Opravdu se omlouvám za to, že je tak krátká tahle kapitola, ale já mám ráda napětí ;)
*******
Vím, že to musím udělat! Jiná možnost prostě není! Dodával si odvahy myšlenkou na tu, kterou miloval a s obezřetným zaklepáním vešel po vyzvání do ohněm osvětleného pokoje.
Kromě krbu a velkého okna vedoucího na terasu tam stálo už jen pohodlné křeslo s vysokým opěradlem a malý stolek s několika pergameny.
V pokoji bylo šero a tak mohl rozeznat jen temnou siluetu Temného pána sedícího v křesle. Po boku mu stála s nenávistným pohledem černovlasá žena.
"Vítám tě Severusi." promluvil muž. "Posaďte se." vybídl je a krátce mávl hůlkou.
Před ním se okamžitě zhmotnilo deset židlí.
Oba se bezeslova posadili co nejdále jeden od druhého.
Nastalo dlouhé tíživé ticho, které přerušovaly jen kapky deště ťukající pravidelně na okno, skučení větru v podkroví a praskání ohně v krbu.
Za chvíli se ve dveřích objevil Lucius se svou manželkou Narcisou a synem Dracem.
Proč proboha Narcisa? Blesklo mu hlavou. Co proboha chystá?!
Na další myšlenky však nezbylo dost času, protože sotva Malfoyovi dosedli, objevil se Bellin manžel společně s Šedohřbetem.
Tři křesla zůstala prázdná.
"Červíček a Náměsíčník tu budou co nevidět." promluvil Pán Zla, jako by odpovídal na Severusovi myšlenky.
Slunce rudě žhnulo za oknem.
Jeho myšlenky patřily jen jí. Co by dal za její úsměv, za její vřelé objetí s láskyplným polibkem, za jediný pohled do jejích očí!
"Jen pospěš! Čekáme na tebe!" promluvil najednou Voldemort směrem ke dveřím.
Severus zalapal po dechu!