaz mého tvrzení.
Nějak jsem ale byla najednou nesmírně zaujata Sophií, která se věšela Siriusovi kolem krku! Píchlo mě při tom pohledu závistivě u srdce, ale pak jsem si připomněla přítomnost černého přízraku lektvarového podsvětí Bradavic. Opatrně a skoro ostýchavě jsem chytila jeho vzdalující se ruku.
Nevěděla jsem, jak bude reagovat. Přece jenom, když si uvědomíme, co všechno jsem mu provedla, pokud tedy opomeneme několikaměsíční naprostou absenci své osoby.
Siriusovi to očividně zase tak moc nevadilo.
To samo jsem ale Bohu žel nemohla říci i o Severusovi.
To křehoučké pouto a důvěra, kterou jsem náhodně získala, když jsem si ho přivolala a zachránila. Kam jsem dala hlavu, když srdce bylo na správném místě ve správnou chvíli?!
Jeho ruka mi vyklouzla z dlaně a oči se ztratily v záplavě vlasů.
Otočil se.
"Nikdy mi neodpustíš?"
Zarazil se. "Nikdy neodpustím sobě."
Co to mělo být?! Já jsem tady přece ta průšvihářka, anebo ne? "Proč?"
Ale neodpověděl a odešel.
A já najednou asi tušila!
Brumbál ho už musel zavázat Neporušitelným slibem! A mě se nemůže zbavit!
No a já ho rozhodně nenechám, aby se mu to povedlo!
Sophie si konečně všimla, že jsem se probrala a opustila svou drahou polovičku. "Rozhodně nemůže popírat, že tě nemiluje, i když prakticky vzato to tvrdí, beztak mu naprosto nikdo nevěří." řekla místo pozdravu a dalších dotazů ohledně mého zdraví.
"Má smůlu, že jsme se sem dostaly zrovna my dvě." Ušklíbla jsem se povzbuzena jejími slovy.
"Jak ti je?" zeptala se s poněkud vážnou tváří.
"Bylo i hůř." odpověděla jsem smrtelně vážně a v zápětí náš smích naplnil celou Ošetřovnu.
Sirius i Poppy rezignovaně zavrtěli hlavami s jasným pohledem, který říkal, že jsme naprosto ztracené případy.
Konečně vypadli a já se mohla zabývat nejdůležitějším. "Jak jsme na tom?"
Sophie pokrčila rameny a nakrčila nos- znamení krajní nespokojenosti. "Voldy nám trochu udělal čáru v rozpočtech, ale zase ne tak velkou, aby to nešlo zvrátit."
"Očividně máš konečně plán." nadhodila jsem.
Ušklíbla se. "Měla jsem dost času o tom zauvažovat." přisvědčila.
"A?" pobídla jsem jí krajně netrpělivě.
"Já bych se držela současného scénáře." Když viděla mé vytřeštěné oči, rychle pokračovala. "A to, zachránit Brumbála těsně na věži, tak aby o tom nikdo nevěděl. Prostě na poslední chvíli."
"To bude o prsa vietnamské ženy."
Sophie pokrčila rameny a nepřestávala se škodolibě usmívat. "A kdyby to čistě teoreticky náhodou nevyšlo…"
Následoval výbuch smíchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama