close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

11.kapitola SaČ

11. dubna 2011 v 13:00 | SandraP |  Povídka HP(SS) - Smrtijed a čarodějka-dokončeno
Slibovaná kapitola, po které jak předpokládám bude zase chvíli ticho, jelikož mi do rodiny přibyl, mým přičiněním, dnes ve dvě hodiny odpoledne další člen, o kterého je nutno se starat prakticky 24 hodin denně . Ale nebojte- budu se snažit! Slibuji!!

-------------------------
"Tohle nám nemůže vyjít." zašeptala mu do ucha co nejtišeji Susan, když kolem nich prošla skupinka Smrtijedů.
I Severus měl ten pocit, ale nahlas neřekl nic.
Ještě několik minut tiše vyčkávali, než se znovu odvážili pokračovat.
Hrad byl doslova napěchován poskoky Pána zla.
Plášť shodili až v bezpečí jeho kabinetu ve sklepení.
Severus si ze skříně vzal další ze svých hůlek.
Susan se mezitím užasle a uchváceně rozhlížela po jeho pracovně a pak i místnosti, v níž měl nezměrné množství lektvarů.
"Pokud jste se dosytnosti vynadívala, mohli bychom se vrátit k původnímu úkolu." pronesl jedovatě.
"Vždycky jsem na vás žárlila." řekla, bez toho aniž by se k němu otočila anebo reagovala na jeho posměšnou poznámku.
Kdyby na něho pohlédla, viděla by překvapení, které se mu mihlo krátce tváří.
"Vy jste byl ve středu dění, o vás všichni věděli a mluvili, vy jste nasazoval krk a riskoval, kdežto já musela vyčkávat v tichosti a utajení. Ať jsem udělala cokoli, nikdo se to nesměl dozvědět, kdyby mě zabili, nikdo by po mě ani nevzdechl. Kolikrát bych si to tak ráda vyměnila. Nechtěla jsem ho chápat, myslela jsem, že je to nadsázka, když o vás stále vedl ty úchvatné řeči." Pak se k němu otočila a zpříma mu pohlédla do očí. "Ale až teď vidím, že se spletl. I já se spletla. Jste mnohem lepší." Pousmála se. Pak udělala několik kroků k němu, natáhla ruku a podala mu svou hůlku. "Mělo to být naopak."
Zmateně pohlédl z hůlky na ní a zpět.
"Tohle je dar. A takový se nesmí odmítat." Vtiskla mu Nejmocnější hůlku do ruky.
Držel jí v ruce a stále nepronesl jediné slovo.
"To je asi poprvé, kdy nemáte odpověď."
Zvedl k ní oči. Nemohl jí pochopit, porozumět její osobnosti, kým skutečně je a její záměry. V jednu chvíli se ze sobecké a hloupé ženy, stane…
Stále mu hleděla do očí, tmavých a hlubokých, hřejivých.
V tu chvíli kouzlo rozrazilo dveře kabinetu a oba oslepila záře kouzel.
"Protego!" vykřikl a Nejmocnější hůlka reagovala o zlomek vteřiny dříve a oba je zaštítila. Podal jí rychle svou hůlku, aby se mohla bránit a odhodil Smrtijedy stranou, aby měli volnou cestu.
Susan popadla neviditelný plášť a v těsném závěsu ho následovala na chodbu. "Ve vesnici je zrádce!" vykřikla do zmateného úprku. "Musíme je varovat!"
"Pokud Voldemort přežije, nebude koho varovat." oponoval jí Severus, ale vykouzlil patrona a odeslal ho s varováním skrze zdi Bradavického hradu.
Susan vykřikla bolestí a sesula se k zemi.
Severus se prudce otočil a v poslední chvíli odrazil kletbu, kterou na něho poslal Mulciber. "Sectumsempra!"
A Smrtijed se v krvi zhroutil k zemi.
"Susan!" Sehnul se k ní, ale chodbou z obou směrů přibíhali další a další Smrtijedi. Zaváhal jen na okamžik, pak přes sebe přehodil neviditelný plášť a otevřel tajnou chodbu, která se skrývala za obrazem, vedle něhož stál.
"Vezměte tu děvku k Pánovi!" štěkla na přihlížející vysoká černovlasá Smrtijedka a zle se jí blýsklo v očích.
Sebrali jí hůlku a spoutali. Znovu se ocitla ve Velké síni před lordem Voldemortem. Polkla. Ruce se jí třásly, ale vzpurně pozvedla hlavu.
"Crucio!" vykřikla tatáž Smrtijedka.
Tělem jí projela ostrá bolest. Vykřikla.
"Dosst!" zasyčel nebezpečně tichý hlas.
Bolest mizela. Namáhavě se znovu vzepřela na rukou a pohlédla do zlých očí, které na ní shlížely.
"Avada tě nezzabije, tak co takhle jed." protáhl líně a ušklíbl se. Pak z jeho bezkrevných rtů unikl táhlý syčivý zvuk.
Zpoza jeho trůnu vyklouzlo tiše a o to více hrůzostrašně obrovité hadí tělo.
Srdce jí vynechalo úder, když se její a hadovy oči setkaly.
Nebylo v nich ani stopy po zvířecí nevinnosti! Byly to tytéž oči, které na ní hleděly z tváře Temného pána! Byly to oči lorda Voldemorta!
Jen stěží zadržela výkřik hrůzy, když se smyčky hadího těla rychle přibližovaly k ní.
Vodlemort se děsivě začal smát.
Had zasyčel. Zvedl přední část svého těla, tak že se nyní tyčil nad bezbrannou a zraněnou ženou. Otevřel tlamu a v plamenech svic se zaleskly dva dlouhé jedové zuby. Tytéž, které málem stály život Severuse.
Chtěla sdílet jeho osud a její přání se vyplnilo. Vyměnila si s ním jeho úlohu, jeho život i smrt.
Neviděla před sebou už hadovy zuby, ani nelítostné oči. Neslyšela krutý smích ani sykot. Před ní se jako zjevení ze snu objevila vzpomínka na temné a přesto vřelé oči v tvrdé a přesto milé tváři. Uši jí naplnil zvuk jeho tichého hlasu se sarkastickým tónem, který zalechtal na srdci.
Tváří Susan se místo strachu a hrůzy rozlil láskyplný a šťastný úsměv.
Voldemort se zamračil a v domnění, že žena chce tímto způsobem zabít jeho mazlíčka, ho rychle odvolal zpět. "Crucio!" Namířil na ní hůlku a se zadostiučiněním naslouchal jejímu křiku, jako by to byla rajská hudba sfér. Konečně měl hračku, která nezemře.
Susanino tělo reagovalo na bolest, ale její mysl nikoli, ta byla odpoutaná od fyzické reality, na hony vzdálená mučící kletbě a zlu lorda Voldemorta. Její srdce splašeně tlouklo při vědomí, že nejen před zlem, ale ani před láskou se nedá ukrýt nikde a nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama