Kolem domu se mihl stín! Ukrytý pod rouškou temné noci, kdy říční mlhy zakrývaly jakýkoli možný výhled, se pod černým pláštěm dostal nepozorován až k terase.
Všichni v domě už dávno spali a nikdo by v tomto počasí ani psa nevyhnal.
Jakoby nezvaný návštěvník znal poměry v této čtvrti bohatých politiků, zbohatlíků a nižší šlechty.
Domácí mazlíčci spali v teplých pokojích a pracovnách svých pánů a paní a nikdo neměl ani tušení, že dnešní noci se v jejich okolí děje cosi nepatřičného.
Zahalená postava se zastavila na druhém schodu, vedoucím na terasu a jako by zmožena nesmírnou únavou, opřela se o mramorové zábradlí a nepatrně po něm sklouzla o coul níž. Skoro splynul s houstnoucí tmou, ale nenadálé hlasy, zaznívající dosti tlumeně z mlhy jí donutily sebrat zbytky ubývajících sil a dovrávorat k proskleným dveřím terasy.
Klika cvakla a spíše vahou těla se veřeje otevřely dokořán a vpustily neznámého dovnitř.
Kvůli tomu ovšem ztratil rovnováhu a v pádu mu nezabránil ani malý stolek s vázou, stojící opodál.
Tichým domem, naplňovaným pouze pravidelným odtikáváním hodin a oddychováním spících, se rozlehl třesk skla.
V patře se rozštěkal pes.
Schodiště osvětlila světla a tichý ťapot psích pacek se vkradl do obývacího pokoje, kam za okamžik proniklo i ostré elektrické světlo.
"Probůh!" vykřikl přidušeně polekaný ženský hlas a něco dopadlo na parkety.
Mladičké ženě v dlouhém bílém županu s kudrlinkami ořechových vlasů spadající jí přes ramena a do očí, se naskytl vskutku žalostný a vyděšení hodný pohled.
Otevřenými skleněnými dveřmi se do domu kradl lezavý chlad a vlhkost. Noční vítr, který se zvedl, ukořistil zelené závěsy a čerstvé květiny ležely uboze v kaluži rozlité vody a blyštivých střepů. Na nich jako poraněný pták nehnutě spočíval černovlasý muž v mokrém potrhaném a špinavém plášti.
Bosé nohy přeběhly rychlostí blesku místnost.
Opatrně poklekla u muže, který sebou při jejím dotyku trhl a pokusil se dosti neúspěšně zvednout. První, čeho si všimla byla krev mýsící se s vodou z rozbité vázy, které rychle přibývalo. Odhrnula mu vlasy stranou a jen silou vůle zadržela zasyknutí.
Bylo to vážné, hodně zlé!
Byl ošklivě poraněn na krku a pobledlé pohublé tváři.
Schody zavrzaly.
"Co se děje?!" Ve dveřích se objevil asi desetiletý světlovlasí chlapec a protíraje si rozespalé šedé oči, zamžoural do příliš oslňujícího světla. Jakmile však spatřil neznámého muže, okamžitě ožil a přeběhl pokoj k nesourodé dvojici.
"Neokouněj a rychle zavři ty dveře!" okřikla ho polohlasně žena a pokusila se pomoci muži na nohy.
Chlapec bezeslova uposlechl a poté přiskočil ženě z druhé strany na pomoc.
Nebylo to dvakrát snadné!
Muž jen stěží udržel vědomí, ale díky několikadennímu strádání pozbyl velkou část své někdejší váhy.
"Kdo to je?" Na schodišti se objevily dvě stejně staré dívky v nočních košilých.
"Neptej se a pojď nám pomoct!" zaprosila naléhavě žena.
Vyšší tmavovláska nejistě sešla k trojici a převzala část chlapcova břemene.
Za společných sil zraněného dopravili do jednoho z pokojů a uložili ho do rozestlané postele.
Dole se rozezněl alarm jako na poplach, což opět vydráždilo psi!
"Do postelí a zhasnout! Nikdo z vás ani nemukne!" přikázala rozhodně žena a vyběhla z pokoje. Ještě se rychle vrátila do obývacího pokoje, kde na zemi ležela její hůlka a jediným mávnutím nechala zmizet nepořádek.
Hluk venku zesílil.
Rozeznala několik kleteb, jak se marně pokoušeli dostat přes ochranou bariéru.
"Co se děje? Kdo je tam?" zeptala se a opatrně vyhlédla oknem skrz záclonku vedle dveří.
Před brankou stálo několik mužů v temně fialových uniformách.
"Tady bystrozorové madam. Honíme uprchlého zločince." odpověděl jeden z mužů.
Žena otevřela, ale nehodlala je za žádnou cenu vpustit dovnitř. "Omlouvám se pánové, ale už jsem spala. Doufám, že máte dobrý důvod k tomuto chování." Pohlédla na ně podrážděně a upravila si župan. Dala tak prostor dvěma velikým psům, aby se kolem ní prosmýkli a výhružně zavrčeli. "No tak!" okřikla je naoko přísně. "Ještě jednou promiňte, ale pochybuji, že by se do tohoto domu dostal jakýkoli cizí člověk. Doufám, že jste si vědomi, kde se necházíte?" Přimhouřila zlobně oči. "Ubezpečuji vás, že by si sem jen těžko troufl, ať je to kdokoli. A teď, pokud nechcete mít vážné problémy, mi dovolíte, vrátím se zpět k předchozí činnosti.
Dobrou noc." popřála chladně a zabouchla jim dveře přímo před nosem, než stačili jakkoli zareagovat.
Co nejrychleji se vrátila zpět do svého pokoje, ale ještě předtím všude pečlivě zkontrolovala bezpečnostní kouzla a pro jistotu použila několik maximalizujících kouzelných formulý, znemožňujících komukoliv vstup. Nakonec ještě přikázala menší světlovlásce vypustit psi ven.
Vyšší temnooká brunetka přispěchala vzápětí s porcelánovou mísou, naplněnou po okraj teplou vodou, dezinfekcí a obvazy.
"Luku, přines mi z Černé kuchyně jitrocel, kopřivu,-"
"Já vím!" přerušil ženu popuzeně a zmizel dřív, než mu mohla říci cokoliv dalšího.
S odevzdaným povzdechem vysvlékla společně s dívkami muže ze šatů a pomocí čistých pláten mu omyly všechna zranění.
"Neměly bychom poslat pro někoho z nemocnice?" zeptala se nejistě tmavovláska. "Víš, vždyť ani nevíme, kdo to je a co provedl. Může být opravdu nebezpečný." Nenechala jí odpovědět a pokračovala.
"V tomhle stavu jen těžko může někomu ublížit, nemyslíš?" Ušklíbla se kysele starší a přitom co nejrychleji vymývala krvácející ránu na krku bylinnou vodou. Hluboká tržná rána byla zčásti zacelená, ale rozhodně to nestačilo! Věděla, že by mu zbývalo sotva pár hodin života bez odborné pomoci. Nyní ale pečlivě ránu vyčistila dezinfekcí a pomocí tinktury, která jí byla donesena, zastavila krvácení. Nakonec mu čistým obvazem pevně krk stáhla a přidala se k mladším dívkám.
Ostatní zranění nepokládala za příliš vážná a tak jen sem tam přiložila ruku k dílu a radila a opravovala dívky.
Chlapec mezitím odběhl do přízemí a přinesl konvici s odvarem z bylin a hrnek do něhož už nalil část kouřícího horkého obsahu.
"Přidal si tam všechno?" ujistila se žena a převzala poloprázdný hrnek od chlapce, který pouze přikývl a zvědavě pozoroval nehybně ležícího muže.
Když za pár minut dívky skončily, poslala je spát a sama se posadila na lůžko nemocného a donutila ho vypít několik doušků lekvaru, poté rozžehla jedinou svíci na stolku vedle lenošky, do niž se schoulila a po chvíli opět tvrdě usnula, jako by se nic zvláštního nestalo.