close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

7.kapitola SaČ

3. března 2011 v 18:00 | SandraP |  Povídka HP(SS) - Smrtijed a čarodějka-dokončeno
Tak a bez komentářů nepíšu!

------------------------------------------
Věnováno Móně- slečně, která mě nutí psát, protože chce číst

**************

Volali jí, ale ona nemohla odpovědět. Jenže ty zatraceně neodbytné hlasy sílily a už je nedokázala déle ignorovat. Musela poslechnout. Chtěla poslechnout! Zamrkala. Ležela na pohovce a vedle ní seděl Severus. Bylo jí špatně od žaludku a hlava jí nesnesitelně třeštila!
Jakoby přesně věděl, co potřebuje, natáhl se na stolek pro dvě lahvičky a přidržel jí je u rtů.
Chvíli to trvalo, ale přeci jen se za několik okamžiků dostavila úleva a větší část bolesti ustoupila. S jeho pomocí se posadila. "Co-co to bylo?" zeptala se a začala si třít spánky, protože jí už zase hlavu naplnilo nesnesitelné zvonění.
"Nenapadlo vás třeba signalizační kouzlo zrušit?" zeptal se jedovatě místo odpovědi.
Zle se po něm podívala a neodpověděla. Jakoby věděla jak?!
"Po kletbě Cruciatus zůstávají dlouho dobu následky. Pokud jste si myslela, že-" Jeho sarkasticky naladěnou řeč přerušila rozzlobeným pohledem.
"Tohle je dozvuk jiné kletby, která se nepromíjí." řekla odměřeně.
Bylo vidět, jak přemýšlí a člověk by řekl, že skoro slyší, jak na svoje místa zapadají kolečka. Pootevřel pusu a pak jí zase zavřel.
"Viděl jste správně, zasáhla mě Avada Kedevra a pokud chcete vědět, jak je možné, že jsem to přežila a že vím, jaké následky potom jsou, odpověď nedostanete." Ušklíbla se se zadostiučiněním a zašátrala po hůlce, ovšem v její kapse nebyla ani jedna. Zamračila se a podívala se na něj.
"Pochopila jste správně, obě hůlky mám já, a pokud chcete vědět, kde jsou a jestli vám je vrátím, odpověď nedostanete." S pobavením sledoval, jak se jí napnuly lícní svaly, když zaťala zuby.
Pak si odfrkla a vzdorně se chtěla postavit a dojít si pro hrnek kakaa sama, ale nějak si nemohla zvyknout, že po tom mučení její tělo nefunguje jako obvykle. Kdyby jí nezachytil, spadla by na stolek s vázou, která se i tak povážlivě zatřásla. Využila té chvíle, kdy jí držel v náručí a sáhla mu do kapsy hábitu, kde jí do ruky okamžitě vklouzla její hůlka a schovala si jí do rukávu.
"…nepoučitelná."
Zaslechla jen konec věty, protože se přespříliš soustředila na ten kus magického dřeva. Zvedla k němu oči. "Na to, že jste před několika dny umíral v mé posteli, máte nějak moc řečí."
"Nápodobně."
"Mohl byste se ke mně chovat trochu líp, když vás chráním před většinou kouzelnického světa."
"Chcete mou vděčnost?!"
"Ne! Ale trocha úcty by neuškodila." odsekla.
"To byste se musela víc snažit."
"Zachránila jsem vám život a nechávám se okupovat Smrtijedy a Bystrozory, abych vás chránila, to vám nestačí?!" zeptala se podrážděně.
"Děkuji. Stačí?"
"Ne! Jistě, že-"
"Omlouvám se, že vás vyrušuju, ale asi byste se měli jít podívat na ulici." Odkašlal si nejistě Draco.
Teprve teď si oba uvědomili, že spočívají v dost zvláštní pozici.
Oba od sebe uraženě odstoupili a vyšli za mladíkem do předsíně.
Když Susan odhrnula záclonku u okna vedle dveří, krve by se v ní v tu chvíli nedořezal!
Ulice byla plná kouzelníků a čarodějek! Několik desítek jich bylo oblečených v purpurových a červených hábitech Bystrozorů.
"Před tím útočili jen Smrtijedi." pronesl do ticha Severus.
"Znamená to, že vyhráli?" zeptala se Susan nejistě, protože si vzpomněla na útok na Bradavice, když jí Voldemort mučil.
Najednou koutkem oka zahlédla, jak vytahuje hůlku, bleskově ho odzbrojila, i když použil štítové kouzlo. "Ani omylem!"
Než stačil něco namítnou, ozval se zvenku magicky zesílený hlas.
"Slečno Krylová! Víme, že jste doma! Pusťte nás dovnitř, potřebujeme vaši pomoc!"
Už sahala po klice, když jí na paži spočinula jeho ruka.
"Slečno Krylová! Prosím!"
Pohlédla mu do očí a pak znovu ven na ulici.
Něco tu nehrálo!
A pak se ze zimní zahrady ozval varovný křik papouška!
"Luku! Lydie! Leno!" zakřičela.
V patře bouchly dveře a na schodech zazněly troje kroky, jak děti sbíhaly dolů.
"Co je?" nechápal Draco, ale to už oba chytila za ruce a táhla je zpět do obývacího pokoje, kde stáli oba velicí černí psi a hleděli na Susan.
"Engorgio!"
V tu chvíli vyrostli do rozměrů malých slůňat.
"Co se děje?!" chtěla vědět Lena.
Susan, ale jako by je nevnímala. V pobledlém obličeji by dobrý pozorovatel zaznamenal narůstající strach a paniku. Hůlku svírala křečovitě v ruce. Popadla ze stolu otevřenou knihu o lektvarech. "Portus!" Klepla na ni hůlkou a pak jí strčila Severusovi do ruky.
Ze zimní zahrady přiběhly tři kočky a nad nimi přeletěl bílý papoušek, který se posadil Susan na rameno.
Děti zdvihly kočky do náručí a chytily se knihy.
Susan couvla.
"Neblázněte!" okřikl jí Severus. "Teď není čas na hrdinské činy!"
Ozvala se ohlušující rána a vchodové dveře se rozletěly na třísky! Všechna okna v přední části domu se roztříštila.
Psi se rozeběhli vstříc útočníkům.
Draco se chytil přenášedla, ale Severus v posledním okamžiku odtrhl ruku z knihy.
Za nimi se roztříštila skleněná stěna terasy a Susan už nestačila nic říct, protože jí strhl za pohovku.
"Protego horribilis! Expulzo!" Zaštítil je a bez míření mrštil kouzlem po Smrtijedech na terase, která se pod tímto zásahem rozletěla na kusy.
"Pozorr!" zaskřehotal jí do ucha papoušek.
Prudce se otočila. "Everte stativ!"
První dva Smrtijedi, kteří se dostali dveřmi do obývacího pokoje, odletěli zpět do haly.
Chytila Severuse za ruku a táhla ho ke knihovně, která se otevřela ještě dřív, než se k ní stačili přiblížit. O tvář se jí otřela jedna z kleteb.
"Pouta na vás!"
V poslední chvíli ho vtáhla do chodby. "Lumos!" Táhla ho dál neosvětlenou chodbou, která se prudce svažovala. Jak ho držela křečovitě za ruku, ucítila, že není úplně v pořádku. Ohlédla se a zpomalila.
"Jděte!" okřikl jí prudce.
Chodba byla dlouhá jen šest metrů a končila okovanými dveřmi. "System apelio!"
Dveře se s hlasitým cvaknutím otevřely.
"Colloportus!"
A zase se za nimi s hlasitou ránou zabouchly a několikery závory samy zapadly na svá místa.
Otočila se.
Severus se opíral o její pracovní stůl a rukou si svíral levý bok. Zpod prstů mu proudila zářivě červená krev a na zemi tvořila malou kaluž. Zvedl k ní oči.
Přiskočila k němu a pomohla mu, se posadit.
Ze shora z domu se ozývaly výbuchy.
Nevšímala si toho a jediným mávnutím roztrhla už tak poničenou látku černého hábitu.
Rána byla hluboká!
Zašeptala několik hojících kouzel, ale krvácení neustávalo.
Tajná chodba se naplnila dusotem a křikem Smrtijedů!
"Acio brašna!" Do nastavené ruky jí vletěla kožená kabela, kterou si přetáhla přes hlavu a chopila se Severuse. "Odtud vede jediná cesta." vysvětlovala a vedla ho ke krbu. "Brána se neotevře každému, kdo zatluče!" Na jeho zadní stranu poklepala hůlkou a kameny zmizely.
Za nimi zela černá díra.
Dveře explodovaly.
...

... tu be continue!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | 3. března 2011 v 20:49 | Reagovat

Před lety jsem ti říkal, abys nepřestávala psát, protože se "vypíšeš" a bude to lepší a lepší. Jsem rád, že jsem se nepletl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama