Velice...velice...převelice se omluvuji velectěnému čtenářstvu, ale jsem nucena, neřkulíc donucena, vypadnout konečně ven, když je tam tak nehorázně krásně! Navíc mi dnešním dnem nabývá další zodpovědná práce a tou je starání se o mého milovaného hafíka (Merlina!!!-žádnej Pú ani Artuš ani jinak přitrouble!!! JE TO PES ČARODĚJKY!! můůůůůůůůůůůůj!), ale slibuji, že se polepším a minimálně jednou týdně další kapitolka bude.
---------------
Řekl by někdo z vás, že jsem strávila úžasné chvíle v sídle Malfoy Manor několik dlouhých dnů a nocí? Já tedy ne! Připadalo mi totiž, že se čas zasekl na jednom bodu temnoty, naplněného pachem smrti.
Hlad ani žízeň už jsem moc nevnímala, protože jsem vlastně byla skoro pořád na hranici bezvědomí, po tom co mě den co den mučili.
Voldemort na mě už asi neměl žaludek a tak to milerád přenechal nadšeným poddaným.
Nevěděla jsem, co je za den a jestli třeba není noc nebo svítání, či soumrak, poledne nebo oběd. "Jo, něco bych si dala! Třeba kuřecí řízeček se sladkokyselou omáčičkou, nadívanou husičku s maličkými novými brambůrky, žluťoučkými, politými máslíčkem se snítkou na jemno nasekané pažitky, párečky s hořčicí a teplým chlebíčkem, doušek Rose, brusinkovo-malinový džusík, sklenici vychlazené citronády, zdobené kolečkem limetky a lístky omamně vonící máty se třemi kostičkami ledíčku ve tvaru srdíček, čokoládové žabičky, barevné lentilky, tic-tac s pomerančovou příchutí, melounové žvýkačky, citronovou zmrzlinku, tabulku té nejjemnější alpské čokolády, přímo z brašny sysla-" Olízla jsem si do krve rozpraskané rty.
Bylo tady ticho jako v hrobě. "Jo, co bych dala za smích Janet, za vřískot svého papouška po ránu, vtíravý přeslazený hlas starouška Brumbála, tichý ironický hlas… já mám tak skvělou představivost! Mohla bych přísahat, že Severuse právě slyším!" Zakuckala jsem se, protože mi jakýsi sadistický idiot vlil do krku nechutnou břečku (řekla bych sra.ku, ale nemůžu být přeci jenom, až tak vulgární).
V dalším okamžiku se se mnou zhoupla podlaha a já lítala.
"Asi jsem na šrot!
Lítám! Jsem světluška! A svítím!" To znělo překvapivě překvapeně. "A je to tady! Je tady konec, vidím světlo na konci tunelu.
Jak to říkala ta mula? Zavřít oči? Otevřít oči? Dívat se nebo nedívat do světla? Asi spíš ne, když se nesmím koukat do svářečky na ty krásný jiskřičky, tak asi ani tady bych se koukat neměla.
Ale ta temnota je tak tísnivá až mě dusí!
Aj! Jsem na Onom světě! Už je to tady! Super finále! Nebe plné hvězd a krouží nade mnou, bílé mráčky, planetky a měsíček v první čtvrtině.
A já letíím!
No ale já chci letět! Nechci se jen vznášet v prostoru!
Kruci to je pořádnej haluz!" Do mysli se mi najednou vkradl čísi povědomí chychot a další hlas.
"Nemůžete jí někdo konečně umlčet?" otázal se Severus.
"To takhle mluví celou dobu?" otázal se Tichošlápek, zadržujíc smích.
"Se nedivím, že se jí chtěl Voldy zabavit, komu by z ní nehráblo?" zasmála se Sophie.
Co tady všichni dělají? Proletělo mi zmateně hlavou. "Co mi lezete do Posmrtnýho života?!" obořila jsem se na ně, až nějak moc čiperně a pokusila jsem se na ně podívat, ale nemohla jsem se pohnout.
"Mdloby na tebe!" Zasvištělo prostorem kouzlo ředitele a já se odporoučela do skutečných snů.
----
Nyní si dovolím vše vysvětlit těm, kdo se právě naprosto a totálně ztratili v ději.
Byla jsem ve sklepeních zámku Malfoy Manor, vystavovaná mučení a dalším nechutným praktikám Smrtijedů, které mě však nemohly zbavit mé snahy, je všechny připravit o rozum, tím že jsem se jim neúmyslně vysmívala. Byla jsem mimo sebe, ale pořád jsem měla tak nějak podobné řeči, které jsem vedla, právě ve chvíli, kdy se mě měl Severus zbavit nadobro, jelikož nikdo jiný to udělat kupodivu nechtěl, místo toho mě však odnesl tajnými chodbami, vedoucími pod Malfoy Manor a přemístil se se mnou do Bradavic.
To světlo, byla samozřejmě Severusova hůlka a to létání- celou dobu mě levitoval na nosítkách. Hvězdičky jsem viděla na stropě Velké síně, kde jsem se nějak víc probrala z bezvědomí, do něhož mě ovšem rychle zase poslal Brumbál!
Sečteno podtrženo- opět jsem vyvázla živá z Voldemortových spárů a opět do náručí svého milovaného Severuse.
Konec dobrý, všechno dobré!
Rozjíždí se tedy velkolepé finále!
