"Myslím, že mě to tady začíná docela bavit." Usmála jsem se na Sally, která mi právě zaplétala vlasy do nějakého složitého účesu.
"Neměla byste si takhle zahrávat. Bůhví co je zač!" strachovala se skřítka a přikouzlila nějaké šaty.
"A docela se mi líbil.
Myslím toho psa." dodala jsem rychle s úsměvem, když jsem v zrcadle viděla její výraz. "Moc jsem ho sice neviděla, ale byl vážně…no vždyť víš."
Skřítka protočila oči v sloup a zakroutila hlavou. "Ne, to opravdu nevím. Zato ale vím, že pan Severus vás opravdu miluje a není to od vás hezké, že ho takhle podvádíte."
"Já ho ale nepodvádím!" ohradila jsem se a zprudka se na ní otočila. Potrefená husa vždycky kejhá! "Je to jen takový malý flirt a beztak," řekla jsem až příliš odměřeně. "Se Severus nijak nevyjádřil.
Poprvé mě odmítl, že jsem opilá a poté mi na věži oznámil, že se spletl v té druhé." Sally mě chtěla přerušit, ale nedovolila jsem jí to. "Z toho ale nic neplyne. Rozhodně nic pro mě!"
Skřítka si odevzdaně povzdychla a upravila mi hábit. "Dávejte na sebe pozor."
Přikývla jsem a vyrazila do temných chodeb hradu.
"Dobrý večer lady." Uklonil se mi galantně Krvavý baron. "Dnes večer vám to obzvláště sluší."
"Děkuji, barone." Usmála jsem se a spěšně pokračovala dál podzemím hradu. Než jsem vkročila do Vstupní síně, pořádně jsem se rozhlédla a potom co nejrychleji přeběhla mramorem dlážděnou halu ke kované bráně, kterou jsem proklouzla ven. Vykasala jsem si záhyby dlouhého pláště až pod kolena a sbíhala jsem po úzké pěšině k jezeru a podél jeho břehu k vzdálenějšímu okraji lesa.
"Kampak?!" křikl tlumeně, vyskočil ze stínu stromů a sevřel mě v náručí.
Polekaně jsem vykřikla a klopýtla jsem.
Rychle mě chytil pevněji a trochu mě nadzvedl, abych získala ztracenou rovnováhu. "Skoro už jsem nedoufal, že přijdeš."
Sklopila jsem trochu oči a poodstoupila. "Po tom včerejšku, kdy mě přepadla horda Smrtijedů mě hlídají jako nejdražší poklad." odpověděla jsem a vykročila pomalu podél jezera.
"To se jim ani nedivím." Usmál se a pohlédl na mě. "Co rameno?"
Bezděky jsem si stiskla obvázanou ruku. "Už je to lepší. Severus mě celou noc opatroval." Skoro se mi zdálo, že při tom jméně krapet zbledl a ztuhl.
Jenže už byla docela tma a tak jsem předstírala, že jsem si ničeho nevšimla. "Odkud jste?" zavedla jsem řeč jinam.
"Co nejblíže vám."
Usmála jsem se. "To má být hádanka?"
"Ne. Proč?
Vypadám snad na to, že bych si z vás chtěl tropit žerty?"
"Chcete pravdu?"
Přikývl.
"Vypadáte. I když musím říct, že když jste pes, vypadáte mnohem roztomileji."
"Když vám nevyhovuji jako společní. Prosím."
A než bych luskla prsty, stál vedle mě černý chundelatý pes. "Tak schválně jestli umíš poslouchat." Ušklíbla jsem se prohnaně a zvedla první klacek, který jsem spatřila. "Aport!" Mrskla jsem větví daleko před sebe, až s žblunknutím dopadla pár metrů od břehu do jezera. Přitiskla jsem si ruku na ústa, když Tichošlápek na nic nečekal a vrhl se jako správný pes do vody za kořistí.
Rozeběhla jsem se za ním a počkala na břehu, až se ke mně vrátí a položí mi klacek před nohy. Předem jsem měla počítat s nějakým podrazem, protože se samozřejmě oklepal u mě a já byla nyní stejně mokrá jako on! "Ty psisko!" vykřikla jsem s hranou zuřivostí a vrhla se podél břehu za ním.
Se smíchem jsme se dostali až pod hrad k hájovně a takový virvál jaký jsme způsobili, musel pravděpodobně zburcovat i mrtvé!
Začínala být už docela tma, ale Tichošlápek se na okamžik vrátil do své lidské podoby a zapálil veliký oheň, potom mi ukradl z vlasů stříbrnou sponu, takže se mi celý účes rozpletl a proměnil se zpět v psa. V tlamě držel můj šperk od Sally a jankoval kolem mě jako malé štěně. Tlumeně na mě štěkal a dorážel. Chytit se ale nenechal.
"Tak tomuhle se říká zlodějství!
No tak! Buď hodný pes a vrať mi to! Slyšíš?! Hned to sem dej!" Vrhla jsem se po psovi a s výkřikem jsem skončila na zemi.
Tichošlápek se očividně dobře bavil! Rozštěkal se a ještě do mě šťouchal čumákem a tlapou.
Chvíli jsem si hrála na mrtvou a potom, když to nejméně čekal, jsem vyskočila, chytila ho kolem krku a sponu mu vytrhla. "Tak a máš to!" Ušklíbla jsem se na něho vítězoslavně.
Jenže on mě zase pěkně převezl, protože se přeměnil a dokonale mě uvěznil pod sebou. Jednou rukou mi držel ruce nad hlavou, vzal mi zase šperk a přejížděl mi s ním před očima. "Na mě nemáš." poškleboval se a vysmíval se mojí bezmoci.
Když jsem pochopila, že násilím nic nesvedu, podvolila jsem se a zaškemrala: "Pusť mě prosím." Udělala jsem smutný psí pohled. "Tak pustíš mě?!" křikla jsem a opětovně se vzepřela jeho rukám.
"Co se to tady děje?!" zahřímal hlas kus opodál a dveře hájenky se otevřely dokořán.
Tichošlápek se ve vteřince přeměnil a hlasitě se rozštěkal.
Ze srubu vyběhl druhý pes, ale když spatřil svého soupeře, který byl o dost velký kus menší, couvl a schoval se za páníčkovy nohy.
A musím říct, že to byly pořádné nohy! Tedy on to byl vcelku pořádný kus chlapa!
Zabíral celou výplň dveří na výšku i na šířku. Tvář ozařovanou světlem z domu a z ohně u lesa měl zarostlou rozcuchaným tmavým vousem. "Tak dozvím se, co to tady provádíte?! Kušuj!" okřikl dorážejícího Tichošlápka a ten hned zmlknul a posadil se.
"Omlouvám se." Postavila jsem se namáhavě na nohy a popošla blíž.
Trochu mi připomínal Rýbrcoula, ale strach jsem z něho neměla!
Zapřel si ruce v bok a káravě na mě shlédl. "Copak si zač? Studentka patrně ne a z vesnice tě neznám."
"Promiňte, jestli jsme vás vzbudili." omluvila jsem se znovu.
Tichošlápek vedle mých nohou tiše štěkl na protest.
"Jsem na návštěvě u profesora Snapea."
Tentokrát bylo zavrčení černého psa dostatečně jasným důkazem nenávisti toho jména.
Muži se rozjasnila tvář v poznání. "No jistě, už si vzpomínám. Brumbál se mi o vás zmiňoval. - Holly?"
"Hope." opravila jsem ho s úsměvem a podala mu ruku.
V jeho ohromné mozolnaté dlani se ta má ručka ztratila jako nic. "Rubius Hagrid. Profesor Péče o kouzelné tvory."
Držela jsem se, abych nevykřikla, když mi ruku rozdrtil svěrák! "Těší mě. Opravdu velice." Promnula jsem si bolestivě ruku za zády.
Tichošlápek ke mně nepozorovaně přistoupil a soucitně mi ruku oblízl.
"Váš pes?" zeptal se.
"No," Sklopila jsem k němu oči. "Očividně."
"Brumbál řikal, že vás včera večer přepadli Smrtijedi, tak nejni dobrý, abyste se tady takhle toulala sama. Poďte doprovodim vás do hradu, aby neměli starost." Sáhnul ještě po koženém kabátě u dveří.
Nic jsem neodporovala a rychle jsem s ním vyrazila nahoru k hradu.
"Takže dobrou noc!" rozloučil se a zanechal mě před branou s Tichošlápkem.
"No se mnou nemůžeš." zaprotestovala jsem, když ke mně vzhlédl. "V žádném případě!" odmítla jsem rozhodně. "Ne!" Odstrčila jsem jeho packu. "Už jsem řekla." Otočila jsem se k němu rázně a otevřela bránu, že proklouznu, ale stejně jako moji psi, i on měl stejné móresy a protlačil se dovnitř dříve, než jsem stačila zase zavřít.
Popoběhl doprostřed síně a ohlédl se, kudy půjdu.
Bezradně jsem zavrtěla hlavou a vyrazila chodbou k pokojům Severuse Snapa. Jak tohle dopadne?!
