Dost netradiční oslavy Hallowenu skončily konečně několik minut po půlnoci i pro profesorský sbor, ke kterému jsem se musela samozřejmě připojit i já. Severus se už neukázal a já bohužel musela jako doprovod přijmout pana ředitele.
"Člověk si tady musí zvyknout na všechno." prohodila jsem cestou k ředitelně a ke svému pokoji.
"Vadí vám zde snad něco?" Pohlédl na mě tázavě.
"Nééé." Zavrtěla jsem hlavou. "Jak by mohlo?
Cestování krbem o život, pohyblivé nedůtklivé portréty, létající dýně a svíčky, ubrousku prostři se…duchovééé…"
"Dobrý večer pane řediteli." Uklonil se mírně k mému doprovodu. "Lady." Smekl klobouk.
"Dobrý večer i vám, barone." Usmál se Mrazíček a pokračoval, jako by se nic nestalo.
"Bývalý majitel?" zeptala jsem se a přes rameno jsem se dívala za mizejícím strašidlem zesnulého šlechtice.
"Tak nějak. Krvavý baron si chtěl vzít dceru majitelky hradu-"
"Jistě. Zbytek příběhu si dokážu domyslet." Přikývla jsem a zastavila se nejistě před šerednou sochou na slepém konci chodby.
"Citrónové pralinky." pronesl klidně a hlava se odsunula stranou, abychom mohli projít. "Tento hrad skrývá mnohá tajemství." oznámil mi tajuplně.
"To věřím." Pokusila jsem se odpovědět bez větší ironie.
On se na mě ale zářivě usmál. "Vůbec se nedivím, že jste se do sebe zamilovali."
Zaraženě jsem se na něho podívala, ale on se přehnaně věnoval otevírání dveří. No bezva! "A…on vám něco říkal?" zeptala jsem se opatrně.
Pohlédl na mě zpoza svých brýlí vševědoucím pomněnkovým pohledem. "Nemusel nic říkat. Kdo má oči, vidí."
Vy jste v tom případě asi pidlooký. Pomyslela jsem si a unaveně jsem zívla.
"Och, promiňte. Váš pokoj bude už určitě připravený. Některý ze skřítků vás tam dovede, jen co probereme ještě jednu maličkost.
Posaďte se prosím." Ukázal mi na protější židli a sám se posadil za stůl.
"Myslela jsem, že budu spát tady." řekla jsem zmateně.
"Můj pokoj vám bude samozřejmě k dispozici, kdybyste chtěla, ale měl jsem dojem, že budete chtít být se Severusem co nejblíže u sebe. Proto máte připravený pokoj v jeho ložnicích."
Na to jsem vskutku neměla co dodat!
"Chtěl bych vědět, co se vlastně stalo?" zeptal se bez okolků a vůbec si nevšímal mého výrazu. Snad si myslel, že jsem zklamaná, že mi neustlal rovnou u Severuse v posteli.
"Vlastně nevím, jestli vám něco můžu říct." namítla jsem opatrně. "Proč jste se nezeptal Severuse?
Já toho stejně moc nevím a po tom úderu do hlavy a taky kouzle… si toho moc nepamatuju."
"Vymazali vám paměť?" zeptal se starostlivě.
Kéž by!
"A víte alespoň, kdo vás napadl?"
Zapírat! Zapírat! Zapírat! Moje heslo. "Ne." Sklopila jsem smutně hlavu a nervózně si zastrčila pramen uvolněných vlasů za ucho. "Právě jsem se oblékala, když vedle v pokoji někdo vyrazil dveře."
"Kde vás napadli?"
Propána to je otázek!
"V hotelu Intercontinental v centru Londýna."
Ředitel vážně pokýval hlavou a zazvonil na malý stříbrný zvoneček.
Leknutím jsem nadskočila několik centimetrů nad křeslo, když se s prásknutím vedle mě zjevila malá holohlavá příšerka v zácloně a hluboce se klaněla.
"Doveď prosím slečnu do jejího pokoje a postarej se o ní." nařídil tomu ředitel.
Stvoření se znovu úslužně poklonilo a poté se otočilo na mě, natahujíc ke mně drobounké štíhlé prstíky. "Sally se o vás, slečno, dobře postará." oznámilo mi to a než jsem stačila něco říct, chytilo mě to za ruku a vtáhlo mě to do úzké černé roury. Málem jsem myslela, že se udusím!
S tichým výkřikem jsem dopadla na postel a úlevně vydechla.
"Omlouvám se, slečno, ale pan ředitel říkal, že nemůžete chodit." vypísklo to ustrašeně.
"To…to nic. Já jen nejsem ještě zvyklá na tohle cestování." Zavrtěla jsem hlavou s přemáhaným úsměvem, abych to uklidnila, jinak hrozilo, že se to snad rozbrečí. "Děkuju."
Stvoření se uklonilo. "Máte přichystanou bublinkovou koupel." Ukázalo to na vedlejší dveře. "Kdybyste cokoli potřebovala, stačí mě zavolat."
Přikývla jsem. "A…ty jsi Sally?" zeptala jsem se rychle, než to stačilo zase zmizet.
"Ano slečno. Domácí skřítka Sally k vašim službám." Opět se hluboce poklonila a s pufnutím zmizela.
Povzdychla jsem si a protáhla jsem si rozlámaná záda.
Bublinková koupel předčila všechna má očekávání! V pravém slova smyslu to spíše než vana byl menší bazének s přetékající pěnou, v níž jsem se nádherně ztrácela! Sepnula jsem si vlasy do pevného uzlu a pohodlně se uvelebila v horké voňavé lázni.
Tak tohle mi vynahradí to šílenství.
Ani nevím, jak dlouho jsem si to tam užívala. Voda totiž nějakým úžasným kouzlem nechladla a místnost se zahalila do broskvového oparu.
Z meditace mě vytrhlo bouchnutí dveří. "Netušila jsem Sally, že skřítci slyší i na myšlenky.
Mohla bys mi prosím podat ručník nebo župan?"
Počkala jsem, až dojde za mě a potom jsem se postavila.
Ovšem místo očekávané, ani ne metr vysoké skřítky v zácloně, stál předemnou přes metr a půl vysoký čaroděj ve zpola rozepnuté černé košili.
Jen s velikými obtížemi jsem zachovala naprosto vážnou tvář a nechala se zabalit do bílé nastavené osušky. "Ať mě můj domácí skřítek ještě zanese do mojí postýlky. Prosím." zaškemrala jsem jako malé rozmazlené dítě s podtónem smíchu a naklonila jsem mírně hlavu na stranu.
Na chvíli se zarazil, ale potom se mu nebezpečně zablesklo v černých očích a nečekaně mě vyzdvihl do náruče.
Chvíli jsem myslela, že mě snad hodí zpátky do vany, ale nakonec si to asi rozmyslel a vyrazil ke dveřím. Strašně mi cukaly koutky a pořád jsem se snažila nedívat se mu do očí, ale to vážně nešlo!
"Myslela jste do mé postele?" pronesl konverzačním tónem, když se mnou vešel do pokoje.
Nevím, proč mám občas tak dlouhé vedení! Mělo mě okamžitě napadnout, že Severus nebude mít ve svém profesorském apartmá pokoj pro hosty. "A není to jedno? Ty předchozí dvě postele taky byly moje a myslím, že ta ředitelova by se k tomu taky dala počítat a já nic nenamítala vedle vás spát."
Teď se držel i on, aby se nesmál! I když jemu to šlo podstatně lépe.
Položil mě na postel a posadil se. "Jak to vypadá s vaší nohou?" zeptal se najednou a přejel prsty po bílé blednoucí jizvičce na mé levé noze.
Celým tělem mi projelo zvláštní brnění, až jsem se zachvěla. Ale rozhodně ne odporem! "Stále bolí." odpověděla jsem a posadila se.
I tahle spona zase povolila a dlouhé vlasy mi sjely v jemných kudrlinkách na ramena a několik neposedných pramenů mi spadlo do tváře.
