close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Někdo musí zemřít

25. února 2011 v 23:08 | SandraP |  Severus Snape povídky z jedné kapsy
poznm. autorky: na motivy původní pohádky bratří Grimmů Kmotřička Smrt (přepracovaná česká pohádka Jana Drdy - Dařbuján a Pandrhola).
Hlavní postava vymění svůj život za život někoho jiného.
Neslibuji, ale možná bych mohla někdy v budoucnu dojít k přepracování a z jednorázovky udělat dloooou kapitolovku, ale jen pokud to někdo bude chtít číst Nevinný

*******
Věděla, že tato chvíle musí dříve nebo později přijít. Že je nevyhnutelná. Uvědomila si to ve chvíli, kdy započala se svým konáním. Ve chvíli, kdy vstoupila do začarovaného domu uprostřed Godrikova Dolu a poté na loď mířící vstříc rozbouřeným vlnám Severního ledového oceánu. Ve chvíli, kdy vkročila na kamenný ostrov plný strachu a hrůzy, zpečetila svůj osud. Svůj život.
A za co?! Za lásku? Pro přátelé? Kvůli lidem, kteří jí milovali i nenáviděli?! Pro ty lidské nevděčníky?!
Do dnešního dne v ní ještě hořela slaboulinká jiskřička naděje. Naděje, že nalezne způsob jak Zákon obejít. Nic takového však neexistovalo! Nebyla silnější moc! Avšak její život bude vykoupením za životy ostatních, kteří měli v minulosti i v budoucnu zemřít.
Byla to strašlivá Boží daň, jenž přijmula pokorně se svým rozhodnutím pomoci a zachránit ty, jež tolik milovala.
Nikdo nevěděl! Nikdo nepomyslel!
Smutnýma kočičíma očima pohlédla plna strachu na dřevěné nástěnné hodiny se zlatými ručičkami, které jí nemilosrdně odčítaly minuty jejího krátkého života. Zbývala necelá hodina! Až s hrůzostrašným klidem se oděla v jednoduché dlouhé bílé hedvábné šaty, před velikým benátským zrcadlem si rozpustila ebenové kadeře, stékající jí jako vodopády po zádech, na toaletní stolek odložila všechny své honosné šperky a ozdobila se pouze stříbrným křížkem a snubním prstenem se třemi blyštivými diamanty. Poté otevřela perletí bohatě zdobenou šperkovnici, ve které na temně modrém axamitu spočíval na zlatém řetízku veliký medailón a zlatý prsten s černým kamenem. Když šperky brala do svých štíhlých bledých prstů, ruka se jí nepatrně zachvěla.
Musí to udělat!
Pomalu přešla do vedlejšího pokoje a naposledy přistoupila k dětské postýlce, ve které klidně spali osmiměsíční dvojčata.
Po tváři jí začaly nezadržitelně stékat slzy, ale přes rty se nevydral jediný vzlyk. Opatrně položila šperky vedle svých dětí a sklonila se nad ně, aby jim mohla vtisknout poslední polibek na rozloučenou.
S tváří bělejší než-li stěny pokoje, smáčenou slzami, sešla dolů a vstoupila do manželovi opuštěné pracovny.
Místnost byla bez oken. Temná. Stejně černá jako její myšleny. Byla přeplněná vysokými policemi knih a starobylými pergameny, které sahaly až ke stropu. Uprostřed stál veliký mahagonový stůl s kotlíkem na kahanu, množstvím baněk a zkumavek a změť pergamenů, pokrytých jeho drobným písmem.
Několika rychlými kroky přeběhla laboratoř ke skříni za stolem a prudce jí otevřela.
Nehledala dlouho. Věděla až příliš dobře pro co přišla.
Malá průhledná, pečlivě uzavřená lahvička s temně purpurovou tekutinou stála v polici s jedy.
Bez zaváhání jí ukryla ve své drobné dlani, stejně tak i umě zdobenou rukojeť stříbrné dýky.
Než-li však za sebou pečivě zavřela dveře, položila na stůl dopis s jeho jménem, ve kterém mu vše přiznala, vysvětlila a dala sbohem s prosbou za odpuštění.
Když stanula konečně před domem v osamělém nočním tichu, ozářená hvězdami a srpkem ubývajícího měsíce, vítr jí chlácholivě vysušil slzy a šum křídel vytrhl z letargie a vzpomínek.
Na věži vzdáleného kostela odbylo půl dvanácté.
Na silnici zazvonila koňská kopyta a ze stínů staletých lip vyšel sněhobílý kůň. Pomalu přistoupil k ní a tiše zaržál.
Naposledy pohlédla na svůj dům, v němž prožila tolik překrásných a přeci bolestných a vyčerpávajících let. Roků v předstírání a lžích, aby skryla své počínání. Přesto toho muže milovala i s jeho chybami. Tolikrát se bála, aby jí neodhalil a nezastavil! Nyní si však přála opak!
Vyšvihla se koni na hřbet. Nedokázala však pegase pobídnout k letu! Z očí se jí znovu začaly řinout slzy a smáčely sněhobílou koňskou hřívu při vzpomínkách na manžela.
Nechce odejít! Nemůže přeci opustit své děti! Svého milovaného muže! Co si bez ní počnou?! Co jim otec řekne až se budou ptát po matce? Že je opustila kvůli jiným? Kvůli štěstí ostatních a je nechala samotné? Ne! Ona nemůže odejít! Jak jen mohla něco takového učinit?! Už už se chtěla vrhnout zpět, ale pegas se najednou rozeběhl a po třech cvalových krocích se jediným ladným skokem ocitl ve vzduchu, jako by vycítil její myšlenky. Zamával ohromnými křídli a jako šíp vyrazil k severu.
"Né!" zasténala zoufale a pevně objala koňskou šíji, skrývajíc tvář v jeho hřívě a tlumíc své srdceryvné vzlykly.
Lásko moje odpusť! Odpusť prosím!
Narovnala se a pohlédla do hlubiny pod sebou. Při tom pohledu si přála, aby tento let nikdy neskončil! Navždy toužila splynout s povětřím, spočinout v objetí větru a na věčnost prožívat volnost nebes.
Žel jen pár minut prchavého zapomnění jí krutý Osud dovolil prodlít a hodiny se zlatými ručičkami stále tikaly a největší z nich oznamovala blížící se konec.
Pohlédla na nesmírnou černou dálku jezera v němž se vzhlížela noční obloha jako v obsidiánovém zrcadle, na rozlehlou šíři lesa a temně se rýsující věže hradu proti nebi, se zářícími okny.
Opuštěně stanula na cimbuří nejvyšší z věží a mlčky sledovala s tichým žalem vzdalující se bílou skvrnu.
Přes sametově hebké světlounce růžové rty zašeptala magická slova kouzla a mávla bílou hůlkou k nebi nad svou hlavu.
V tom okamžiku z jejího konce vystřelily k obloze dva přízračně zelené paprsky a rychle se zformovaly do hrůzostrašného tvaru umrlčí lebky s ústy dokořán, v nichž se odporně kroutilo a svíjelo hadí tělo.
Strašidelné zjevení zůstalo výhružně viset ve vzduchu nad věží a ozařovalo scenérii pod sebou.
Pomalu se otočila, s pohledem upírajícím na Zapovězený les před sebou v nesmírné hloubce a opatrně vystoupila na kamenný ochoz. Od bezedné propasti jí dělil jediný krok.
Najednou se všude kolem hradu rozhostilo nepřirozené tíživé ticho. I vítr najednou ustal a šum křídel nočních ptáku zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.
Mezi stromy se mihl stín!
Na prostranství oddělující hrad od lesa vystoupil černý okřídlený kůň s povislými blanitými křídly. Jeho rudé démonské oči, jako by v podivné tmě, jenž náhle zakryla svými havraními křídly oblohu a hvězdy s lunou, zářily. Na testrálovi seděl jezdec zahalen v kápy, která povlávala v neexistujícím větru.
Mladá žena z dvojice nemohla odtrhnout vyděšené oči. Ze staženého hrdla úzkostí se jí vydral bolestný sten a naplnil tiché noční pozemky a chodby hradu. Její hlas se nesl násoben ozvěnou kamennými chodbami jako křik divokého umírajícího vlka.
Nepohnula se však! Pohledem ulpívala i nadále jako zhypnotizovaná na třpytivém, srpovitě zahnutém ostří kosy. Podvědomě sevřela levou rukou stříbrný křížek na krku a bezhlesnými rty šeptala modlitbu.
Půlnoc se blížila.
Tik-tak…tik-tak…tik-tak…rozléhalo se domem a velká zlatá ručička se opět s děsivou pravidelností pohnula.
Jako ovládaná cizí mocí, povolila svůj stisk na svatém symbolu a sáhla po dýce u pasu.
To už byl testrál u paty hradu a sesedaje, zamířil černý jezdec po kamenném schodišti k mohutné kované bráně.
Věděla, že zámky tu strašlivou bytost nemohou zastavit. Ani ty magické!
Na točitých schodech do věže zazněly naléhavé hlasy a dupot několika párů nohou.
Pomalu se otočila, svíraje pevně v jedné ruce dýku a v druhé otevřenou lahvičku s nejprudším jedem, až jí klouby na rukou zbělely námahou. Srdce cítila až v krku jak zběsile tlouklo a na čele jí vystoupily krůpěje studeného potu. Nepatrně se chvěla.
V další chvíli se dveře rozlétly tak prudce, že s hlasitým třeskem vylétly z pantů a dopadly na zem.
Nestála v nich však toliko očekávaná "osoba", která přijela na koni smrti z temného lesa, ale na ochoz se vyhrnula skupina mužů a žen v černých i tmavě modrých hábitech.
Nebyla však překvapená. Čekala, že přijdou. Pozdě však! Příliš pozdě! Ach. Bože odpusťte mi!
"Nedělej to!" Zazněl do ticha příliš známý milující hlas.
Najednou se mu toužila znovu vrhnout do náruče a plakat, tisknout se k jeho hrudi a šeptat mu všechno, co udělala.
Jak vyměnila svůj život za život své sestry, zachránila Lili a Jamese a společně se Siriusem je ukryla v Zapovězeném lese v Bílém domě! Říci mu, že nikdo z jejích přátel není mrtví a že žijí! Žijí a Brumbál bude taky! Už navždy!
Dříve než-li to mohla učinit se mezi skupinou objevila znenadání, jako by se zhmotnila ze vzduchu bytost v černé kápy, hluboko stažené do tváře.
Zavládlo hrobové ticho.
Při té myšlence se chtěla rozesmát. Hrobové ticho! Nebyl to však veselý smích, ale smích při kterém běhá mráz po zádech.
Věděla, že nikdo z jejích zachránců se nemůže ani pohnout. Pomoci jí! Jen se bezmocně dívat, jak pomalu zvedá dýku a polévá její blýskavé ostří purpurovou tekutinou.
Jezdec postoupil těsně k ní a rukou kostlivce jí strhl z krku stříbrný křížek, který v další chvíli zmizel za okrajem římsy!
Zadržela výkřik.
Ruka Smrti jí pevným stiskem sevřela zápěstí.
Z prstů se jí vysmekla prázdná lahvička a s třeskutou ránou se rozlétla na tisíc kousků.
Jediným trhnutím jí obnažila zápěstí.

Tik-tak…tik-tak…tik-tak…tik-tak…zlatá ručička se naposledy pohnula. Bim-bam…
Z hradních hodin se ozvalo první odbíjení zvonu.
Půlnoc!
Pevně zavřela oči a v duchu odpočítávala.

Bim-bam…bim-bam…bim-bam…bim-bam…bim-bam…znělo domem jako klinkání umíráčku.

Smrt nad ní nečině stála, sledovala jí prázdnými očními důlky a svým kouzlem spoutávala kouzelníky stojící kolem.
Mohli jen přihlížet!
Celou hrůznou scénu ozařovalo Znamení Zla.
Sedm. Odpočítávala v duchu a pevně semkla víčka, připravena smrtonosné ostří spojit se svou krví.

Bim-bam…bim-bam…bim-bam…bim-bam…z dětského pokoje zazněl srdceryvný dětský pláč.

"NÉÉÉ!!!" Protrhl najednou zoufalý výkřik nesnesitelné ticho, naplňované posledním odbíjením.
Stačila otevřít oči a vidět Severuse, jak se vymanil kouzlu a vrhá se k ní.
Tuto noc, v tuto chvíli a na tomto místě musel dnes někdo zemřít! Zemřít za všechny vysvobozené a zproštěné smrti a vykoupit tak svým životem, životy ostatních! Zaprodala svou čistou neposkvrněnou duši, aby vyvážila duše těch ostatních. Netušila však, že je to málo a lásky nestačí polovina!
S hrůzou viděla, jak mu ostří vyražené dýky protíná kůži na bříšcích prstů a dýka odlétá někam ke zdi, kde z kovovým zadrnčením dopadla na kamennou podlahu.

Bim…
To už však slyšela jen z dálky. Vnímala jen jeho!
Jed okamžitě pronikl do těla, smísil se s krví a proudil s příšernou rychlostí k srdci.
Podlomily se mu nohy, ale v poslední chvíli zmírnily jeho pád její ruce a on spočinul v jejím láskyplném náručí.
Ani jeden necítil chlad kamene.
Jejich oči se střetly.
Jeho temné černé hlubiny začaly ale rychle pohasínat!
Cítila jak jí umírá v náručí! "Prosím né!" zasténala zoufale a přes slzy deroucí se jí do smaragdových očí se snažila proniknout do jeho mysli. "Ty ne!" Zoufalství, jenž jí naplnilo bylo horší než strach smrti, kterou očekávala tak dlouho.
Strašlivá bolest v hrudi jí nedovolovala se pohnout nebo vydat jakýkoli lidský zvuk. Zatemňovalo jí to zrak i mysl a dohánělo k šílenství!
Zavyla jako divoké zvíře a poslepu kolem sebe zašátrala po dýce. Přes slzy neviděla, jak kostlivcovi prsty dýku posouvají k ní. Sevřela její chladné ostří ve své horké dlani a v okamžiku vpustila do svých žil prudký jed.

…bam! Dozněly hodiny v ložnici a zastavily se!

Trvalo to pouze chvíli než bolest ustoupila a zahalila jí tichá temnota, rychle se měnící v bílou vířící mlhu milosrdné smrti.

"Lásko moje!" sevřel jí ve svém náručí.
"Ach. Severusi odpusť mi prosím!" Rozvzlykala se na jeho hrudi, pevně ho objímajíc. "Co jsem to jen udělala?!"
"Už je dobře lásko." Hladil jí láskyplně po vlasech. "Už nás nikdo nerozdělí. Už nikdy!"
"Ale…ale co naše děti?" Zavzlykala zoufale žena.
"Ty jež si zachránila budou dobrými rodiči." Pousmál se, vzal jí za ruku a společně zamířili za jasným bílým světle Brány…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama