close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

5. PdK

13. března 2011 v 19:30 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Přemýšlela jsem, jak jsem se tam vlastně ocitla- na tomhle místě, v tuto dobu a s tímto člověkem, proč muselo být vždycky všechno tak složité anebo proč jsem si to dělala já tak těžké?
Seděla jsem polonahá jen v ručníku na posteli muže, který byl jen kousíček ode mě. V jeho pokoji osvětlovaném jen ohněm z krbu a několika svícemi. S minimální pravděpodobností, že by nás v tuhle chvíli někdo vyrušil.

Tak proč jsem kruci měla pocit, že je něco v nepořádku?! Možná proto, že to bylo jako vystřižené z filmu s Julií Roberts a já nebyla žádná Katie nebo Izabela. Jenže třeba to není jenom sen.
Natáhl ke mně ruku a zastrčil mi vlasy zpět za ucho.
A teď čekáte asi na polibek!
Bohužel vás musím zklamat.
Právě v tom okamžiku totiž sebou Severus cuknul, jako by ode mě dostal elektrickou ránu a rychle vstal.
Neumíte si představit, jak jsem se cítila trapně a hlavně naštvaně. Co to kruci je?! Jenže než jsem se zmohla na jediné slovo, popadl svůj hábit a byl pryč!
Zhroutila jsem se do polštářů a naštvaně zaječela. Ovšem ne moc hlasitě, kdyby stál náhodou ještě na chodbě, i když to mi v tu chvíli bylo naprosto fuk.
Nakonec jsem se po chvíli uklidnila, víc rozzlobená na sebe a na toho šíleného Santa Clause než na něho. "Vlastně co se vůbec divím?" zeptala jsem se sama sebe a převlékla jsem se do noční košile.
Hodila jsem vztekle ručník ke krbu a zabalila se do pokrývky.
Jenže ani za půl hodiny,…ani za hodinu,…ani za dvě hodiny a…ani v pět hodin ráno jsem ještě stále nespala a Severus pořád nikde!
Když už jsem se konečně rozhodla vstát a jít za ředitelem, bouchly vedle v pokoji dveře. Rychle jsem se napůl odkryla, otočila se zády ke dveřím a předstírala spánek.
To, že vešel a přešel k posteli, jsem mohla jenom tušit. Posadil se z druhé strany a opřel se o sloupek postele.
Uběhlo několik vteřin a začínalo se mi zdát, že není všechno v pořádku. Otočila jsem na druhý bok a zpod přivřených víček jsem pohlédla na zpola zhroucenou postavu v kápi. Skoro jsem vykřikla, ale ještě mi zbylo dost duchapřítomnosti, abych se vrhla k němu a neutekla. Stáhla jsem mu kápi a hrůzostrašná maska okamžitě zmizela. "Proboha." vydechla jsem zděšeně, při pohledu na jeho tvář plnou šrámů a podlitin. Rychle jsem mu svlékla plášť a uložila ho na postel.
Dýchal přerývavě a mírně se chvěl.
Pohled mi sklouzl na krví prosáklou košili. Roztřesenými prsty jsem rozepnula drobné knoflíčky a odhrnula slabou látku.
Bolestivě zasykl a vzepjal se proti mým rukám.
"To bude v pořádku. Jsem tady. Jsem u tebe." šeptala jsem a zadržovala slzy.
Rána silně krvácela a pravděpodobně byla dost hluboká.
"Přivedu pomoc." Vstala jsem, ale v uskutečnění mi zabránily dvě věci. Za prvé moje zraněná noha a potom jeho pevný stisk, kterým mě zastavil a přitáhl si mě zpět k sobě.
"Ne…zůstaň!…Vedle…ve…skříni…Jsou tam…tam…obvazy a lektvary…" vydechl přerývavě.
Plna strachu o jeho život jsem v tom okamžiku absolutně zapomněla na bolavou nohu, a co nejrychleji jsem se dostala ke skříni a jedním prudkým pohybem jsem jí otevřela. Plátna na obvazy byly hned na kraji ve třetí polici, ale která lahvička zastavuje krvácení a hojí rány, jsem nevěděla a nemohla poznat ani z popisků. Byla jsem zoufalá! "Copak mi nikdo nepomůže?!
Sally. Sally!" vykřikla jsem a v další vteřině se s tichým prásknutím zhmotnila vedle mě.
"Slečno…"
"Prosím tě Severus je zraněný a krvácí. Potřebuji pomoct." Skoro jsem před ní padla na kolena se sepjatýma rukama, ale skřítka ani na okamžik nezaváhala, vzala několik lahviček a se mnou v patách s čistým plátnem vběhla do vedlejšího pokoje.
Lusknutím přičarovala umyvadlo s vodou a nalila do něho jednu z lahviček. "Teď se ta rána musí vymýt." Otočila se na mě.
"Udělám to." Přikývla jsem a rychle jsem se posadila na okraj postele a namočila jeden kus plátna. S každým dalším navlhčením jeho rány, se krvácení zmírňovalo, až mi nakonec Sally podala nový obklad, politý jinou látkou. Opatrně jsem jí přiložila na ránu a za skřítčiny pomoci jsme zranění obvázaly.
"Tohle by měl vypít." Podala mi zelenou lahvičku. "Kdybyste ještě potřebovala, zavolejte." řekla a uklonila se.
V polovině pohybu jsem jí však zastavila a chytila za ruce. "Děkuji." zašeptala jsem vděčně. "Děkuji!"
Sally se začervenala a zmizela.
Znovu jsem se posadila k němu, položila jsem si jeho hlavu do klína a donutila ho obsah sklenice vypít. Potom jsem mu začala otírat léčivou vodou i šrámy na tváři.
A pak nevím, co mě to napadlo, jsem se sklonila a letmo ho políbila na rty!
Přijal lačně moje ústa a zlehka mi polibek začal oplácet.
V tu chvíli jsem zděšeně ucukla a nejistě pozorovala jeho klidnou tvář. Dotkla jsem se konečky prstů svých rtů, na nichž jsem stále cítila ty jeho a bezděčně jsem se usmála. Po chvíli, kdy jsem mu jemně přejížděla dlaní po tváři a ve vlasech, jsem položila jeho hlavu zpět na polštář a přikryla ho. Ujistila jsem se, že spí a vyšla jsem z pokoje. Cestou ke dveřím jsem přes sebe přehodila svůj zelený hábit a vklouzla do pantoflí. Co nejtišeji jsem se vytratila na chodbu a pomalu zamířila do Vstupní haly a nahoru k zamaskovanému vchodu do ředitelny.
Na bolavou nohu jsem z té přehršle pocitů absolutně zapomněla!
Bohužel se mi jakýmsi nedopatřením stalo, že jsem pravděpodobně někde špatně odbočila a nyní jsem stála před naprosto jiným schodištěm, ústícím ke stropním padacím dveřím s žebříkem.
Váhala jsem pouze okamžik. Pak mě zvědavost přemohla a pomalu jsem vylezla nahoru. Dveře nebyly zavřené.
Vypadalo to tam, jako moje oblíbená čajovna. Kolem stály neuspořádaně malé kulaté stolečky s křesílky, na nichž zářily svíčky. Naproti mně spala v křesle zvláštní postarší žena v šatech cikánky z knížek. Velké brýle s tlustými skly jí visely kolem krku na řetízku a dlouhé šedé vlasy jí volně splývaly na ramena. Kolem krku měla obmotaných několik barevných šálů a korálů. Po její pravici stál stolek s balíčkem tarotů a křišťálovou koulí.
Vonělo to tam anýzem a šalvějí.
Co nejtišeji jsem se otočila a chtěla odejít, ale v tu chvíli se ozvala znovu moje noha a já se musela rychle zachytit o nejbližší stolek. Ten se zakymácel a na zem se skutálela zhaslá svíčka.
Spící žena se s trhnutím probudila a zamžourala na mě svýma velikýma zelenýma očima. "Och, drahoušku, nestalo se vám nic?" Přispěchala rychle ke mně a pomohla mi, se posadit.
"Ne děkuju. Trochu mě zlobí noha. Měla jsem jí zlomenou." vysvětlila jsem. "Nechtěla jsem vás rušit. Původně jsem mířila do ředitelny, ale nějak jsem se zamotala." Usmála jsem se provinile.
"Ale samozřejmě, že jste musela zabloudit. Byl to váš osud." Přikývla vševědoucně. "Dáte si šálek čaje?"
"Ráda.
Máte levanduli, meduňku a šalvěj?"
"Jistě.
Copak se stalo?" zeptala se, když hůlkou přivolala dva šálky a kouřící konvici, do které vhodila ze třech pytlíků něco listů a květů, nechala je postavit na stolek a nalít.
Trochu jsem usrkla horký nápoj a přemýšlela, jak moc můžu prozradit, když mě čarodějka předešla.
"Doufám, že není mrtvý." vyděsila se a přitiskla si ruku na srdce.
Než jsem stačila odpovědět, vyskočila a rychle přinesla tarotové karty, které cestou rychle míchala. "Já to věděla! Já to věděla! Jenže on mě vždycky odbyte tím svým…kdyby mě alespoň jednou…Princ holí-vidíte drahá." Ukázala mi kartu Malé Arkány. "Je napaden zlou silou…A Císařovna- to je podivné." Zamračila se nad dvojicí karet a vytáhla další. "Smrt!" vykřikla, až se mi zdálo, že to znělo skoro vítězoslavně.
Možná, že ona jejich významu nerozuměla, ale já ano.
"Chápete to? To znamená-"
"Já vím, co to znamená." ujistila jsem jí zamyšleně a zasněně jsem se usmála.
Nechápavě se na mně podívala.
"Císařovna je má karta osobnosti i duše a Smrt v tomto případě značí nový začátek."
"Hned jsem cítila vaši silnou karmu. Doslova mě vzbudila." ujistila mě.
Jasně! Moje silná karma, která shazuje věci! Ušklíbla jsem se v duchu, ale musela jsem si přiznat, že jsem se tady cítila příjemně. Asi za to zčásti mohlo povědomé prostředí, prosycené známou vůní čajovny a také ten silný čaj s více méně sedativními účinky a půl šesté ráno!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama