close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

16.PdK

23. března 2011 v 14:00 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Je těžké rozdělit jednu kapitolu :)

Černej strach a černý snění,
černý prádlo v zatemnění,
černej klín a černý boty,
černý víno do němoty.
-------------------------------
Byla to moje chyba! Všechno! Sny se rozplynuly stejně jako nestabilní hmotné tělo démona. Zůstala jsem ležet v posteli s nebesy a hleděla jsem na tmavě modrý baldachýn nad sebou jako na noční nebe bez hvězd. Všechna světla zhasla!
Aniž bych si to více méně uvědomovala, po tvářích mi začaly stékat horké slzy. Zamrkala jsem a ani jsem se je nenamáhala stírat. Vstala jsem a začala se oblékat. Svázala jsem si vlasy do uzlu a přehodila jsem si přes sebe otcovu bundu, která byla v jedné ze skříní.
Nevím, kam jsem vlastně chtěla jít, ale rozhodně jsem nemohla zůstat tady. Ač jsem se sotva držela na nohou, vyklopýtala jsem do vedlejšího pokoje a málem jsem se zhroutila, kdyby mě nezachytily čísi ruce. "Pusť mě!" Pokusila jsem se vytrhnout, ale se slábnoucí silou jsem sotva mohla obstát. Sesunula jsem se na kolena a zakryla jsem si rukama tvář.
"No tak vstaň!" okřikl mě.
Nepohnula jsem se.
Sehnul se ke mně, aby mě vytáhl na nohy, ale vyškubla jsem se. "Proč jsi neodešel?! Nech mě na pokoji! Nic pro tebe neznamenám, tak proč by ses semnou dál špinil?!" vykřikla jsem ochraptěle a vzdorně k němu vzhlédla uslzenýma očima.
Jeho tvář byla kamenná, ale oči ne! Zhluboka se nadechl a vytáhl mě na nohy. "Možná, že si o sobě myslíš příliš mnoho." pronesl ledovým hlasem.
"Tak proč to děláš?!"
"Sám nevím." Vyzvedl mě do náruče a chtěl mě zanést zpět do postele.
"Ne. Nechci tam." Zastavila jsem ho.
Pohlédl na mě. V jeho očích byly výčitky, které ovšem rychle zakryl lhostejností a pohrdáním.
Přiznávám se, že to bolelo. Moc!
Odvrátila jsem zpola tvář a zavřela oči, z nichž stejně proklouzly dvě slané slzy hořkosti a stékaly tiše po tvářích.
Posadil mě do křesla a přezíravě se odvrátil.
Nemohla jsem dál! Zachytila jsem jeho ruku. "Já to přeci nechtěla."
"Vskutku?!
A co?
Lhát o tom, kdo jste? Nebo o tom co tady máte dělat?" Z jeho hlasu čišel chlad… a bolest!
"Tak to ne-"
"Není?
Ne? To bylo vlastně jen zamlčení pravdy a to je něco úplně jiného, že!?"
Nebyla jsem schopna odpovědět. Jen jsem vrtěla hlavou a pokoušela se zadržet vzlyky. Cítila jsem všechny jeho pocity! Všechny emoce, bolest, lásku,… Nemohla jsem to unést! Všechno to co on skrýval za maskou lhostejnosti a povýšené ironie jsem cítila já! "Přestaň. Přestaň prosím." šeptala jsem. "Vím-"
"Co?!
Víš co?!
Jaké to je, když někomu věříte a on vás podvede s prvním hejskem, na kterého narazí?! Jaké to je trpět při pohledu na umírající milovanou osobu?! Jaké to je vědět, že budeš muset odejít?!
Ne! Nic nevíš." syčel mi zlostně do obličeje.
Polkla jsem a donutila se odvrátit tvář, ač jsem přes slzavou clonu stejně nic neviděla.
Nemohla jsem už déle snést ty myšlenky, jeho pocity, jeho bolest!
Chvíli na mě pohrdlivě shlížel a potom se otočil a chystal se odejít.
Vrhla jsem se k němu a padla před něho na kolena. "Ne. Prosím!
Miluju tě!…To bylo to jediné, proč jsem to všechno dělala a proč jsem tady… a všechno po tom souboji to jsem nebyla já. Byl to ten démon! Věř mi… prosím."
Sehnul se ke mně a zblízka mi pohlédl do očí. "Chtěl jsem ti věřit, ale sama si mě přesvědčila, že to byla chyba. Možná, že ten démon se mi líbil víc."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama