4. První školní den
Budík zvonil a zvonil a čím vehementněji se ho Lena snažila vytěsnit a vrátit se zpět do snu, tím hlasitěji křičel. Když jeho křik vyprovokoval i líného maguára, který se zuřivým řevem srazil celý noční stolek, musela neochotně konečně otevřít oči a po paměti nahmatala pod polštářem hůlku, aby budík umlčela a vrátila vše na správné místo.
Co nejrychleji se oblékla do školní uniformy a pečlivě se zkontrolovala před zrcadlem, jestli je zakryto vše, kromě dlaní a tváře. Jak zjistila, domácí skřítci se už stačili mezi tím postarat o Tanteho, a tak na jeho bílo černý rozježený hřbet, shrbený nad miskou, vrhla krátký pohled a trochu kulhavě, vyrazila dlouhou chodbou do společenské místnosti, kde na ní už čekala Janet a Mimi.
"Máme jít napřed. Ostatní prý dorazí později." oznámila nově příchozí rusovláska a jako první vyšla do chladného sklepního prostoru.
"Jaký je tvůj nový pokoj?" vyzvídala cestou k Velké síni Janet.
Lena neurčitě pokrčila rameny. "Opuštěný. Ale získala jsem z prvního rozvrhu služeb, který mi dal Snape, dojem, že tam moc času nestrávím."
Když se konečně usadily k jídlem přeplněnému stolu, podala jim pergamen s rozpisem.
"Třikrát tady máš noční dozor?!" Zamračila se nesouhlasně Janet. "To si profesoři myslí, že za ně budeš dělat jejich práci?!"
Lena měla zrovna plnou pusu toustu a tak jen pokrčila rameny. Když polkla, odpovědět už nestihla, protože se objevil profesor Snape s rozvrhy.
Jak v zápětí zjistily, tak bylo úterý nejnáročnějším dnem v týdnu.
Protáhlé obličeje Mimi a Janet se však rozjasnily, když si všimly, že ve středu začínají až v deset hodin a v pátek mají celé odpoledne volno.
"Skvěle to vymysleli!" ohodnotila to s nadšením Mimi.
"Co ty? Moc se netváříš." Natáhla se přes stůl Janet a vzala si od kamarádky pergamen. "To si děláš legraci?! Jak to chceš stíhat?!"
"To se nedá zvládnout."
Lena se jen odevzdaně ušklíbla.
"V pondělí máš stěží pauzu na oběd mezi dvouhodinovkami přeměňování a lektvarů, dnes končíš až ve čtyři!"
"Proč sis zapsala dějiny?" nechápala Mimi.
Jenže Lena rozhodně neměla náladu zdržovat se debatou o své budoucnosti. Sebrala rychle všechny pergameny a s omluvou, že má dozor na chodbách, je opustila. Právě v čas, protože se ve dveřích objevila zbývající část jejich skupinky.
"Ty už jdeš?" Zastavil jí Edmund.
Přikývla. "Mám dozor."
"A co famfrpál?"
Na to úplně zapomněla! Rychle se prohrábla změtí dokumentů a vytáhla rozpis zápasů a strčila ho mladíkovi do ruky. "Rozeberte to beze mě a večer se domluvíme ve spolčence na tréninkách." A s tím zmizela ve sklepení.
Teď více než kdy jindy potřebovala utíkat, ale noha jí stále bolela. Snažila si vsugerovat, že do nemocničního křídla prostě nestíhá dojít, ale skutečným důvodem bylo vyhnutí se otázek, které rozhodně neměla v úmyslu zodpovídat. Ubezpečovala svůj vnitřní hlas, že při první příležitosti si uvaří lektvary sama.
Kouzlem si přivolala školní tašku a potřebné učebnice.
Když se o několik minut později dostala mezi davy studentů a nepostupovala, tak rychle, jak by chtěla, začala ztrácet trpělivost. "Srážím Nebelvíru pět bodů, za používání kouzel na chodbách!" křikla na smějícího se třeťáka, z jehož hůlky vyletoval barevný gejzír jisker. "Deset bodů dolů McDonalde!" Ještě třikrát strhla po deseti bodech a už jí uskakovali z cesty, skoro jako profesoru Snapovi. Co nejrychleji dokulhala do Vstupní síně a bleskem usměrnila několik zbylých studentů, kteří se zdrželi na snídani a v další chvíli se do ní opíral nezvykle teplý vítr a než opožděně dorazila k osmičlenné skupině studentů ze všech čtyř kolejí, byla v upnutém plášti zpocená jako myš. "Omlouvám se, pane profesore." vyhrkla, ale jen vševědoucně přikývl, že ví o jejích povinnostech primusky a pokračoval dál v započatém výkladu o jezerních lidech.
Po hodině se jako první otočila a vyrazila do kopce zpět k hradu. V tom jí někdo najednou vzal tašku z ramene a chytil jí pod loktem. Překvapeně se ohlédla a s neskrývanou nechutí se střetla s veselým pohledem Goldena. "Neprosila jsem se tě!" odsekla a vytrhla se mu, ale tak prudce, že ztratila rovnováhu na nerovném terénu a málem upadla.
Ovšem gentleman Golden jí znovu chytil a přitáhl si jí k sobě. "Ani teď nemáš pocit, že potřebuješ mou pomoc?"
Lena pěnila. Zdržoval jí a navíc jí byl neskutečně protivný. Najednou s tím svým věčně "veselým" a "přátelským" úsměvem. Nejhorší na tom bylo, že se k ní do loňského školního roku choval s přezíravou arogancí "všechno vím nejlépe a ty jsi naprostý hlupák".
Teď se ho však musela chtě nechtě držet, protože jak zavrávorala, došlápla na zraněnou nohu a teď by rozhodně do hradu nedošla ani do Vánoc. Nechala se jím tedy podpírat a doufala, že se ho ve škole zbaví.
Jak se spletla!
Bez zaváhání zamířil přímo k učebně Starodávných run a posadil se vedle ní.
Já se ho snad nikdy nezbavím! Zasténala v duchu. Pak jí něco napadlo. Vytáhla kus pergamenu a napsala na něho krátký vzkaz, poté lístek složila, začarovala a nechala nenápadně proklouznout pode dveřmi.
Pergamen ve tvaru hranaté myši proběhl kolem učebny Numerologie a pokračovala po schodišti do sklepení. Jen s největšími obtížemi se protlačil pode dveřmi a zarazil se o černou botu. Hlasitě zašustil, aby na sebe upoutal pozornost a ve chvíli, kdy byl uchopen do určené ruky, se rozevřel.
Profesor Snape přeletěl krátký text očima poprvé, podruhé, potřetí a nevěřícně se zamračil. Pak lístek zastrčil do náprsní kapsy a vrátil se k předchozí činnosti.
-------
Bylo deset minut před koncem vyučování.
Lena se snažila ignorovat jak Goldena, tak sílící bolest v noze a rozhodla se definitivně pro menší zlo a zastavit se v první možné chvíli za Snapem.
Ani ne pět vteřin po tom, co na profesora pomyslela, se ozvalo zaklepání.
Lena si oddychla, ale když spatřila vysokou postavu, zahalenou v černém plášti, srdce jí opět pokleslo.
"Potřeboval bych slečnu Fighterovou."
S tímto prohlášením jí srdce pro změnu vynechalo jeden úder. Rychle si naházela všechny věci do tašky a se zaťatými zuby třemi kroky prošla na chodbu, kde se okamžitě zachytila zdi.
Ovšem ta zeď vůbec nebyla studená ani tvrdá a rozhodně ani tak pevná, jak by od kamenné zdi Bradavického hradu čekala.
Podepřel jí. "Co se vám stalo?"
"Zvrtla se mi noha, když jsem se vracela od jezera." vysvětlila. "To kvůli panu Goldenovi." Procedila skrze zaťaté zuby a pokusila se na nohu postavit.
"Proč jste s tím nešla na ošetřovnu?" pokáral jí, ale zároveň jí víc podepřel a zamířil ke schodišti.
Lena si odfrkla. "A riskovat dva dny v péči madame Pomfreyové?"
"Tak proč jste za mnou nepřišla hned po hodině?"
Nechápavě se zamračila.
Právě pod schodištěm zahnuli do Leně neznámé chodby a během okamžiku se ocitli u dveří jeho kabinetu.
Posadil jí do křesla a chystal se, že se na její zranění podívá.
"To je v pořádku, pane profesore." Zarazila ho rychle. "Stačí mi jen lektvar proti bolesti."
Nesouhlasně se zamračil, ale bez dotazů vstal. "Ale ručíte mi za to, že zítra, při prvním tréninku, budete naprosto zdravá." Podal jí lahvičku.
Přikývla a na jeden doušek jí okamžitě vypila. Netrvalo to ani čtvrt minuty a bolest se zmírnila natolik, že mohla klidně předstírat, že jí nic není a nikdy nebylo. "Přijďte se přesvědčit." Postavila se a chystala se odejít.
"Slečno Fighterová, uvědomujete si, že takové závazky jsou nebezpečné, pokud je dáte nesprávné osobě?"
Zarazila se s rukou na klice a polkla. V hlavě jí šrotovala kolečka a chvíli trvalo, než zapadla na správná místa. "Nepředpokládám, že byste toho využil, pane profesore." odpověděla pohotově a než mohl něco odpovědět, rychle odešla. Bez ohledu na zraněnou nohu skoro utíkala a vydechla si až ve svém pokoji.
Právě teď byla neskonale šťastná, že má ložnici sama pro sebe!
Lehla si na postel a pokoušela se rozdýchat předchozí události. Co jsem to zase udělala?!
Ale nevypadal vůbec naštvaně.
Po tváři se jí rozlil úsměv.
Na oběd nešla a místo toho ten čas strávila s Tenatem.
Při kouzelných formulích se trochu odreagovala, ale poslední hodinu měla Dějiny čar a kouzel a ať dělala, co dělala, každých několik minut se přistihla, jak myslí na Snapa!
Tenhle rok rozhodně nebude klidný, jak jsem doufala. Pomyslela si, když se po schůzce famfrpálového týmu, vrátila zpět do své ložnice.
