Možná trochu drsnější, ale už se mi to nějak nechtělo měnit asi masachistka noo
*******
Vítr mu vháněl slzy do očí a znecitlivěl prsty, svírající násadu koštěte.
Rudý sluneční kotouč se pomalu dotýkal obzoru, ale už byl blízko! Před sebou zahlédl vysoké sídlo na kopci, tyčící se opovržlivě nad malou vesničkou pod vrchem.
Zrychlil, ale po chvíli začal klesat a s nárazem, který ho málem srazil na kolena, přistál uprostřed sadu. Koště odhodil stranou do vysoké trávy a s hůlkou v pohotovosti vykročil odhodlaně k domu. Bez zaklepání vešel.
Nebylo zamčeno a nikde nikdo nehlídal a nesnažil se ho zastavit.
Očekávali ho!
Když pod jeho váhou zavrzaly staleté dubové schody, nepatrně se zachvěl.
V prvním patře, na konci dlouhé chodby byly pootevřené dveře, zpoza kterých se ozývaly hlasy.
Tenký proužek světla ozařoval jeho cestu.
"Jen pospěš! Čekáme na tebe!" rozlehl se syčivý, Remusovi až příliš známý hlas.
Až se při těch slovech zpotil, ale jeho kroky byly jisté a ruce se mu ani jednou nezachvěly, když otevíral dveře a s napřaženou hůlkou vešel do nevelkého pokoje.
"Vítám tě Remusi. Posaď se.
Začneme." Na okamžik se odmlčel a trpělivě vyčkal, až si Remus sedne. Potom začal. "Čtyři z vás mě zradili." pravil a jednoho po druhém je provrtával pohledem.
Narcisa byla bledá jako křída a ruce na opěrkách křečovitě svírala, aby se netřásly.
Draco vypadal, že možná omdlí, jak byl sinalý.
Severus ani nemrknul a stejně tak Remus sedící vedle něj. Už jim nic nezbývalo. Zemřou bok po boku za poslední ženu v jejich životech.
"Jak je to možné?" zeptal se bez očekávání odpovědi a pomalu vstal. "Kvůli ní jste zabili několik Smrtijedů. Dobrých Smrtijedů." Začal přecházet po místnosti. "Teď vás může zachránit jen jediné. Její příchod, ale to by jí nejdříve musel Červíček najít, o čemž silně pochybuji." Jeho hlas byl plný posměchu. Otočil se k nim zády a sledoval, jak se slunce ztrácí za obzorem a poslední červánky pohasínají. "Mějte však na mysli, že nepřežije dlouho po vás." Mluvil tak klidně jakoby si povídali u večeře o počasí. "Už totiž nezbude nikdo, kdo by jí ochránil." Tvář se mu zkřivila v zlovolný škleb, nepřipomínající ani vzdáleně úsměv.
Zpoza mraků vyklouzla luna a ozářila v tu chvíli potemnělou místnost.
Se syčivým skřehotavým smíchem lorda Voldemorta se domem nesl zděšený Narcisin jekot plný strachu a dvoje polozvířecí řvaní přeměňovaných vlkodlaků.
Severus vyskočil a jediným neverbálním kouzlem omráčil nic netušícího Lestranga, který se bezvládně zhroutil zpět na židli, která se s ním ovšem převrátila.
Remus znovu bolestí zařval.
Narcisa hystericky zaječela.
Prudce se otočil.
Draco ležel nehnutě na zemi a jeho hábit na hrudi prosakoval krví. Jeho matka nad ním zoufale sténala a tiskla bezvládné synovo tělo ke své hrudi. Nad nimi stál Lucius a s ledovým klidem pozvedl hůlku i proti své ženě.
"Serpensortia!" vykřikl Severus a odhodil staršího Malfoye stranou.
"Crucio!" vykřikla za jeho zády Belatrix.
Severus klesl v křečích na kolena. Strašlivá bolest mu projela tělem jako dýka.
Dům naplnilo zavytí!
Řev!
Vzlykot!
Další kletba!
Hermiono!
"Crucio!"
Strašlivý řev!
Vlkodlaci se do sebe zaklesli v lítém souboji na život a na smrt.
"Expelliarmus!" vydralo se mu skrze prokousnuté zakrvavené rty.
Bella odlétla na protější zeď a v mdlobách se sesula k zemi.
"IPEDIMENTA!" zahřměl za ním Malfoyův hlas.
Neviditelná síla ho vyzdvihla a mrštila s ním o zeď. Zakřupalo mu v levé ruce.
"Mdloby na tebe!"
"Protego!" vykřikl ve stejném okamžiku Severus a zaštítil se kouzlem. Pokusil se vstát. Koutkem oka zahlédl dva zuřivé vlkodlaky. Remusi! Prolétlo mu kratičce hlavou, než se opět skácel k zemi zasažen kletbou.
"Crucio!"
Severus se chvěl naplněn strašlivou bolestí, ale přes rty se mu nevydral jediný sten.
"CRUCIO!
Tak Snape udělej mi tu radost. Chci naposledy slyšet tvůj křik!" naléhal na něho posměšně arogantní hlas Luciuse Malfoye.
"Nikdy!" zašeptal skrze zaťaté zuby a pohlédl mu do bledé tváře.
Malfoy se zle ušklíbl. V jeho očích to nebezpečně blýsklo. "AVADA KEDAVRA!" Otočil se s výkřikem na svou vzlykající ženu v náručí s jejich umírajícím synem.
"NÉ!" zařval zoufale Severus, ale bylo pozdě!
Zelený paprsek uťal ženin výkřik a s vyděšeným pohledem se mrtvá skácela k zemi vedle svého polomrtvého syna.
"Ty zrůdo!" zašeptal Severus a sevřel v ruce hůlku.
Vlkodlaci byli zranění a krváceli na všech možných místech. Boj však neustával!
"Expelliarmus!"
"Protego!" zaštítil se znovu. Docházeli mu síly. Musím ho zabít! Blesklo mu hlavou.
"Skoncujte to Luciusi!" zasyčel od okna znuděný Voldemortův hlas.
"Avada kedavra!"
Odpusť! "AVADA KEDAVRA!"
Ve tváři Pána Zla se objevilo překvapení. Jediný pocit, který u něho Severus kdy viděl. A také poslední. Hermio-!
Zelený paprsek mu udeřil do hrudi a pronikl k srdci! V jediné nanosekundě naplnil celé jeho tělo smrtelnou magií!
Na jeho tváři se však zračil klid a mír. Snad i drobný úsměv zvlnil jeho rty.
"Pane!" Vrhl se k mrtvému Voldemortovi zděšený Lucius.
Nedoběhl!
K zemi ho srazila drápatá tlapa a jediným úderem mu rozpárala břicho, až vnitřnosti vyhřezly na podlahu. Zakrvácené čelisti se mu sevřely ve vteřině kolem jeho hrdla a roztrhaly ho na cáry!
Remuse stranou srazil Fenrir a sápal se mu po krku.
Lupin cítil, jak dopadl na něco měkkého, co pod jeho vahou zapraštělo. Setřásl ze sebe druhého vlkodlaka a uskočil stranou. Jeho pohyby už však nebyly tak mrštně jako na začátku. Slábl! Krvácel z nesčetných ran a ze zadní nohy mu trčela zlomená kost. Hlavu mu třeštila a zrak se mu rozostřoval.
Fenrir po něm znovu skočil a přirazil ho ke zdi!
Zavyl bolestí a sekl vlkodlaka přes hrdlo!
Ten zachroptěl, ale svou mordu přeci jen stačil pevně stisknout kolem Remusova krku.
Oba dopadly bezvládně na zem a proměnili se v okamžiku do své lidské podoby.