close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

5.kapitola SaČ

1. března 2011 v 13:00 | SandraP |  Povídka HP(SS) - Smrtijed a čarodějka-dokončeno
No tak se nám to začíná pomalinku polehounku rozmotávat

*****************

Když se znovu probudila, za okny zpívali ptáci a vedle její hlavy velice hlasitě předla černobílá kočka. Pomalu a opatrně zvedla ruku a přejela po hebkém kožíšku.
Kočka otevřela jantarově žluté oči a pohlédla na Susan, pak se natáhla a láskyplně se otřela hlavou o její tvář.
"Taky jsem ráda." odpověděla tiše chraplavým hlasem. Velmi pomalu se posadila a spustila nohy přes okraj postele.
Trochu se jí motala hlava.
Na nočním stolku stála další lahvička lektvaru.
Vypila jí a otřásla se odporem. Pak si ale s úlevou užívala pocit, který se jí následně rozlil tělem.
Když odezněla bolest i malátnost, oblékla se a zamířila dolů. Překvapeně zůstala stát ve dveřích obývacího pokoje a užívala si pohled, který se jen tak nevidí. Usmála se.
V křeslech a na pohovce seděly všechny tři děti a světe div se!, učily se!
Černovlasý muž seděl naproti a zpoza jedné z jejích knih o pokročilých lektvarech vrhal na děti přísné pohledy. Za chvíli se však ohlédl po Susan, jako by vycítil její pohled. "Měla jste zůstat v posteli." napomenul jí.
Děti vzhlédly. "Susan!" vykřikly sborově a překotně se k ní vrhly, aby jí mohly obejmout.
Trochu zavrávorala pod jejich náporem lásky, ale zády se naštěstí opírala o futra, takže jim objetí se stejným nadšením opětovala a každému z nich vtiskla do vlasů polibek. Po chvíli je od sebe odstrčila a s úsměvem vzala dívky kolem ramen a společně došly k jednomu z křesel.
Lena s Lydií se posadily na opěrky a Luk se postavil za ní.
Muž odložil knihu na stolek a pohlédl na ní.
"Běžte a připravte mi něco k snídani." pobídla děti, které okamžitě uposlechly. Tázavě zvedla obočí. "Co jste to tady s nimi prováděl?" podivila se a zářivě se na něho usmála. Její otázka však zůstala bez odpovědi. "Promiňte. Ještě jsem vám ani nepoděkovala."
Jeho tvář potemněla. "Nemáte mi za co děkovat. To já přivedl Smrtijedy k vám." Postavil se a zamířil ke dveřím.
"Kam chcete jít?" Zastavila jeho kroky. "Tento dům nevpustí nikoho, kdo nemá dobré úmysly a jak jsem pochopila, vás pronásledují jak Bystrozorové, tak Smrtijedi."
Neviděla mu do tváře, ale mohla slyšet, jak si odfrkl.
"Pokud zůstanete tady, jste v relativním bezpečí."
"Už jsem vám způsobil dost." Zněla jeho odpověď a vyšel na chodbu.
"Podceňujete mě, pane." Slyšel její posměšný hlas.
Znovu se zastavil a ohlédl se.
Stále seděla na pohovce s rukama volně položenýma v klíně a s úšklebkem ho pozorovala. "Pokud si opravdu myslíte, že vás nechám odejít s mou hůlkou."
Jen co to pronesla, se jeho plášť vznítil.
Zaklel a prudce ho ze sebe strhl, ale než se vůbec dotkl země, tak plameny byly pryč. Rozčíleně se na ní otočil.
Stále nepohnutě seděla, ale nyní si hůlkou poklepávala o kolena. "A bez hůlky už vůbec ne." prohlásila s naprostým klidem.
"Co si myslíte, že děláte?" zasyčel nebezpečně a shýbl se zpět pro ohořelý plášť.
"Zachraňuji vám život."
Se zaťatou čelistí se vrátil zpátky a posadil se se zkříženýma rukama na hrudi. "Očividně vám setkání s Pánem Zla nestačilo." pronesl jedovatě.
Se zadostiučiněním sledoval, jak jí úsměv ztuhl na rtech a znatelně pobledla.
"Můj dům neopustíte."
Když nereagoval, pokračovala. "Řekněte mi, co se stalo vám." Nebyla to otázka.
"Vy jste se mi snad svěřovala?" zeptal se chladně.
S povzdychem zakroutila hlavou. "Nemusíte hned proti mně útočit.
Měla jsem na mysli děti. Asi před rokem se tady objevili, stejně jako vy. Vyděšené k smrti, potlučené a hladové.
To, že se ti muži dostali až tak blízko, svědčí o moci, kterou vládne jejich pán."
"Ale do domu se nedostali." upozornil jí.
Zavrtěla hlavou. "Neexistuje moc, ani dobrá, ani zlá, která by překonala tyto zdi."
Do pokoje vběhly děti s podnosem plným jídla a kouřící konvicí horkého kakaa.
Susan zastrčila hůlku do županu a s rozkošnickým přivřením očí upila doušek vonícího mléčného nápoje. "Mám hlad jako vlkodlak po úplňku." Zakousla se do croissantu.
"Víš, že jsem metamorfomág?!" vykřikla nadšeně Lena.
Susan zaskočilo právě ukousnuté sousto a Luk jí musel několikrát uhodit do zad. Vytřela si z očí slzy a pak sjela rozzlobeným pohledem muže, který se vrátil k rozečtené knize a snažil se tvářit naprosto nezúčastněně.
"To je skvělé." řekla ne příliš přesvědčivě. "Další novinky za dobu mé nepřítomnosti?" zeptala se s notnou dávkou rozhořčení.
"Našla jsem si to v knížce. Jsou prý vzácní."
"Opravdu?" Jed v jejích slovech však pronikl jen do jeho mysli.
Nereagoval.
"Chtěla jsem ti to ukázat už předtím, ale-" zmlkla a vrhla nejistý pohled po muži.
"To nevadí zlatíčko." Rozcuchala jí černé vlasy a zamračila se. "Ta zelená byla lepší." Mrkla na ní.
"Jo, ale lepší je to s tou rukou!" pobídl jí Luk nedočkavě.
"Každý by měl mít u jídla klid." pronesl zpoza knihy.
"Mě to nevadí." ohradila se zamračeně. "Ukaž mi to." vybídla dívku.
Ta byla však příliš nervózní, než aby se dokázala pořádně soustředit.
"Víš co, odneste tady tu výbornou snídani a až bude uklizená celá kuchyň, tak mě zavolejte a já za vámi přijdu a pak mi to ukážeš, ano." Pak počkala, než vyšly z místnosti a kouzlem zavřela dveře. Ještě však zahlédla, jak se Luk šklebí směrem k muži a něco šeptá dívkám, které se rozesmály.
Muž vstal a rozešel se ke dveřím do jídelny.
"Ještě jsme náš rozhovor neskončili."
"Nevšiml jsem si, že by vůbec nějaký začal." odpověděl sarkasticky.
"Nemusíte se mi zpovídat, pokud chcete předstírat, že nemáte nic společného se Smrtijedy a Bystrozory tam venku, nebudu vám bránit." Pohodila hlavou k oknu. Nemohla si nevšimnout toho, co se děje a ignorovat, že od chvíle, co se probudila, jí v uších nepřetržitě zvoní její poplašná kouzla, jak se kdosi neúnavně pokouší proniknout ochrannými bariérami. "Ostatně pokud mi to neřeknete vy, tak se můžu zeptat jich." řekla naprosto bezelstným hlasem a zvedla se, míříc k proskleným dveřím, vedoucím na terasu.
"Proč to tolik toužíte vědět? Vás se očividně tahle válka nedotýká." Promluvil konečně.
Byla ráda, že stojí zády k němu a nemůže vidět její vítězný úsměv. "Tak kdo jste?"
"Severus Snepe. Špeh, Smrtijed a vrah." Čekal na její reakci, ale dočkal se pravého opaku toho, co očekával.
Prudce se otočila, ale v její tváři nebyla ani stopa po strachu nebo zděšení.
"Severus? Ten Severus Snape?"
"Jiného neznám." odpověděl sarkasticky. Její pohled ho znervózňoval.
Promnula si spánky. "Binky!" křikla.
S prásknutím se mezi nimi objevila skřítka v zářivě žlutém ubrusu, který měla dost zvláštně obmotaný kolem celého těla a velkýma zelenýma očima přejížděla zmateně ze ženy na muže.
"Kde je tvůj pán?" zeptala se hněvivě.
Skřítka poplašeně couvla.
"Vy…vy jste moje paní!" vypískla.
"Nelži mi!" přikázala.
"Binky nelže! Vy jste moje paní!" vzlykla rozrušeně.
"Nelže." řekl muž a prohlížel si skřítku. "Řekni své paní, kdo byl tvůj pán."
Binky si oběma rukama zakryla ústa a vrtěla divoce hlavou. "Profesor Snepe nesmí Binky nutit porušit příkazy profesora Brumbála!" zahuhla zpoza dlaní. V tu chvíli si uvědomila, co provedla, ale než si mohla jakkoli ublížit, Susan vytáhla hůlku.
"Petrificus totalus!" Vyslala kouzlo na Binky, která se vzápětí skácela na koberec. "Jak dlouho už je u moci? Jak dlouho, už nemá tuhle situaci Brumbál pod kontrolou?!" zeptala se rozčíleně.
"Kdy jste se tady ukryla?" zeptal se s notnou dávkou pohrdání.
"Já jsem vězeň!" vykřikla zlobně.
"Asi rok." odpověděl na její původní otázku a přešel její zuřivou obhajobu. "Profesor Brumbál měl tajemství, která nikomu nesvěřoval. Asi to nepokládal za důležité."
V jeho hlase slyšela stopu hořkosti. Pohlédla do jeho černých očí, smutných očí. "Takže je-?"
Přikývl.
"A Voldemort se pravděpodobně s námi nepodělí." Ušklíbla se ironicky. "Kde teď je? Chci říct, kde má sídlo?"
"V Bradavicích, ve škole Čar a Kouzel."
Jen přikývla. V její tváři se střídal vztek s bolestí. Její vzpomínky byly jako rozsypaná stavebnice puzzle. "Mohla jsem si myslet, že něco provede s mou pamětí." Procedila rozzlobeně skrze zaťaté zuby a skoro vyběhla z pokoje.
Ve chvíli, kdy se za ní zavřely dveře ložnice, uvolnila zadržované emoce a nechala slzy smáčet tvář.
Tam venku byl pořád ten zlý a krutý svět! Nemohla se před ním schovat ve své Rajské zahradě. Když nepřišla ona za ním, on přišel sem k ní a vytrhl jí z jejího klidu a ticha - Voldemort, Smrtijedi a zlo, které se před ničím nezastaví. Možná měla podlehnout a nebojovat se smrtí, měla se odevzdat její nabízené náruči, když byl ještě čas. Posadila se na koberec a zády se opřela o nohu postele. Rukama si podepřela čelo, jako by její hlava s tolika probuzenými vzpomínkami nabyla nesmírné tíhy, kterou krk nedokáže unést. Měla to pochopit ve chvíli, kdy se zde objevily ty děti, a neměla čekat, neměla se nechat uchlácholit jeho slovy!
Vztekle se postavila a uhodila do skříně, ale vůbec to nepomohlo.
Dveře se otevřely, ale ona si toho nevšimla nebo ho ignorovala.
Znovu praštila do skříně. "Zatracený sobec! Zrádce! Lhář!" křičela. "Co si myslel?!"
Na toaletce vedle ní praskla nejbližší lahvička s voňavkou.
"Klidně si umře! Hlupák starý! Ten idiot zabedněný! Copak nemyslel?!"
Další vůně explodovala a za ní třetí a čtvrtá.
Ona si toho však nevšímala. "Zatracený ignorantský-" Hlas jí selhal a křik zanikl v prvním vzlyku.
Zatím došel až k ní.
Právě vytahovala hůlku a nechtěl ani vědět co s ní plánovala rozbít nebo udělat. Sevřel její zápěstí a chtěl jí vzít hůlku z ruky, ale ona jí upustila a objala ho. Její nečekaná blízkost ho zastihla naprosto nepřipraveného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama