close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

10.PdK

18. března 2011 v 19:06 | SandraP |  Povídka HP (SS a SB) - Princ dvojí krve-dokončeno
Co nejtišeji jsem otevřela a naznačila Tichošlápkovi, že i on má zůstat potichu. Rozhlédla jsem se po místnosti, ale nikdo tady nebyl. Oddychla jsem si, že se ještě nevrátil, protože byla jen minimální pravděpodobnost, že by už spal. Vešla jsem do dalšího pokoje s Tichošlápkem v patách a sundala si špinavý a mokrý plášť.
"Kde si byla?" ozval se z křesla tichý hlas, až jsem nadskočila dva metry do vzduchu.

Špatné svědomí!
Černý pes se hlasitě a dost zuřivě rozštěkal.
Severus vyskočil s hůlkou v ruce.
"Dost! Přestaň štěkat ty pako!" Praštila jsem psa po čumáku a stoupla si před něho. "Byla jsem se projít." odpověděla jsem a vyhýbavě odvrátila oči.
Tichošlápek nevraživě cenil zuby a tiše vrčel.
"Řekla jsem, abys toho nechal!" okřikla jsem ho, částečně, abych se nemusela dívat na Severuse.
"A co má být tohle." Ukázal na psa.
Jízlivě jsem se na něho podívala. "To je pes."
"To vidím a co tady dělá?"
"Sedí a vrčí na tebe." Otočila jsem se k němu zády, abych se zbavila i ostatního svrchního mokrého oblečení bez hledu na ty dva.
"Myslíš, že si můžeš dělat, co chceš?" Obrátil mě k sobě.
Pes po něm zuřivě chňapl.
"Tichošlápku nech toho!" odstrčila jsem je od sebe a odtáhla psa na druhou stranu místnosti.
"To jméno si mu dala ty?!"
"Ne! Tak se pojmenoval sám!" odsekla jsem naštvaně. "A přestaň mě laskavě vyslýchat! Tobě se rozhodně z ničeho zpovídat nemusím a vůbec ti není nic do toho co, kde a s kým dělám!"
Chvíli to vypadalo, že na mě začne křičet, ale potom se sebral a odešel.
"Severusi." Vyběhla jsem za ním, ale bouchl dveřmi a byl pryč. Otočila jsem se vyčítavě na očividně spokojeného Tichošlápka. "Vidíš, co děláš?!"
V mžiku se proměnil. "Nevím, co ti na něm záleží." Přistoupil ke mně a chytil mě zezadu kolem pasu. "Je to idiot a-"
Nenechala jsem ho dokončit a prudce jsem se k němu rozzlobeně otočila. "Co si myslíš, že děláš?!"
"Co asi?" přistoupil ke mně a znovu mě objal.
Začala jsem se bránit, ale chytil mě pevněji a náhle mě políbil.
Někdo otevřel.
Vší silou jsem ho od sebe odstrčila a otočila se.
Severus tam stál, jako by ho polili ledovou vodou z jezera.
"Já ti to vysvětlím." Pokusila jsem se bránit.
"Nic říkat nemusíš." řekl ledovým hlasem a namířil na Tichošlápka hůlkou. "Vypadni!" zasyčel skrze zaťaté zuby.
Druhý muž vytáhl také hůlku.
"Nechte toho!" Postavila jsem se mezi ně, ale jako by mě neviděli, neslyšeli.
Oba mě jediným bezeslovným kouzlem odhodili za dveře, které se s bouchnutím zavřely.
"Severusi!" vykřikla jsem a vrhla se zpět.
"Tohle je jenom mezi námi." Uslyšela jsem Severuse zpoza zamčených dveří a potom ránu, jak kouzlo něco roztříštilo.
Zabušila jsem na dveře. "Přestaňte!" No asi bych docílila stejného efektu, jako bych křičela jen na ty dveře.
Další rána!
Vrhla jsem se chodbou zpět k Vstupní síni a nahoru po schodišti a chodbou k ředitelně. "Citrónové pralinky!" křikla jsem už v polovině chodby a po dvou vyběhla pohyblivé schodiště a bez dechu rozrazila dveře.
Ředitel seděl u stolu, naproti němu stála jeho zástupkyně a kolem postávalo několik dalších lidí, které jsem neznala. Když jsem tam vpadla jako velká voda a nemohla popadnout dech, všichni na mě zírali jako na šílence! Tak to koukali na toho nepravého.
"Rychle!" vysoukala jsem konečně ze sebe, když jsem se trochu vzpamatovala. Rozhodně nejsem stavěná na překážkové běhy po nocích! "Se…Severus…s Tichošlápkem! Chtějí se zabít!"
"Kde?" Vyskočil Brumbál.
"V pokoji." vydechla jsem a vyčerpaně jsem se zhroutila na zem. Zpod krku mi vytékal sílící pramínek krve. Začalo mi nepříjemně hučet v uších a před očima jsem měla temno.
"Postarejte se o ní, Minervo." Slyšela jsem ředitelův hlas z dálky. "Vy ostatní za mnou!"
Zahalila mě prázdnota!
"Hope.
Hope, slyšíte mě?
No sláva." Podepřela mě zástupkyně a opřela mě zády o zeď.
Zasténala jsem a dotkla se zátylku. Znovu jsem vykřikla, protože ta bolest byla nesnesitelná!
"Jak se cítíte?"
"Kde jsou?" Postavila jsem se místo odpovědi namáhavě na nohy a zachytila se okraje dveří.
"Nebojte se, oni se o ně postarají." Snažila se mě utišit profesorka a posadila mě na vyčarovanou pohovku.
O tom jsem však silně pochybovala. "Sally!"
Skřítka se ke mně hned přemístila. "Co se-"
"Řekni těm cvokům, že umírám!"
Skřítka vytřeštila oči, ale potom rychle zmizela.
Tak to by bylo! "Přeci je nenechám se zabít." vysvětlila jsem nechápavé profesorce a opřela jsem si hlavu o opěrku lenošky.
Bylo mi strašně zle! Vůbec jsem si nepamatovala, kdy mi bylo takhle špatně! Jako bych v žaludku měla deset skákacích míčků a ty se odrážely od stěn sem a tam! V hlavě skupinu pracovitých permoníků, kteří mi bušili okovanými kladivy zevnitř do lebky! Celého mého těla se zmocnil třas, a přesto horkost mě polévala, až mi na čele vystoupil studený pot. Krev se mi hrnula do hlavy a bušila ve spáncích. Srdce jsem najednou cítila až v krku a hrudník se mi sevřel úzkostí! Zasténala jsem náhlým přívalem bolestí.
A najednou jsem byla zase v Severusově pokoji. Všechno bylo trochu rozostřené a jako by v mlze. Hlasy kolem se zdály jaksi tlumené a přicházející z veliké dálky. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala a uvědomila jsem si, že celou scénu pozoruji z ptačí perspektivy.
Proti sobě, každý v jiném koutě stál Severus a Tichošlápek. Oba dost pošramocení a rozzuřeně se vzpouzeli poutům, která na ně uvrhli okolostojící. Brumbál stál mezi nimi a hlasitě jim spílal, když se u něho zjevila s tichým pufnutím Sally.
Zhroutila se na kolena a hlasitě sténala a plakala. Drobnýma ručkama se tahala za dlouhé špičaté uši a hlavou mlátila o podlahu.
Dokonalá herečka. Usmála jsem se obdivně.
"Má paní! Má ubohá paní!" Vrhla se k Severusovi a chytila ho za hábit. "Ubohá slečna! Kdo jí to jen udělal?!"
To už by stačilo.
"Co se děje Sally?" Přispěchal k ní Brumbál.
Skřítka k němu zvedla zarudlé oči. "Umírááá!!!" zakvílela. Opět se vrhla k osvobozenému Severusovi, který nejméně o tři odstíny zbledl.
Tak to už trochu přehání!
"Pomozte jí! Pomozte jí! Ona vás potřebuje!"
Takhle jsem to přeci nechtěla! Když v tom mě doslova praštila pravda pochopením a já si uvědomila tu strašnou chybu, kterou jsem jaksi nedopatřením dopustila! A totiž, že jsem zapomněla ubohé skřítce všechno vysvětlit a říci jí, že mi ve skutečnosti nic není!
I když teď asi dva metry nad zemí jsem o tom jaksi začínala pomalu ale jistě pochybovat!
Severus se bezhlavě vrhl ke dveřím a zmizel na chodbě.
Brumbál samozřejmě za ním!
Ten aby někde náhodou nechyběl!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama