3. Bradavice
Konečně seděla ve Velké síni před prázdnými talíři a sledovala zařazování, i když pohledem spíše než na Moudrém klobouku a vyděšených dětech, visela na jednom z profesorů, ale za nic na světě by si nepřiznala, že to dělá. Dokonce když už se po druhé jejich pohledy střetly, zarputile umlčovala svůj vnitřní hlas, že jde o náhodu.
"Vítejte v novém školním roce a na začátek mi dovolte Vám jen krátce představit naše nové primuse.
Slečnu Lenu Fighterovou ze Zmijozelské koleje!"
Lena se neochotně postavila a počkala, až dozní potlesk, který byl ohlušující hlavně v jejím okolí, kdy se Janet nějak podařilo nepozorovaně vyčarovat famfáru, za kterou si od kamarádky vysloužila pořádný štulec do žeber. Dál se však usmívala od ucha k uchu.
Ředitel si odkašlal, aby si opět zjednal pozornost. "A pana Ernesta Goldena z Havraspárské koleje."
Opět se rozezněl potlesk, i když nebyl z daleka tak pompézní jako u Leny.
"Vidíš! I ostatní si myslí, že je to idiot." Naklonil se k ní přes stůl Edmund.
Lena na to nemínila odpovídat a místo toho si rychle nabrala kuřecí stehýnka s lilkem.
"Letos to bude bez tebe na pokoji divné." poznamenala mezi jednotlivými sousty Janet.
Lena přikývla. "Stejně budeme převážně mimo ložnice." Pokrčila rameny a nabrala si trochu dušeného hovězího na ochutnání.
"Sejdeme se ve Společenské místnosti?" zeptala se Janet, když profesor Brumbál ukončoval hostinu.
"Slečno Fighterová, pokud jste dojedla, můžete mě následovat?" ozval se nad nimi tichý, přesto výrazný hlas profesora Snapa.
Lena jen přikývla a vrhla po kamarádce vše říkající pohled, že odpověď už zná.
Janet jí věnovala soucitný úsměv a povzbudivě na ní mrkla.
Kráčela kousek za profesorem, který rázným krokem mířil ke svému kabinetu, který kouzlem otevřel a nechal Lenu vstoupit jako první. Nejistě ho sledovala, jak přešel ke svému psacímu stolu a podal jí několik pergamenů.
"Tohle jsou všechny vaše povinnosti pro letošní rok, rozpisy služeb dozorů první školní týden a famfrpálové zápasy."
Přikývla a chystala se odejít, když si uvědomila, že jí následuje.
Kráčeli vedle sebe tiše a bez řečí. Na chodbách už byla tma a tak si oba svítili hůlkami a jen jejich kroky vyplňovaly ticho.
Leně najednou cesta k její společenské místnosti připadala neskutečně dlouhá a znovu jí začala bolet levá noha, protože si zapomněla všechny lektvary doma. Trochu zpomalila, ale snažila se, aby profesor nepoznal, že kulhá.
Profesor Snape Lenu sledoval koutkem oka a neuniklo mu, že najednou začala napadat na levou nohu a očividně to bylo bolestivé zranění, i když se velice snažila, aby to na ní nepoznal. Mlčel však. "Aurum potestas!" promluvil k obrazu, který se odsunul a odhalil kamennou zeď, která se přeskládala, aby oba mohli projít.
Zmijozelská společenská místnost byla ještě stále plná studentů a hluku, když však dvojice vstoupila, většina umlkla a jak si oba nově příchozí všimli, dokonce mizeli "nenápadně" do ložnic.
Janet, Mimi, Edmund a Louis seděli v křeslech u krbu a ještě stále si nevšimli jejich přítomnosti.
Jak typické. Pomyslela si s úšklebkem Lena a zatoužila být s nimi.
Edmund právě pronesl další ze svých hlášek a celá skupinka vybuchla v hlasitý smích, ani jeden si nevšiml, že se něco změnilo.
"Ukážu vám váš pokoj." Promluvil k Leně.
Překvapeně zamrkala, ale bez debat ho následovala kolem veselé skupinky přátel jednou z chodeb mimo ostatní studentské pokoje. "Haustus animans obitus." pronesl heslo a dveře bez kliky se sami otevřely.
Ustoupil ke zdi, aby mohla projít, ale tato chodba byla úzká, takže i přes jejich snahu se o něho trochu otřela.
"Vaše věci by tady měly být. Dobrou noc slečno."
"Dobrou noc." odpověděla už jen jeho rychle se vzdalujícím zádům.
Zavřela dveře a kouzlem nechala rozsvítit všechny svíce.
Skutečně u postele stál její veliký kufr a vedle přepravka s maguárem a klec, která ovšem byla prázdná.
Předpokládala, že sovu pustila Janet a v duchu jí za tu prozřetelnost poděkovala.
Veliká kočkovitá šelma však byla dost nevrlá, tak dlouho v příliš těsném prostoru, a když uslyšela svou přítelkyni, dala svou nespokojenost hlasitě najevo.
"Omlouvám se, Tante!" Pustila ho rychle ven.
Vyskočil a dunivě zavrčel, pak se však rozhlédl po novém pokoji, ladně přistál v mnohem větší posteli, než měla v původním společném pokoji a pohodlně se uvelebil na zeleném povlečení.
Mávnutím hůlky otevřela velikou šatní skříň a nechala do ní naskládat všechno své oblečení. Pak přenesla učebnice, knihy a školní potřeby na veliký pracovní stůl, ale už se nenamáhala je dál třídit a uklízet.
Zvědavě otevřela další dveře a zjistila, že má dokonce i svou osobní koupelnu. Tohle až uvidí Janet, tak mě zaškrtí! Pomyslela si, ale rozhodla se rovnou svou nově nabytou výhodu vyzkoušet.
Když se konečně rozhodla, vylézt z bublinkové koupele a jen omotaná ručníkem vešla zpět do pokoje, Tante tvrdě spal a pokojem se neslo příjemné teplo z plápolajícího krbu. Bez povšimnutí minula veliké zrcadlo a rovnou se převlékla do noční košile a vklouzla opatrně, aby maguára nevzbudila, pod peřinu.
Jak doufala, čekalo jí deset měsíců klidu, pohody a učení.