Předem se chci omluvit za dlouhou prodlevu, ale k dalším povídkám, které jsem na sebe ušila se navíc přidalo i krásné počasí a s tím nejen práce na zahradě, ale i meditace v přírodě.
Snad bude alespoň malým odškodněním zveřejnění hned dvou kapitol této povídky v relativně krátkém čase za sebou.
------------------------------
Severus okamžitě postřehl trans, do něhož se dívka dostala a ve chvíli, kdy se vzpamatovala a s nevýslovnou hrůzou vyslovila Susanino jméno, věděl, že je zle. Navíc přesně odhadl, co hodlá dělat a rozhodně nehodlal nečině přihlížet. Neverbálním kouzlem a bez hůlky vyslal zářivé provazy, kterými strhl její koště zpět. Dalším kouzlem zmírnil její pád a okamžitě se rozeběhl k ní a sehnul se, aby jí pomohl na nohy a vlastně se i ujistil, že je v pořádku.
Prudce se mu vytrhla a celá rudá v obličeji na něho pohlédla. "Co-co si myslíte, že děláte!?!" zasyčela nebezpečně a shýbla se pro plášť.
"Zachraňuji vám život."
Se zaťatou čelistí se narovnala a šlehla po něm očima. "Očividně vám dosavadní spoutání nestačilo." pronesla jedovatě.
"Vesnici neopustíte."
Přimhouřila oči a teprve teď jí došlo, že použil přesně její uzurpátorskou metodu, když chtěl opustit její dům a ona mu za každou cenu chtěla zabránit, aby mu ublížili.
Když nereagovala, pokračoval. "Řekněte mi, co jste si myslela, že uděláte!" Nebyla to otázka. "Že vpadnete do hradu s neviditelným pláštěm a-" Pak se zarazil a s přimhouřenýma očima sjel z ženy na hůlku, kterou pevně svírala v ruce, přes neviditelný plášť, zpět k její tváři.
Nervózně si olízla rty a ustoupila o krok zpět, jenže vrazila do Bana. "Nebudu to vysvětlovat." řekla vzdorovitě a křečovitě sevřela plášť i hůlku.
"Zbrklost je rychlá cesta ke smrti."
"Třeba se mi nechce-" nedořekla, protože v tu chvíli jí byl vražen takový políček, že upadla na zem.
Chron hrábl kopytem a vyzývavě pohodil hlavou a švihl ocasem. "Takto se nechová čarodějka, jíž byla svěřená péče nad životy dětí Exors!"
Susan se držela za poraněnou tvář a jazykem si olizovala rozražený ret, ze kterého jí tekla krev. V očích se jí třpytily slzy.
Chron pokynul svým druhům a ti se okamžitě chopili nejprve kouzelného pláště, poté ženiny hůlky a nakonec i samotné Susan. "Nechtěla si, aby byli jiní souzeni, ale sama sebe si odsoudila." Kývl.
Susan se rozšířily oči hrůzou. "N-ne! To-to nemůžete! Bane! Chrone! Ne!" zazmítala se, ale kentauři, kteří jí drželi, byli příliš silní.
"Susan!" vykřikla Lydia a rozeběhla se za ní, ale další z kentaurů jí zatarasil cestu.
"Susan!" zakřičel Luk a při vytí, které se v další vteřině rozneslo Vesnicí a okolními lesy, tuhla krev v žilách.
"Né!" zakřičela Susan na děti a zoufale se snažila vyprostit ze sevření. "Dost! Přestaňte!"
Pozdě.
Ze Zapovězeného lesa vyrazila smečka podivných psích stvoření. V čele smečky zuřivě zacvakal proti kouzelníkům, kteří se jim postavili do cesty, tříhlavý pes.
"KERBEROS!" zařvala Susan a kentauři jí pustili, aby mohli bojovat.
Vyškrábala se na nohy a ve zmatku a chaosu, v němž se ocitl tábor, se pokoušela najít děti.
Najednou Kerberos stál nad ní.
Mimoděk ustoupila o krok do zadu a natáhla ruku, do níž jí vletěla hůlka.
Lydie Susan chytila za ruku a s hrůzou rozšířenýma očima jí pohlédla do stejně bledé tváře. "L-Luk! T-to je Luk!"
Susan zamrkala a pohlédla z bestie podsvětí zpět na malou Vědmu. Odmítavě zavrtěla hlavou.
"On se proměnil!" přesvědčovala jí dál zoufale dívka, ale Susan stále na psa mířila hůlkou a pokoušela se dívku chránit vlastním tělem.
Pes se však neměl k útoku a shlížel na ženu před sebou. A pak se náhle začal zmenšovat! A během několika málo sekund před ní stál drobný desetiletý chlapec s vyjevenýma očima.
Jejich moc se protrhla jako hráz přehrady a magie jejich bytostí je ničivá jako voda valící se do údolí na nic netušící obyvatele.
Byla tady jen jedna moc, která by jejich sílu zase spoutala.
Mávla hůlkou, aby k sobě přivolala neviditelný plášť, ale v tu samou chvíli se vedle ní objevil Severus.
"Chci vědět, co se to tady děje?!"
Zavrtěla zamítavě hlavou a sáhla po plášti, který držel v ruce.
Chytil jí za ruku. "Brumbál měl svoje tajemství a kam ho dostala?! Řekni mi to!"
"Pokud nezastavíme Voldemorta, tak se rozpoutá peklo na zemi, ty děti jsou vtělení, poslové Smrti.
A jediné, co nám tohle všechno může pomoci zastavit, jsou Relikvie Smrti."
Severus se pochybovačně zamračil.
"To co držíš v ruce je Neviditelný plášť a v jeho kapsa je Kámen života a tohle." Pozvedla svou hůlku. "Je Nejmocnější hůlka."
Zavrtěl hlavou a sevřel rty, pak však Susan chytil, přitáhl si jí k sobě, přes oba přehodil neviditelný plášť a přemístil je.