close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

5.kap. Můj život...

1. března 2011 v 18:00 | SandraP |  Povídka HP (SS) Můj život za tvůj život, naše životy za vaše životy-dokončeno
Já to nenatahuji schválně opravdu!

******
Přemístila se před Raddleův statek na kopci, tyčící se nad Malým Visátkem, obklopen ovocným stromořadím.
Vítr jí rozčechral dlouhé vlasy a zelený hábit. Slunce se jí opřelo do tváře a zalesklo se v hnědých očích.
Dům vypadal v jeho poledních paprscích poklidně a opuštěně.
Pomalu vykročila na neudržovanou příjezdovou cestu.
Štěrk jí skřípal pod nohama a nad hlavou jí poletovali zpívající ptáci. Cítila vůni trávy, spadaného listí a pryskyřice z nedalekého lesa.
Vešla dovnitř pootevřenými dveřmi. Opatrně. Obezřetně prohledala přízemí, ale když na nic nenarazila, vystoupila do patra.
Jakoby nad domem visel temný stín a vnitřek vyplňovalo tíživé dusivé ticho.
Zamířila temnou chodbou k otevřeným dveřím. Ruce se jí najednou roztřásly a hrdlo stáhlo úzkostí. V uších jí začalo nepříjemně hučet a kolena se jí podlamovala. Jen stěží došla až k pokoji. Stačil jí krátký pohled! Rychle se otočila a zády se opřela o chladnou kamennou zeď, s rukou přitisknutou k ústům a pevně zavřenýma očima.
Viděla už mnoho mrtvých, ale tohle bylo příšerné!
Takový masakr!
Po několika dlouhých vteřinách, které jí připadaly, jako celý věk se konečně odhodlala a vešla dovnitř. Slzy se jí nezadržitelně draly do očí, ale úspěšně je zadržela. Točila se jí hlava, ale při pohledu na Severuse na celý svět okamžitě zapomněla, bezhlavě se k němu vrhla a sevřela jeho chladné tělo v náručí.
Slzy se jí nyní začaly nezadržitelně řinout z očí a zoufalé bolestné vzlyky se draly z hrdla přidušeně přes látku černého hábitu. "Severusi! Severusi prosím!" šeptala, chvějíce se a pevně ho objímala. "Severusi!" vykřikla a poddala se plně své bolesti.
Neslyšela několikanásobné prásknutí po přenosu, neslyšela křik a rychlé kroky. Neviděla čaroděje v bystrozorských hábitech, kteří vběhli do domu. Nevnímala nic kolem sebe. Přála si umřít! Přála si vrátit čas! Přála si, aby se nic z toho nestalo a všechno to byla jen další noční můra.
Někdo jí vzal za ramena a snažil se jí odtrhnout od mrtvého Severuse. Nesmějí jí od něho vzít! Nemohou! To nejde! Nemůže ho opustit!
"No tak. Tady nemůžeš zůstat." Slyšela z dálky něčí známí hlas.
"Pojď prosím!" přidal se k tomu první další a několikery silné ruce jí chytily a odváděly pryč!
Vzpouzela se, křičela, plakala a prosila, ale nepustili jí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama