close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

6.kapitola SaČ

2. března 2011 v 21:23 | SandraP |  Povídka HP(SS) - Smrtijed a čarodějka-dokončeno
Věnováno mým dvěma mladším sestřičkám a bráškovi, kvůli kterým jsem začala psát povídky! Děkuju

------------

Když utekla rozčíleně z obývacího pokoje, vrátil se zpět ke knize, aby se uklidnil a urovnal si myšlenky. Po chvíli se ho však zmocnilo neblahé tušení. Zamračeně odložil už poněkolikáté knihu a rázným krokem zamířil k její ložnici. Nejdřív chtěl zaklepat, ale pak se zevnitř ozvala hlasitá rána. Prudce rozrazil dveře.
Stála zády k němu u skříně a vztekle do ní mlátila a častovala těmi nejhoršími nadávkami.
Když se na kusy rozletěla první lahvička voňavky, vkradlo se do jejího hlasu kromě vzteku i zoufalství a bolest.
A bylo to stejné zoufalství a beznaděj, stejná bolest a vztek, kterou cítil on sám!
Právě včas k ní přistoupil a zabránil jí v použití hůlky.
Při dotyku jeho ruky jí vyklouzla z třesoucích se prstů a dopadla na podlahu.
Kdyby jí nepodepřel, zhroutila by se na zem. Jenže ona se k němu najednou přitiskla a rozvzlykala se mu v náručí.
Věděl, že na něm by si měla ten vztek a bolest vybíjet! Vždyť on ho zabil. On proti němu pozdvihl hůlku! Přál si, aby ty pěsti bily do jeho hrudi a ne aby ho svíraly v náručí. Chtěl, aby tu hůlku pozvedla proti němu a rozbila jeho srdce na tisíce střepů, jako to sklo! Jenže nedokázal promluvit, ani jí od sebe odstrčit.
A tak tam stáli a v duchu proklínali člověka, který jim zničil život, který je zradil a opustil, když ho nejvíc bylo potřeba!
Neplakala. Už několik dlouhých vteřin jen tiše spočívala hlavou na jeho hrudi se zavřenýma očima a bezmyšlenkovitě prsty přejížděla po jeho zádech. Znovu se nechala uklidňovat tlukotem jeho srdce a pravidelnými výdechy a nádechy.
Jedna jeho ruka nehybně spočívala na jejích zádech a druhá ve vlasech. Hlavu měl skloněnou a oči zavřené stejně jako ona.
Byl to ten druh klidu, po kterém následuje bouře a čím větší ten klid je, tím prudší a smrtonosnější bývá.
"Jak zemřel?" zeptala se tiše.
Ucítila, jak se prudce nadechl.
Věděla to však dřív, než odpověděl, protože si vzpomněla na jeden z jejich posledních rozhovorů o Severusovi, kdy neustále opakoval, jak je přesvědčen o jeho loajalitě a předkládal jí nesčetné důvody. Tenkrát myslela, že ho obhajuje před ostatními, před těmi, kterým tohle říci nemohl a tak ulehčuje svému svědomí.
Už ho však nestačila umlčet.
"Zabil jsem ho. To já ho zabil, abych povýšil u Pána Zla." Víc ho říci nenechala.
Přitiskla mu ruku na ústa a druhou rukou ho objala kolem krku.
"Ve jménu vyššího obětoval kohokoli! A my za to vinu neneseme! To on je vinen!"
Pokusil se jí od sebe odstrčit, ale uvěznila jeho ruce ve svých a dál se k němu tiskla.
Nyní mu však hleděla do očí. "Přede mnou se obhajovat nemusíte, už jste byl obhájen tisíckrát.
Jen stále nechápu jeho plán. Tím, že byste povýšil a získal větší důvěru Voldemorta a tím tak možnost ho zabít?"
Zavrtěl hlavou. "Těžko říct." Konečně se vyprostil z jejího sevření a posadil se do křesla vedle postele.
Připadal jí mnohem vysílenější než tu noc, kdy ho našla polomrtvého na prahu svého domu. Posadila se na postel a přitáhla si kolena těsně k tělu. "Použil na mě dost silné matoucí kouzlo při své poslední návštěvě. Mluvil o tom, že vás zavázal neporušitelným slibem a o velikých plánech ohledně Harryho. Líčil mi, jak snadné napřesrok bude zničit Voldemorta a jeho střípky duší. Tvrdil mi, že udělám nejlíp, když zůstanu tady a budu se připravovat na závěrečnou bitvu.
Vůbec nechápu, proč mi to vlastně říkal, když mě vzápětí všechno tohle nechal zapomenout." Ušklíbla se nevesele. "Nechala jsem na sebe použít svou vlastní kletbu." Zavrtěla nechápavě hlavou.
Severus pozvedl koutek úst. "Často vymýšlíte kouzla?"
Přikývla. "Vy také, že?"
Neodpověděl.
Povzdechla si, sklouzla z postele a přidřepla k němu. Sevřela jeho ruce ve svých a vyhledala jeho oči. Překvapeně zamrkala.
"Myslel jste, že vás zabiji?" vydechla nevěřícně, když zachytila jeho myšlenky.
"Doufal jsem v to."
Polkla. Na tohle neměla odpověď a tak se vrátila k původnímu rozhovoru. "Proč se vás, ale potom chtěl Voldemort zbavit?"
"Víte o Nejmocnější hůlce?" zeptal se místo toho.
Skousla si spodní ret.
Zamračil se a pokračoval. "Tam, na Astronomické věži měl zabít Brumbála Draco."
Přikývla, že ví, o čem mluví.
"On ho nejprve odzbrojil. Pán Zla to ale nevěděl a myslel si, že Nejmocnější hůlku, kterou ukradl z Brumbálovy hrobky nemůže ovládat, protože vlastně patří mně."
"A teď si myslí, že dokud vás nezabije, tak nebude hůlka jeho.
Jenže dřív nebo později se dozví pravdu a pak zabije Draca."
Viditelně se mu po tomhle prohlášení přitížilo.
"Jestli chcete, tak ho sem můžu dostat." navrhla.
Odmítavě zavrtěl hlavou. "Nedovolím vám, abyste riskovala."
Ušklíbla se. "Už jednou jsem vám řekla, že mě podceňujete." prohlásila sebevědomě. Natáhla ruku, do které jí okamžitě vlétla hůlka. "Accio kyvadlo! Accio mapa!" Navlékla na hůlku řetízek kyvadla, zvedla ho nad rozloženou mapou Anglie a pouze dvakrát vyslovila zřetelně Draco Malfoy, než se hrot křišťálu zabodl v centru Londýna. Postavila se a přímo před sebou na zem hůlkou nakreslila kruh. Se zavřenýma očima se asi tři sekundy soustředila a pak pohlédla přímo doprostřed kruhu, namířila na něj hůlkou a jasně a zřetelně vyslovila: "Acciperson Draco Malfoy."
V další vteřině se s prásknutím přesně doprostřed značky přemístil bez své vlastní vůle blonďatý chlapec v černém ušpiněném plášti.
Slyšela, jak za ní Severus zalapal po dechu a vyskočil právě ve chvíli, kdy na ní mladík namířil vyděšeně hůlku. Spokojeně se usmála. "Jsem prostě dobrá." Pochválila se v duchu, protože nahlas to radši nechtěla riskovat.
"Severusi?" vydechl nevěřícně mladík a udělal krok kupředu. Hůlku však nesklonil a očima visel na Susan.
Ta skoro neznatelně pohnula zápěstím a Dracova hůlka jí vletěla do ruky.
"Zbláznila jste se?!" obořil se na ní Snape a otočil jí k sobě čelem.
Překvapeně zamrkala. "Možná." Pokrčila ledabyle rameny a jako had se mu vysmekla a zamířila ke dveřím. "Tohle si nechám, aby vás náhodou nenapadla nějaká pitomost." Zamávala ukořistěnou hůlkou nad hlavou a nechala pány kouzelníky o samotě. Zamířila do kuchyně, kde na ní už určitě dost netrpělivě čekala trojice dětí.
Přemýšlela, proč Severuse tolik vytočila, když odzbrojila mladého Malfoye, ale nějak byla unavená nad něčím dumat déle, než pět schodů, především když jí v hlavě znovu už asi pět minut zvonilo poplašné kouzlo! "Že je to pořád baví?!"
"A co?" zajímala se Lydia a se smíchem sledovala, jak Lena proměňuje svoje prsty v ptačí spárky a cuchá bránícímu se Lukovi vlasy.
Při pohledu na smějící se trojici z ní spadlo všechno trápení.
"Zachraňte mě!" zakřičel v předstírané panice a vrhnul se za Lydii, aby u ní našel ochranu.
Ta vyjekla, když jí pevně chytil a použil jí proti Leně jako štít.
"Pusť!" vykřikla Lydie a pokoušela se vyhnout přeměněným rukám druhé dívky.
Luk vydal zvláštní zvuk, něco mezi zakňučením a štěknutím a v další chvíli se z jídelny vyřítili dva psi a s ohlušujícím štěkotem se zapojili do bitky.
Lydia využila zmatku, mrkla na Luka a vplížila se Leně do zad.
Ta zapištěla a skácela se přes mohutné tělo jednoho ze psů.
Luk znovu štěknul a druhý pes skočil Lydii na záda a shodil jí na zem vedle Leny. Chlapec se rozesmál.
"Zradáá!" zakřičela Lydie.
Luk pohlédl na schodiště, kde stál za Susan profesor Snape s pohublým blonďatým mladíkem, zda by se nechtěli přidat na jeho stranu.
Lydia využila situace a skočila po chlapci, srazila ho na zem a začala ho lechtat.
Luk jen vykřikl a marně se pokoušel bránit.
"Tak-ty-sis-myslel-že-mě-zradíš?!" Nepřestávala ho mučit dívka.
"Pře-přestaň!" zakvílel.
"Požaduji omluvu!" Smála se.
"Nikdy!" vykřikl vesele a zakvílel, tak, že to znělo, jako když šlápnete kočce na ocas.
Lydia vykřikla a překulila se stranou. "Podrazáku!" obvinila ho, když před chlapce skočila černá kočka a zlobně zaprskala.
Ten se jen ušklíbl a pracně se zvedl na nohy, nevšiml si však Leny, která se mu vkradla do zad a skočila mu kolem krku.
"Pozor!" vykřikl Draco, když se obě děti zřítily do prosklené vitríny.
"Imobilus! Deletrius! Protego horribilis!" Mávla hůlkou Susan pohotově.
Než děti dokončily zpomalený pád mezi střepy a třísky, všechno zmizelo a oni měkce přistály na zemi, obklopeni štítový kouzlem.
Lydie i Susan se k nim rozeběhly současně. "Hlupáci!" okřikla je žena rozzlobeně, ale pevně je k sobě přitiskla.
"Nic nám není." ohradila se Luk, když je začala prohlížet a zkoušet na ně detekční kouzla.
"To vidím.
Ať už jste každý ve svém pokoji!" nařídila jim přísně. Musely pryč dřív, než se zase sesype! Slyšela jejich rychlé kroky na schodech. Zůstala klečet a se zavřenýma očima se pokoušela uklidnit, ale v té temnotě znovu viděla rudě žhnoucí oči lorda Voldemorta a slyšela jeho krutý smích. Nedokázala to vytěsnit z mysli, ani se pohnout. Ucítila, jak jí někdo zvedá ze země a pak už vnímala jen a jen černou prázdnotu a bolest svého srdce. Opět se propadla do příšerného světa zla!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama