close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

24.PdK

28. března 2011 v 13:00 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Stála jsem bezradně uprostřed jeho kabinetu a on se raději otočil zády a prováděl úpravy svých lektvarů, aby se na mě nemusel dívat.
Ještě stále jsem měla přes sebe přehozený pouze jeho plášť. Nevěděla jsem kam jinam jít, když s námi Brumbál skončil a Tichošlápek si odvedl Sophii.
Na jeho poměry byl staroušek víc než rozzlobený. A to především na mě, když jsem mu líčila, jak jsem Voldymu přimíchala jeden z večerů, když mě přišel navštívit do vína nápoj lásky a potom, jak jsem malovala ty dva obrazy a…

Nohy se mi roztřásly a nebyla jsem schopná dál vzpomínat na ředitelův kabinet a to tíživé ticho, které se rozhostilo po mém vyprávění o vraždění v domě McKinonových. Ovšem část, kdy jsem zabila, byla "nedopatřením" vynechána.
Vím, že jsem zbabělec, ale nemohla jsem jinak! Prostě jsem to nedokázala!
A Severus věděl, že jsem v něčem lhala!
"Ty se zlobíš?" zašeptala jsem tiše a pokoušela jsem skrýt třas svého hlasu.
"Měl bych k tomu mít snad nějaký důvod?" Otočil se ke mně a sjel mě pohledem.
V tu chvíli jsem chtěla utéct, ale nedokázala jsem se od jeho očí odtrhnout.
Pomalu ke mně přistoupil a v jeho černých očích byla stále výčitka.
Proč? Nerozuměla jsem tomu pohledu a chtěla jsem to nějak změnit. "Nechtěla jsem ti nikdy ublížit, ale… ale-" Hlas se mi i přes veškerou mou snahu zlomil! Zakryla jsem si tvář a opřela jsem se o jeho hruď.
Avšak vyšlo by to stejně, kdybych hledala útěchu a odpuštění u sochy z kamene!
Ani se nepohnul a očekávané objetí nepřišlo!
Co se stalo?! Ale nahlas jsem neřekla jediné slovo. Jen jsem k němu zvedla třpytící se oči, ale pochopení jsem od něho nedostala.
Pouze chlad a pohrdání!
K čemu mi bylo, že Voldy utekl a Smrtijedi, kteří přežili můj "menší" magický výbuch také povětšinou někam zmizeli?! Zůstala tady po nich jen spoušť ve Velké síni a několik zraněných studentů.
Tenhle zamotaný příběh se totiž začal uzlovat ještě víc!
***
"Proč si tu tak zalezlá jako krtek?" ozvala se Sophie ode dveří se založenýma rukama v bok.
Odpověděla jsem jí zarytým mlčením.
"Hele, tak vylezeš už konečně ty medvědí lasičko?!" Stoupnula si přede mě odhodlaně a rozhodně nevypadala, že by jí to chtělo brzo přejít.
Trochu jsem jí podezírala, že jí poslal Brumbla!
"Nechtěla bys mi laskavě říct, co ti zase vlezlo na mozek?"
"Tak to bych opravdu nechtěla!" odsekla jsem a otočila jsem se na druhý bok, abych se na ní nemusela dívat.
"Tak hele! Nevím, co tě žere, ale jestli v tom má jen jediný prst Severus, tak ať se pomodlí za odpuštění, pač ho stáhnu z kůže."
"On za to nemůže."
"Tak mi laskavě řekni, proč-tohle-děláš?!"
"A co jako?!" vyjela jsem na ní zprudka.
"Už pár dní si nevylezla z tohohle pokoje a nepouštíš k sobě ani Sally! Něco ti musí bejt!"
Mlčela jsem a pokoušela jsem se nevnímat její hlas i přítomnost temných myšlenek, které se mi neustále vracely! Pochopila by to? Byla to moje nejlepší kamarádka, ale tohle by bylo moc i na ní! Natožpak, abych se mohla podívat do očí Sevovi!
Byla jsem vrah!!! A Severus něco musel tušit! Nebo to věděl?! Viděl?!!
Z očí mi vyklouzly dvě horké slané slzy a stékaly tiše po bledých tvářích na polštář, který už tak byl dost slaný nočními nářky! Jenže jsem je už nedokázala zastavit!
"Hope." Posadila se ke mně na postel a pohladila mě láskyplně po vlasech. "Ublížil ti?"
Chvíli jsem nevěděla co má na mysli. "Ne!" zaprotestoval jsem rychle a prudce se posadila. "On by mi nikdy nic neudělal! Ať je sebehorší od začátku byl ke mně ve svých možnostech milý a…
…To já." zašeptala jsem a sklopila hlavu.
Nechápala! A ani nemohla!
Nesmí se to dozvědět! "Jdi pryč!"
"Ale-"
"Prosím jdi pryč a nechte mě teď o samotě!" Pohlédla jsem na ní odhodlaně.
Chvíli váhala, ale poté se s ukřivděným výrazem zvedla a zamířila ke dveřím. "Hope, ať je to cokoli, mě vždycky můžeš věřit! Já tě v tom nenechám!" S tím zmizela na chodbě a po několika vteřinách odezněla i ozvěna jejího hlasu v mé hlavě.
Já a moje hloupé plány na záchranu ostatních, když to ani vlastně často vůbec nechtějí! Celá já!
Rozzlobeně jsem mrštila polštářem proti zdi a shodila tak jednu z lahviček s lektvarem, kterou mi tu nechal Severus! "Kruci!" zaklela jsem. "Musím něco udělat dřív, než se z toho zblázním!
Sally!"
Prásk!
Trochu jsem leknutím nadskočila a otočila jsem se po zvuku. Dřív než stačila skřítka otevřít ústa k pokloně, začala jsem sama, ale dlouho mi můj fortel nevydržel. "Musíme něco udělat." Sesula jsem se bezmocně na postel a složila jsem si hlavu v dlaních.
"Tak jim řekněte pravdu." Přistoupila ke mně Sally a jemně mě uchopila za ruku.
"A co když se to celé ještě víc zamotá?"
Pokrčila rameny. "Vždycky je tady druhá možnost." Usmála se.
Nechápavě jsem povytáhla obočí. "Zmizet je to poslední, co bych udělala!" Vyskočila jsem rozzlobeně. "Musím ho zachránit za každou cenu!" Vrátila jsem se k posteli a opět jsem se posadila. "Jenže jak to mám říct Sophii?"
"Moc času už nemáme." upozornila mě Sally.
A v tom mě to napadlo! Praštilo mě to jako permonická motyka! "No jasně!" vyskočila jsem, jako kdybych dostala žihadlo. "Proč mě to nenapadlo hned?!"
"Sice nevím co, ale asi proto, že jste si nic nepamatovala?" navrhla poťouchle skřítka, ale už jsem jí neposlouchala!
Popadla jsem první hábit, který mi přišel pod ruku, a za běhu jsem si ho přetáhla přes hlavu a zašněrovala. "Ještě boty!" zabrzdila jsem smykem těsně před dveřmi a otočila jsem se v pravou chvíli, protože na mě letěly jedny z kozaček! "Jau!" křikla jsem rozzlobeně, když mě jeden z podpatků zasáhl přímo do žaludku!
"Jejda! Promiňte." Ušklíbla se Sally a v té chvíli mi připomněla jednoho nejmenovaného profesora lektvarů s bláznivým ředitelem školy dohromady!
Neměla jsem však čas.
Rozrazila jsem dveře, za běhu jsem sebrala z poličky malou zamčenou skříňku, přičemž jsem jen okrajově slyšela za sebou tříštění skla a jako splašená jsem se vyřítila na chodbu! Doufám, že se moc nenaštve. Blesklo mi krátce hlavou, ale v tu chvíli jsem měla trošku jiné starosti, protože v tom okamžiku zazvonilo! A kruci! Prudce jsem zabočila do vedlejší uličky, ale někoho předemnou už napadlo tuhle chodbu použít!
Před očima mi tak trocho zčernalo a to kupodivu dřív, než jsem se praštila do hlavy! Hups!
Už zase!!
Ovšem tentokrát jsem nedopadla na tvrdou kamennou podlahu!
I když nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ostatně posuďte sami.
"Hope!"
Tak zrovna tenhle hlas jsem jako na potvoru slyšet nyní nechtěla!
Jeho oči se do mě zabodly jako ostré dýky a pochybuji, že v tom okamžiku neviděl, co mi právě proběhlo hlavou, jelikož v další vteřině mu tvář ztvrdla jako po našem rozhovoru po bitvě s Voldym! Oči stejně skelné a tvrdé jako grafit mě zranily víc než, kdybych dopadla na zem.
Stejně jako před několika dny, kdy jsme se konečně po Brumbálově výslechu ocitli o samotě.
Jenže teď mě držel v náručí a naše tváře se ocitly nebezpečně blízko.
Srdce se mi divoce rozbušilo a všechny plány se v tom okamžení zdály neaktuální, krom jediného! "O… omlouvám se." Sklopila jsem nedobrovolně provinile oči.
Nastalo dlouhé trapné ticho, kdy mě ovšem i nadále jeho ruce věznily ve svém objetí.
Zvedla jsem oči zpět k němu.
Zase ten vyčítavý pohled a já netušila, co jsem provedla!
Jakoby si uvědomil, že je tahle pozice pro nás dva něco jako zakázané ovoce a všude je spousty zvědavých studentských očí, prudce ode mě odstoupil a otočil se k odchodu. Bez dalšího pohledu, bez jediného slova.
"Co jsem udělala?" Chtěla jsem za ním křiknout, ale z mých úst vyšlo stěží slyšitelné zašeptání, které nemohlo být přes hlomoz studentů zachyceno žádnýma lidskýma ušima.
A přesto!
Zastavil se a znehybněl v polovině kroku. Jeho silueta vypovídala jasně o jeho napjetí. Zhluboka se nadechl a než jsem stačila zareagovat, švihnul proti mně hůlkou, kterou neuvěřitelnou rychlostí doslova vytrhl z hábitu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama