Pokud mohu posoudit, probuzení ve velké přepychové posteli s nebesy a saténovým povlečením v barvě noční modři byl vždycky můj sen. Ovšem patřil k němu i zámek a princ.
Místo prince vedle mě seděl v křesle spící čaroděj, který prince na bílém koni, i při sebevětší fantasii nepřipomínal ani vzdáleně a o tomhle sanatoriu pro psychicky labilní jsem jako o zámku raději vůbec nepřemýšlela.
Po opatrné kontrole jsem zjistila, že moje noha je úplně zdravá a bez sebemenší jizvičky, takže se mi to mohlo všechno jenom zdát, kdyby nebylo zase toho dědečka z reklamy na coca-colu s bílým vousem do pasu a v hvězdami posetém županu s přeslazeným úsměvem, který jsem mu ani při sebevětším úsilím nedokázala oplatit, kdyby už jen pro tu bolest hlavy, která mě i bez alkoholu pronásledovala v poslední době vcelku neodbytně.
"Vidím, že je vám už lépe." Posadil se ke mně na okraj postele.
Jen malinký kousek od mé zahojené nohy!
"Bylo mi už i líp." prohodila jsem alespoň trochu konverzačním tónem a hodila očkem po spícím, jestli mě náhodou nechce znovu zachránit.
Chudáček staroušek si to ale vyložil úplně jinak, a s šibalským mrknutím mě poplácal po ruce. "Nemusíte se o něho bát. Hlídal u vás celou noc a tak se mu nemůžete divit, že ho to trochu zmohlo."
Chtěla jsem to samozřejmě hned uvést na pravou míru, ale když ono se říká, že se bláznům nemá odporovat! A tak jsem se pouze snažila netvářit se jako bych kousla do citronu.
"Tady jste v bezpečí. Nikdo vás tu hledat nebude." pokračoval po chvíli dál.
Nechtěla jsem mu říkat, že policie, která po mě teď už asi několik hodin usilovně pátrá, nebude mít rozhodně ani sebemenší tušení, že jsem v rukou šíleného čaroděje a proto ať jsem byla nyní kdekoli, ani náhodou nehrozilo, že mě najdou a zachrání.
Byl tu však ještě Severus a ten mě doufám v tom nenechá!
Jakoby moje myšlenka mohla být slyšitelná i v říši snů, trhl sebou a probudil se.
Byl strašně roztomilý, takhle po probuzení, když byl zmatený! Ovšem to mu nevydrželo moc dlouho, když nás uviděl. Tvář mu opět znehybněla a černé oči potemněly.
No, nemůžu chtít všechno, že. Už mám tu postel s nebesy!
"No, já už půjdu. Mám ještě něco důležitého na práci." Mrkl na mě a zmizel za dveřmi.
Hraný úsměv mi okamžitě zmizel ze rtů. "Tak tomuhle se říká z deště pod okap."
Severus se na mě tázavě podíval, očividně nechápal a já neměla náladu mu to zrovna teď vysvětlovat.
"Kde to jsme?"
"V Bradavické škole čar a kouzel."
Není ta šílenost nakažlivá?! Zděsila jsem se v duchu, ale na žert to u něho nevypadalo, takže jsem to opět přešla mlčením.
Najednou se nade mě naklonil a položil mi ruku na spánek.
Trochu jsem sebou leknutím cukla.
On si to ale vyložil jinak a rychle se zase stáhnul. "Měla jste horečku." řekl ledovým tónem.
"Už mi nic není." namítla jsem a vyklouzla z postele, tak rychle, že jsem skončila asi centimetr od něho. Hups! Ta noha nebyla ještě úplně vyléčená!
Takže si asi domyslíte, že jsem se ho musela zachytit, jinak bych už poněkolikáté v tomhle týdnu skončila na zemi" Vážně to nebyl úmysl!
Zachytil mě v pase, čímž mě k sobě přitiskl ještě o zbývající kousek.
Další prudký a neuvážený pohyb hlavou vzhůru a naše nosy se o sebe jemně otřely.
Já to vážně nedělám schválně! To samo!
Než k něčemu ale mohlo dojít jako, že by stejně nedošlo, pač, nejsme v dívčím románě, otevřely se dveře a zkuste dvakrát hádat, kdo vešel.
No jasně! Nesmírně zaneprázdněný dědeček Mrazíček!
S úžasně hraným překvapením, za něž by se nemusel stydět ani Jonny Depp, se zarazil. "Omlouvám se, že vás ruším, ale je to důležité. Severusi, můžeš na okamžik?" S jasnovidným úsměvem nás sjel pohledem a odešel.
Severus mě dost nešetrně posadil na postel a bez jediného slova či pohledu odešel.
Tak to jsem si zase zavařila. Povzdechla jsem si v duchu a rozhlédla se po oblečení.
Kostýmek tam nebyl, ale zato džíny, bílá halenka, svetr a zelený plášť. Chvíli jsem váhala, jestli se mám obléknout i do toho středověkého hadru, ale chtěla jsem jim udělat radost a tak jsem se ve svém novém kostýmu čarodějky usadila do křesla, sáhla po rozečtené knize, kterou patrně odložil Severus, než usnul při mé stráži a začala se nudit.
"Lektvary nejmocnější." Zalistovala jsem knihou a úplnou náhodou jsem jí otevřela na kapitole 'Nejsilnější lektvary lásky a afrodisiaka'.
Na to, že takovouhle literaturu moc často nečtu, tak zrovna tohle mě začalo zajímat! Nejvíc mě ale zaujal 'Amorů v šíp', podle jeho vůně totiž poznáte, koho milujete.
Byla jsem tak zaujatá receptem na jeho přípravu, že jsem ani nepostřehla nově příchozí, dokud nestáli za mnou a ten poněkud starší a šílenější nepromluvil, až jsem málem vyletěla z kůže!
"Zajímají vás také lektvary jako Severuse." Jeho potutelný úsměv vypovídal o všem. "Nechtěl jsem vás v žádném případě polekat, ale můžete jít s námi na večeři. Dnes máme tuším jako zákusek dýňový koláč." Mrkl na mě, jako by to byla bůhvíjak vtipná poznámka, kterou jsem ale absolutně nepochopila a pomohl mi vstát. Moje rámě ovšem okamžitě předal Severusovi a vyrazil napřed.
Nejistě jsem se ho chytila a se sklopenýma očima jsme vyšli společně v tichosti na schodiště do pracovny a poté po kamenném eskalátoru do chladné hradní chodby, která ústila dalším schodištěm do ohromné haly plné desítek dětí v černých hábitech, mířících na večeři do velké jídelny.
Pohledy všech se na nás upíraly jako bych byla nějaká nová neskutečná atrakce. I když si nejsem tak úplně jistá, jestli to nebylo náhodou spíše mým doprovodem.
Vešli jsme do neskutečné síně s červeným kobercem uprostřed a čtyřmi studentskými dlouhými stoly, táhnoucími se od jednoho konce sálu k druhému, kde na protějším konci byl na vyvýšeném podiu kolmo na studentské stoly jeden profesorský, k němuž jsme my mířili. Cestou jsem si stačila všimnout vznášejících se vyřezávaných dýní a svíci, které osvětlovaly svátečně vyzdobenou jídelnu.
Stoly byly zdobně prostřeny a většina míst už byla obsazena, takže náš příchod mohli všichni klidně sledovat od začátku do konce, kdy mě Severus usadil po staříkově levici a sám se posadil vedle mne.
Ne, že by mi to dvakrát vadilo! Po pravdě jen jednou!!

Z toho, že se Mrazíček postavil doprostřed stolu k největšímu a nejzdobnějšímu křeslu, připomínající spíše trůn, mi došlo, že tomuhle blázinci velí největší z bláznů.
Jeho slavnostní projev jsem příliš nevnímala a zaobírala se myšlenkami na moje dobrodružství, které se na můj vkus poněkud zvrtlo a na muže sedícího tak strašně blízko vedle mě! Samozřejmě myslím po mé levé straně!
Když se ředitel konečně posadil, objevilo se přede mnou několik druhů jídla. Tyhle šoky by si měli odpustit! Nahlas jsem, ale nic neřekla a snažila se předstírat, že tu nejsem. To se mi ale moc nepodařilo, když se stařík vedle mě naklonil ke své sousedce z druhé strany a tak nahlas, aby to slyšela celá síň, pronesl: "Tohle je Severusova přítelkyně."
Jen taktak, že jsem nevyprskla džus, kterého jsem se právě odvážila napít!
Vedle sebe jsem jenom mohla tušit, jak se Severus dusí kouskem večeře.
"Spíše jen krátkodobá známost." Usmála jsem se mile a v duchu jsem se pokoušela přesvědčit, že studenti vůbec neztichli, ale to mě se zatemnil sluch zlostí. "Hope." Pokývla jsem ke starší upjaté ženě, která mi úsměv oplatila.
"Minerva je moje zástupkyně a ředitelka nebelvírské koleje." Představil svou kolegyni ředitel a pustil se do pstruha s citrónovými plátky.
"A kde jste studovala?" zeptal se podvyživený trpaslík o několik míst dál.
Než mě stačil Severus včas zarazit, odpověděla jsem: "Studuji na Oxfordu Psychologickou fakultu."
Tentokrát se dost překvapeně zatvářil i stařík a to je dost co říct, protože do té chvíle jsem si myslela, že všechny jeho grimasy jsou přesně nacvičené a stéle jen ke komediím.
"Mudla?" vydechlo několik profesorů.
Ač jsem přesně neznala význam toho slova, nebyla jsem tady pravděpodobně vítaná, když nejsem studovaná čarodějka. Samozřejmě, že mě to urazilo! Každý přeci nemůže studovat, co se mu zachce a já se v magii vyznala jako jedna z mála dost dobře! Nemluvě o všech druzích výkladů budoucnosti! "Kouzla jsem si musela nechat kvůli rodičům pouze jako koníčka.
Pro ně to nebylo dvakrát perspektivní zaměstnání." odpověděla jsem uraženě, což si přítomní vyložili patrně jinak.
Jestli jsem doteď Severuse příliš neohromila, tohle ho dostalo tutově! Jen jsem se trochu obávala o jeho zdraví, když vstal a já k němu vzhlédla.
Byl daleko sinalejší než, když jsem ho našla v bezvědomí před svým domem a byl zázrak, že se udrží vůbec na nohou.
Chtěla jsem mu něco říct, ale jeho pohled mě dokonale zmrazil.
"Omluvte mě." pronesl tichým ledovým tónem a odešel zadními dveřmi sálu.
Kdybych mohla pořádně bez opory chodit, šla bych za ním, ale takhle jsem jen obrátila nechápavé oči na jeho mizející záda.
"To bude v pořádku." Poplácal mě zase po ruce chlácholivě ředitel, až mi naskočila husí kůže.
"To je kvůli mně?" zeptala jsem se nejistě. Proč mi všechno dochází tak strašně pomalu?!
"Určitě ne." Usmál se na mě. "Ochutnejte tyhle taštičky, jsou opravdu vynikající." Ukázal na talíř, který se před námi právě objevil. "A jakou částí magie jste se zabývala?" zeptal se jako by mezi řečí, ale nemohla jsem si nevšimnout, že všichni okolosedící napjatě poslouchají.
"Magičtí tvorové a…jasnovidectví." V duchu jsem se modlila, abych neplácla nějakou neskonalou pitomost, ale očividně podle jejich výrazů ne. Sláva nebesům!
Na další otázky jsem odpovídala jen okrajově, ne proto, že bych neznala odpověď, ale stále mi v hlavě ležel Severusův náhlý odchod.
A pokud nebyl způsobený mou odpovědí, čím tedy?
