close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

23.PdK

27. března 2011 v 13:00 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
"Trošišku" se mi to nějak vymklo kontrole, no! To se stává i v lepších rodinách! Tedy abyste to pochopili, já jsem totiž měla takový dost pitomý plán! Ještě pitomější, než byl kterýkoli dosud zrozen v mé hlavince. Zahrnoval získání důvěry a přízně Temného pána, jak se mi sice podařilo, ale to jsem nepředpokládala, že na mě bude mít takovýhle vliv! Někdo a asi to byl "hodně zlý člověk" na mě přenesl svou negativní moc! "Trochu"! Kdo to asi mohl být???

Sice jsem díky Sally odhalila kouzlo obrazů, ale to, že jsem uhranula Voldyho jedním z kouzel lásky z knihy lektvarů, se kterou jsem se onehdy nudila a donutila ho jít na tenhle ples, mi jaksi-taksi teď bylo na dvě věci!
…ale neptejte se, na které!…
No prostě a jednoduše jsem se sama zahalila svou mocnou aurou slávy!
Ale jedna věc docela pozitivního rázu tady přeci jen byla. Přetrumfla jsem loutkáře!
***
Chvíli jsem se vznášela v lázni ohnivého světa vody a vedle mě se objevila černá panterka a hnědá klisna.
Po několika nekonečně dlouhých vteřinách jsem si uvědomila, že se jaksi jejich barva mění a potom mě něco zalechtalo na tváři, ramenou a zádech.
Očista!
Probleskla kolem nás čtvero myšlenka a potom mě zalil pocit tvrdého sucha!
No jinak to popsat nedovedu!
Ležela jsem na kamenné podlaze. A úplně nahá! A nebyla jsem sama!
Jediné štěstí snad bylo, že mě zakrývaly neskutečně dlouhé vlasy. Zamrkala jsem a první co jsem spatřila, byla sněhobílá kobylka načechrávající si křídla a bílá panterka mžourající na mě modrýma očima a olizující si pracku a pokukující po Sophii ležící kousek vedle mě ve stejném rozpoložení.
Na okamžik jsem se zamyslela. To kouzlo bylo asi trochu silnější. Ten bláhový, mírně přitroublí úsměv se mi odrazil i na tváři.
Ucítila jsem něčí dotyk a vzhlédla jsem.
Nade mnou se skláněl Severus. Přehodil přese mě svůj plášť a vzal mě do náručí. Ovinula jsem mu ruce kolem krku a přitulila se. "Ty se na mě už nezlobíš?" zašeptala jsem trošku hloupě.
Neodpověděl a postavil se.
"To tedy ne!" zasyčel výhružně Voldemort.
Taky musí všechno zkazit!
Tasil hůlku a mířil na nás.
Kouzlo asi vyprchalo.
"Za tohle mi zaplatíš!
Avada-"
Proč asi svoje kouzla smrti v přítomnosti cizích skřítků černokněžníci nedokončí? Proběhlo mi hlavou, když Voldík přelétal Velkou síň jako vystřelený z praku. Trochu jsem bolestivě nakrčila tvář, když proletěl jedním oknem, které mu stálo v cestě do zimní noci.
A aby toho nebylo málo Angela a Diabol posměšně zaštěbetaly na celý hrad!
Kdo by se nevydržel nesmát?!
No samozřejmě všichni kromě mě a Sophie! Jak jinak?!
Vyklouzla jsem Sevovi z náruči a obě jsme přeběhly k vysklenému oknu.
Pán všeho pozemského zla se právě za pomoci svých poskoků sbíral ze země a nyní i on vypadal trochu jak po očistě.
Spadl totiž přímo do kupy odklizeného sněhu z nádvoří!
"Tohle mi zaplatíte!"
Z hradu a od brány se hrnulo na desítky bystrozorů a dalších čarodějů.
"Juj!" zakryla jsem si rukou ústa v posměšku.
Sophie do mě šťouchla loktem. "Už se bojíme, co."
Jakmile jsme se na sebe ale podívaly, vybuchly jsme obě smíchy.
Brumbál a všichni ostatní na nás koukali jako vyvorané myši!
A jestli nevíte, jak taková vyvoraná myš vypadá, tak se někdy koukněte do zrcadla, až vám zase někdo řekne, že jste tupí jako trollové!
Při představě připodobnění k roztomilým hlodavcům jsem se neudržela a vyprskla jsem ještě víc, i když jsem se hodně snažila!
Vážně!
Jenže, kdo by takový "malý" prohřešek neodpustil dvěma "roztomilým" a ještě k tomu "půvabným vílám"?
Hm. Tak nic!
"Ty máš takový štěstí, Hope!" Zavrtěla nechápavě hlavou a mrkla na svou kočičí patronku.
Pokrčila jsem rameny a nevině se usmála. "Oheň a voda." odpověděla jsem neurčitě.
Nebudu tady líčit, jak naštvaně nám spílali a vykládali nám něco o morálce a slušnosti k bližním, jako bychom to sami nevěděly. Nakonec si nás vzal na mušku říďa a pěkně nám vyčinil! To byste do něho vážně neřekli, jaká dokáže bejt svině! A ještě k tomu o Vánocích, Santa jeden lakomej…senilní! No a jakoby toho na nás nebylo málo, ještě si nás každou zvlášť odvedl Tichošlápek se Sevem.
Dalo nám dost přesvědčování a zapřísahání, až nám zbělely klouby na ukazováčku a prostředníčku zkřížených za zády, že jsme celou dobu věděly, co děláme a že to nešlo jinak, že by potom oba umřeli a že by nám pukla srdce!
Tak trochu jsme obě lhaly, ale šlo tady přeci o jejich životy! No ne?!
Zatloukat, zatloukat, zatloukat! Ještě, že si pamatuji takové kraviny, jako lektvary lásky!
Ale ne to přeháním! Opravdu je milujeme. Oba. A moc. Otázka je, jestli i oni nás.
Jenže u mě to takhle šťastně končit nemůže. Co byste z toho potom měli… no a co potom mi se Sophií! Žádná zábava ani legrace, žádné vzrůšo! To by bylo na h…! houby!Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama